ŠTECH, VÁCLAV VILÉMO PROJEVU VÝTVARNOU FORMOU
Jan Laichter, Praha, 1915
edícia Umění a řemeslo (11)
umenie
124 s., čb fot. čeština
hmotnosť: 262 g
tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý
*H-6-5*
NEPREDAJNÉ
Tato knížka byla napsána r. 1909-1910. Nyní rozmnožil jsem ji v kapitole třetí a čtvrté o podrobnější příklady základních tvrzení a přepracoval věcně v části jednající o architektuře. Přejímal-li jsem dříve Schmarsowův názor o prostoru jako počátku a základu vší architektury, jsem nyní přesvědčen, že tvar předchází prostor a v tomto smyslu doplnil jsem jednotu svého, jinak samostatného pokusu o nové roztřídění výtvarných umění.
Thematem stýká se práce moje s Worringerovou knihou „Abstraktion und Einfühlung“, která vyšla v době, kdy problém a jeho formulace byl pro mne již v základu rozřešen, a s níž rozcházím se netoliko v pojetí základních jevů, ale i v methodě jejich historického výkladu. Použil jsem jenom Worringerova názvu abstrakce, pro jeden prvotní proud výrazové činnosti lidské, který klade jej jako opačný pól Lippsova pojmu vcítění. Pochod vciťovací zdál se mi však příslušeti k podstatě obou proudů — Wundt správně podotýká, že je nutnou součástkou každé, i neestetické představy — proto konstruoval jsem název individualisace, jenž zdál se mi naznačovati také tvůrčí stránku celého pochodu. Sám dělil jsem původně umění na rytmické a dynamické. Třetí jev nazývá Wundt ideálním (Idealkunst), ačkoliv tento přívlastek patří jistě veškerému umění. Slovo idealisace naznačuje po mém lépe nedokončenou snahu přiblížiti se ideálu.
Jinak ponechal jsem i stylisticky svým názorům starý výraz, ježto nechtěl jsem docílením lepší čitelnosti vzíti práci bezprostřednost i intensitu, s jakou byla kdysi myšlena. Proto nerozšířil jsem ji také o důsledky a podrobnosti plynoucí ze základních thesí; některé variace thematu obsáhne připravovaná knížka „Umění a život.“
Děkuji upřímně na tomto místě panu MUDru. J. Baborovi za veškeru vlídnou účast a pomoc při studiu i opatřování těžce přístupné literatury o paleolitu.
Planá nad Lužnicí, v červnu 1914.
V. V. Stech.
Výtvarné umění přírodních národů má téměř veskrze charakter abstraktní, je — měřeno našimi měřítky — příliš fantastickou soustavou dekorativních i kultových forem, povahy vypravovací, hmotným ztělesněním náboženské soustavy přírodních lidí (u nichž je náboženství součtem jejich vědeckých poznatků, schránou všech jejich abstraktních pojmů), dokladem jejich logiky a jejich usuzování o duševních jevech.
Obklopeni přírodou a nadáni ostrým smyslem pro ni tvoří přírodní lidé přece výhradně v hieratické abstrakci, která vnutí svéráznost každého jevu do celkové soustavy, přičlení jej k úhrnnému sociálnímu výrazu. Nedovedou pozorovati svoje okolí bez rušivých představ náboženských, nefantasticky, žijí s ním v těsném svazku, který uvědomují si však teprve při odloučení, takže až hynou steskem — jsouce živi v přírodě, neovládají ji, a nevnímají jako skutečnost bez náboženských představ předem přimyšlovaných. Přírodní člověk vidí nejprve jenom jednotlivosti (slabikuje obraz), nedovede se vcítiti za materiální realitu (barvu, papír, tisk), protože mu chybí představy apercepční a cvik v apercipujícím t.j. srovnávajícím a vztahujícím myšlení.
Jenom u národů žijících na úrovni starší doby kamenné, tedy v poměrně nejníže vyvinuté společenské kultuře, nalezneme individualisující umělecké tvoření, tak u Křováků, Australců nebo některých Hyperborejců. U nich nerozrušila náboženská spekulace smysly pro realitu, smyslně-konkrétní, nefantastické vidění, které je nutnou podmínkou jejich existence, úplně odvislé od výtěžku honby s nástroji nejprimitivnějšími. Křováci neznají hospodářství, neužívají nářadí, nevyznají se ani v hrnčířství, užívajíce pštrosích vajec jako nádob; vedou těkavý život nomadů téměř bez příbytků. „Nešťastné děti okamžiku“ vyznamenávají se velikými schopnostmi u jednotlivců a naprostým nedostatkem toho, co nazýváme sociálními instinkty. Ostrost smyslů, tělesná otužitost, divoké sebevědomí, vzdorná smělost až k opovrhování smrtí, při tom úlisná chytrost a neobyčejná znalost přírody a jejího života. Za to duševní schopnosti associační a apercepční jsou omezeny jen na pomezí konkrétních smyslných představ, neboť nedovedou mysliti abstraktně, nechápou na příklad ani abstrakce pojmu čísla. Nejsou s to spočítati kusy svého stáda, přece však neztratí žádného, pamatujíce si každý kus zcela smyslně přesně podle jeho životních známek.
