Vitajte v mojom antikvariáte!

Chcete mať prehľad o najnovších prírastkoch? Zadajte svoju e-mailovú adresu do kolónky "Prírastky kníh na e-mail" v ľavom stĺpci a na váš e-mail príde maximálne jedna správa denne.

Alebo sa staňte členom stránky na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/ripakovantikvariat/
Vyberte si to, čo je Vašej duši najbližšie.

Ak sa Vám niečo zapáči, napíšte mi na
riporipo@gmail.com
Postup bude nasledujúci :

a.) uveďte tituly, o ktoré máte záujem
b.) uveďte Vašu adresu, prípadne telefón
c.) skontrolujem dostupnosť kníh a následne vám pošlem pokyny na platbu vopred. Na dobierku, po zlých skúsenostiach, neposielam.
d.) Dáte mi avízo o zrealizovaní platby.
e.) Po obdržaní platby na môj účet vám knihy do troch dní posielam

Jednoduché, však? )

ANTIKVÁRIUM (magyarul)

Ha Magyarországról van, és bármelyik könyv érdekelné, kérjük írjon a riporipo@gmail.com címre. A könyvek küldhetök postán. Ha átutazóban van Kassán, a megrendelt könyveket személyesen is átveheti.

piatok 11. októbra 2019

ERBEN, KAREL JAROMÍR - KYTICE Z POVĚSTÍ NÁRODNÍCH

ERBEN, KAREL JAROMÍR

KYTICE Z POVĚSTÍ NÁRODNÍCH

Slovenské nakladateľstvo detskej knihy, Bratislava, 1956
edícia Školská knižnica
doslov Milan Pišút
ilustrácie Václav Karel
obálka Václav Karel
1. vydanie, 10.400 výtlačkov

poézia, literatúra česká,
148 s., čeština
hmotnosť: 350 g

tvrdá väzba
stav: zachovalá, ošúchané dosky

4,50 €

*H-bar-RL*






VODNÍK

Na topole nad jezerem
seděl vodník pod večerem: 
„Sviť, měsíčku, sviť, 
ať mi šije niť.

Šiju, šiju si botičky 
do sucha i do vodičky: 
Sviť, měsíčku, sviť 
ať mi šije niť.

Dnes je čtvrtek, zejtra pátek - 
šiju, šiju si kabátek: 
sviť, měsíčku, sviť, 
ať mi šije niť.“

Zelené šaty, botky rudé, 
zejtra moje svatba bude: 
sviť, měsíčku, sviť, 
ať mi šije niť.“

II

Ráno, raníčko panna vstala, 
prádlo si v uzel zavázala: 
„Půjdu, matičko, k jezeru, 
šátečky sobě vyperu.“

,Ach nechoď, nechoď na jezero, 
zůstaň dnes doma, moje dcero! 
Já měla zlý té noci sen: 
nechoď, dceruško, k vodě ven.

Perly jsem tobě vybírala, 
bíle jsem tebe oblíkala, 
v sukničku jako z vodních pěn 
nechoď, dceruško, k vodě ven.

Bílé šatičky smutek tají, 
v perlách se slzy ukrývají, 
a pátek nešťastný je den, 
nechoď, dceruško, k vodě ven.‘ -

Nemá dceruška, nemá stání, 
k jezeru vždy ji cos pohání, 
k jezeru vždy ji cos nutí, 
nic doma, nic jí po chuti. —