WALSH, NEALE DONALDHOVORY S BOHEM III.
neobvyklý dialog
(Conversation with God: an uncommon dialogue)
Pragma, Praha, 1999
preklad Jan Brázda
obálka Louis Jones
1. vydanie
ISBN 80-7205-699-9
náboženstvo, filozofia
330 s., čeština
hmotnosť: 396 g
tvrdá väzba s prebalom
stav: výborný, nečítaná
3,60 € PREDANÉ
*H-6-5*
Předpokládejme, že bychom mohli položit Bohu ty nejzapeklitější otázky — otázky týkající se lásky a víry, života a smrti, dobra a zla. Předpokládejme, že by nám Bůh dopřál sluchu a poskytl nám srozumitelné odpovědi. To se přihodilo autorovi této knihy a může se to přihodit i vám. Připravte se na rozhovor.
Neřekl jsem, že duše „chce opustit tělo". Řekl jsem, že má radost, když je opustí. V tom je rozdíl.
Můžeš radostně dělat jednu věc a pak můžeš radostně dělat druhou věc. Skutečnost, že se ti líbí druhá věc, neznamená, že se ti nelíbila první.
Duše není nešťastná, když je v těle. Duše má naopak radost, že může být tebou v tvé současné formě. To ovšem neznamená, že nebude šťastná, až tuto formu opustí.
Je jasné, že toho o smrti moc nevím.
Protože o ní nepřemýšlíš. Chceš-li však vnímat každý okamžik života, musíš přemýšlet o smrti, jinak nemůžeš žít plným životem.
Každý okamžik končí, jakmile začne. Jestliže si to neuvědomuješ, uniká ti jeho nádhera a považuješ jej za všední.
Všechno „začíná končit", jakmile to „začíná začínat". Teprve když si to plně uvědomíš, otevře se ti bohatství každého okamžiku — a celého života.
Nikdy nepochopíš život, dokud nepochopíš smrt. Smrt nestačí jen chápat. Smrt musíš milovat, stejně jako miluješ život.
Chvíle prožité s nějakým člověkem by byly mnohem krásnější, kdyby sis myslil, že jste spolu naposled. Každý okamžik bys prožíval mnohem intenzivněji. Neochota přemýšlet o smrti vede k neochotě přemýšlet o životě.
Život pořádně nevnímáš. Uniká ti jeden okamžik za druhým a s nimi jejich bohatství.
Hluboce o něčem přemýšlet znamená proniknout pod povrchní zdání. Přestat žít v iluzi. Jedině tak je možné se z něčeho radovat.
Dokonce i z iluze se můžeš radovat. Neboť víš, že je to iluze, a toto vědomí tě naplňuje radostí. Právě skutečnost, že něco považuješ za reálné, je zdrojem veškeré bolesti.
Nic z toho, o čem víš, že to není reálné, ti nemůže způsobit bolest.
Nic z toho, o čem víš, že to není reálné, ti nemůže způsobit bolest.
Je to jako drama, které se odehrává na jevišti tvé mysli. Ty vytváří? všechny situace i postavy. Ty píšeš scénář.
Nic není bolestivé, jakmile si uvědomíš, že nic není reálné.
To platí o životě stejně jako o smrti.
Až pochopíš, že smrt je iluze, přestaneš se smrti bát.
Můžeš ji dokonce začít mít rád. Dokonce se můžeš radovat z cizí smrti.
Připadá ti to neuvěřitelné? Zdá se ti divné, že to říkám?
Tak ti to může připadat, jedině když nerozumíš smrti — ani životu.
Smrt není nikdy konec, smrt je vždycky začátek. Smrt jsou dveře, které se otvírají, nikoli dveře, které se zavírají.
Jakmile si uvědomíš, že život je věčný, okamžitě pochopíš, že smrt je iluze, která ti umožňuje věřit, že jsi pouhým tělem. Ty však nejsi tělo, a proto se tě fyzická smrt netýká.
Smrt by tě měla naučit, že skutečný je pouze život. A život tě učí, že nevyhnutelná je pomíjivost, nikoli smrt.
Pomíjivost je jediná pravda.
Nic není trvalé. Všechno se mění. V každém okamžiku.
Kdyby bylo něco trvalého, nemohlo by to být. Neboť trvání má význam pouze ve vztahu k pomíjivosti. Tudíž i trvání je pomíjivé. Hluboce se nad tím zamysli. Přemýšlej o tom. Jakmile to pochopíš, pochopíš Boha.
Tohle je dharma, a tohle je Buddha. Tohle je Buddha dharma. Tohle je učení i učitel. Tohle je lekce i mistr. Tohle je předmět i pozorovatel, všechno v jednom.
