KNOBLOCH, FERDINANDKNOBLOCHOVÁ, JIŘINA
INTEGROVANÁ PSYCHOTERAPIE
Grada, Praha, 1993
Avicenum, Praha, 1993
obálka Vladimír Svoboda, Karel Kárász
preklad Michael Adler
ISBN 80-7169-027-9
psychológia
384 s., čeština
hmotnosť: 614 g
tvrdá väzba
stav: dobrý, knižničné pečiatky
Integrovaná psychoterapie - kniha, nezbytná pro psychiatry a klinické psychology, důležitá pro teoretiky i praktiky interpersonalních vztahů a filozofy. Zatím vyšla anglicky, německy a japonsky.
Prof. Em.J. Frank, nestor americké psychoterapie, v předmluvě této knihy vytyčil požadavky na ideální psychoterapii a napsal: „Ať se to zdá jakkoli nepravděpodobné, systém Integrované psychoterapie se k takovému ideálu blíží. Ze můžeme něco takového prohlásit, svědčí o mimořádných schopnostech manželů Knoblochových. Oba jsou obeznámeni s evropskou a americkou filozofickou, psychologickou, psychiatrickou a psychoterapeutickou literaturou. Vyškoleni v psychoanalýze a v četných formách skupinové terapie, nashromáždili rozsáhlé klinické zkušeností v Československu, Anglii, Spojených státech a Kanadě. Díky mimořádným teoretickým schopnostem úspěšně integrovali své znalosti a zkušenosti do teorie, která dostatečně zahrnuje jevy malých skupin i terapeutických komunit, právě tak jako zahrnuje představy, sny, realistické vjemy a vnější chování jednotlivců.“
Dr. Jason Aronson, mimořádný profesor psychiatrie, říká: „Knoblochovi, se svými jedinečnými zkušenostmi z Evropy a Ameriky, z komunistických i nekomunistických sociálních systémů, napsali knihu,, zahajující novou epochu. Tato kniha nabízí stimulující myšlenky a cenné perspektivy pro terapeuty, ať je jejich orientace jakákoliv.“ Psychological and Social Science Review, 13, June 1979
Přijetí do systému
Do systému jsou přijímáni lidé dvou základních kategorií: a) osoby, doporučené lékařem nebo přicházející z vlastního rozhodnutí, neboť trpí zdravotními obtížemi (identifikovaní pacienti); b) osoby, obvykle přicházející z vlastního rozhodnutí, neboť hledají pomoc s problémy v manželství či jiném partnerském vztahu nebo v rodině (klienti).
Záhy jsme si uvědomili, že je velice výhodné svést obě kategorie dohromady ve skupinové terapii. Ačkoli obě kategorie přišly do terapie rozdílnými cestami, přece mají mnoho společného. Mohou mít podobná uspořádání skupinového schématu. Například porovnejme mužského pacienta, stěžujícího si na neurotické symptomy, a mužského pacienta, vyhledávajícího pomoc kvůli manželským problémům. Oba mají podobné schéma matky, ale každý z nich si vyvinul rozdílný způsob vypořádávání se s problémem. Oba způsoby jsou neúčinné a právě proto oba muži vyhledávají profesionální pomoc. Identifikovaný pacient, který trpí řadou neurotických příznaků, si neuvědomuje význam svého zvláštního postoje vůči ženám jako partnerům. Tento postoj se vyvinul diky jednostranné zkušenosti s inteligentní, autoritativní a velice podporující matkou, která svého syna milovala a podporovala jeho závislost na ní. Pacient s matkou stále udržuje vzájemně vřelý vztah, ale často se cítí depresivní a trpí řadou psychosomatických problémů. Blíží se ke čtyřiceti a stále nemá uspokojující intimní život.
Klient, který přišel pro pomoc, protože mu hrozilo zhroucení manželství, měl podobnou osobní historii, podobné pozadí a podobný typ matky. Tento klient si uvědomil (nebo mu to bylo řečeno), že jeho závislost na matce byla v jeho věku nevhodná, a proto hledal rychlé řešení. Vrhl se do manželství s vysoce výkonnou, odborně vzdělanou a zaměstnanou ženou; stal se na ní závislý a očekával od ní tutéž pozornost a oddanost, na jaké byl zvyklý od své matky. Žena ho milovala a zprvu se ve své podporující úloze vyžívala, ale později byla manželem zklamaná, protože byl žárlivý a vyžadoval, aby se pro něj vzdala své odborné dráhy. Nakonec navrhla rozvod.
Zatímco identifikovaný pacient se cítil být obětí svých symptomů, klient se cítil být obětí svého manželství a zejména manželčina nedostatku porozumění. Obecně řečeno, pacienti si často nejsou vědomi svých interpersonálních problémů; klienti si neuvědomují, jak jsou jejich očekávání v interpersonálních vztazích nerealistická a jak neuroticky se chovají. Pacienti i klienti (tedy příslušníci obou kategorií) jsou experti na nevědomé vytváření bludných kruhů, vedoucích Sedm stupňů systému
k osobní nespokojenosti, i když obě kategorie používají rozdílné strategie. Vzájemná konfrontace těchto strategií podněcuje jedince z obou kategorií k lepšímu vymezení terapeutických cílů, k realističtějšímu ohodnocení sebe, partnerů a ostatních signifikantních osob, a k experimentování s novými rolemi. První individuální pohovor se provádí pro každou kategorii odděleně. V obou případech se terapeut může zabývat stejnými otázkami a problémy, ale taktiky se budou lišit.
Přicházejí-li dva klienti spolu, například manželský pár, terapeut zprvu pohovoří s každým partnerem odděleně a potom s oběma partnery dohromady v kombinovaném pohovoru. Když se terapeut ptá dvojice, kdo s ním chce mluvit první, má příležitost pozorovat, jak se partneři rozhodují.
Individuální pohovor
V tomto pohovoru s případným kandidátem psychoterapie musí terapeut ohodnotit povahu kandidátových potíží a jeho vhodnost a motivaci k systematické psychoterapii. Metodika těchto pohovorů se všeobecně neliší od metod, popsaných v mnoha učebnicích psychoterapie.
Po léta jsme experimentovali s různými druhy schémat a dotazníků, kterých by se dalo použít při prvním pohovoru. Shledali jsme, že Dotazník problémů a cílů, popsaný v kapitole VI, je nejužitečnější.
V této části se zaměříme na faktory, které pro pohovor považujeme za mimořádně důležité a kterým se často v tradičních psychiatrických interview nevěnuje dostatečná pozornost.
Začínáme současnými potížemi pacienta. Pohovor musí začít diskusí kandidátových současných problémů a stížností, nikoli zkoumáním kandidátovy historie ranného dětství. Této historii se věnujeme později, tak daleko do minulosti a do takových podrobností, jak terapeut uzná za nutné.
Proč se kandidát rozhodl pro léčbu? Proč právě teď? Je nutné probrat kandidátovy důvody pro vyhledání odborné pomoci a proč právě nyní. Co - vedle symptomů - k tomuto rozhodnutí přispělo? Co se nedávno odehrálo v kandidátově životě? Co se změnilo? Co si jiní blízcí lidé, například partner, manželka, rodiče, ostatní členové rodiny a signifikantní osoby, myslí o jeho symptomech nebo jak se vůči nim chovají? Jsou si jich vůbec vědomi? Jak reagovali na kandidátovo rozhodnutí podstoupit léčbu? Odpovědi na tyto otázky mohou nabídnout zajímavý vhled do kandidátovy manželské a rodinné situace.
