JEHLIČKOVÁ, BOŽENAVZPOMÍNKY
na začátky sirotčince spolu "Křesťanská služba" ve Chvalech
Křesťanská služba , Žižkov, 1939
deti, história, kresťanstvo,
312 s., čb fot., čeština
hmotnosť: 248 g
tvrdá väzba, malý formát
stav: dobrý, neautorské venovanie na patitule
PREDANÉ
*cesvo*
Jedná se o více než sto let staré svědectví o zakládání dětského sirotčince. Kniha je psána formou deníku, který si zakladatelka sirotčince vedla v období 15 let (1908 - 1923). Kniha je silným a mnohdy dojemným svědectvím o víře, očekávání na Boha a na Jeho jednání, o umění vydat Mu každou část života a počítat s Ním na každý den. A samozřejmě o sebeobětování a velké službě a lásce k dětem. Doporučuji k přečtení všem, ale pozor, některá místa už dnes nemusíme vůbec chápat - např. vděčnost dětí za to, že k nim doputoval pytel brambor. Při čtení deníku si nelze nevšimnout, kam jsme se za těch uplynulých 100 let „posunuli“. Nechci hodnotit, zda k lepšímu nebo k horšímu - závěr ať si udělá každý čtenář sám.
1919
LEDEN.
Končiti rok s dluhem? Nikterak se nám to nesrovnávalo, neboť po celou dobu našeho trvání vždy jsme při naší valné hromadě oznamovali radostně, že vše jest uhraženo. Ale tentokrát jsme opravdu zažili tvrdou zkoušku víry. Blížil se konec roku a nám chyběly ještě 3 tisíce korun k zaplacení účtů. Prosili jsme a dluh se v několika dnech zmenšil o 1000 korun.
Já jsem si připravovala poznámky k tomu, o čem jsem chtěla hovořiti při valné hromadě a s pohledem víry vzhůru jsem napsala větu: »A tak i tento rok končíme bez dluhů« — Byl to krok víry do tmy, neboť když jsem to psala, chybělo nám ještě 2 tisíce korun. — Ale nebyli jsme zahanbeni. Během posledního týdne došlo 1000 korun, a zbývajících 1000 korun bylo mi vloženo do ruky 2 minuty před započetím valné hromady, takže jsem pravdivě a ovšem velmi radostně mohla oznamovati, že i tento rok končíme bez dluhů.
Ó, jak veliký a dobrý jest Pán! Plná jest země slávy Jeho!
*
Pozdrav ze Chval, náš milý časopis, konající dobrou službu, vyšel nyní v rozšířeném formáte a věříme, že svou pouť nastupuje s požehnáním. Kéž je každé číslo pozdravem s nebe.
*
Sníh a děti, to znamená radost. Máme sáňky, které jsou v pilném užívání. Snažíme se rozuměti dobře, co potřebují ke zdraví duše i těla našich svěřenců.
ÚNOR.
Jak možno odolati? Umiňujeme si, že již nikoho v této době nepřijmeme, neboť se velice tísníme. Ale došla nás tato prosba: »Obracíme se k vám, jedná se o tři děti. Nebudou-li ihned z poměrů, kde jsou, vzaty, zahynou. Dvě z nich, děvčátko a hošík, bledé, podvýživou zmořené, v nezdravém bytě, ve dne v noci při matce umírající na souchotiny — třetí, malý hoch, velmi zanedbaný, matka žebračka, ještě i jiným poběhlíkům na žebrání ho půjčuje. Jak možno odolat? Jak možno nepodati ruky k pomoci, i když to znamená tísniti se ještě více?
*
Za vzor jest v těchto dobách dávána naše práce při sirotcích. Prý dovedeme z mála mnoho poříditi. I přicházejí k nám
.......................................................................................................................................................
... posledná veta ...
Ne reklamy, ale více poslušnosti tohoto Božího
příkazu, to jest, co potřebujeme.
