BRDLÍK, FRANTIŠEKPRŮVODCE PO DĚJINÁCH VĚKO STARÉHO, STŘEDNÍHO A NOVÉHO
pro školu a dům
(se 33 rodokmeny)
vlastný náklad, Přerov, 1891
encyklopédie, história, dejiny,
464 s., čeština
hmotnosť: 464 g
tvrdá väzba
stav: dobrý, dobová preväzba, dobové poznámky ceruzou do textu
NEPREDAJNÉ
*H-6-6*
Předmluva.
Při nadpisu knihy jest udáno, pro koho jest napsána. Pro školu a dům. Myslím, že bude vhod zvláště žákům vyšších tříd na školách středních při přípravě ku zkoušce maturitní a kandidatům učitelství, pak každému vzdělanci vůbec, pokud mu jde nabyti buď přehledného obrazu o dějinách toho kterého národa, aneb jedná-li se mu, aby se rychle poučil o událostech, osobnostech a místech historicky památných.
K přehlednému opakování dějin poslouží předně ukazatel, pak odkazování k dotyčným stránkám předcházejícím, nadpisy stránek a pravidelný chronologický postup jednotlivých statí, jak jest vidno z obsahu, uvedeného na prvních stránkách knihy. Při hledání událostí, osob a míst postačí ukazatel. Rodokmeny jsou uvedeny souborně na zvláštní stránce.
Ku sepsání této příruční knihy dějepisné byl jsem veden naléhavou potřebou. Václava Křižka „Dějiny všeobecné a rakouské v přehledu synchronistickém“ vyhovují právě jen po stránce synchronistické a jsou již poněkud zastaralé, i jest nám utíkati se k příručním knihám v cizině vydávaným, kde o dějinách rakouských pojednává se spůsobem nedůstojným a o dějinách slovanských není téměř ničeho.
Při sestavování knihy své měl jsem na zřeteli hlavně praktickou stránku její, proto také téměř nikde zvláště neudávám pramenů, z nichž jsem čerpal. Při novějších dějinách rakouských byl mně vodítkem W. W. Tomka „Novější dějepis rakouský“, při dějinách všeobecných Fr. Šembery „Dějiny vzdělaných národův starověkých“, „Dějiny řecké“ a „Dějiny středověké“, V. Křížka „Dějiny národů slovanských“, J. Krystůfka „Boj monarchické Evropy s revolucí francouzskou“, J. L. Píče „Dějiny národa ruského“, Konst. Jirečka „Dějiny národa bulharského“ a „Cesty po Bulharsku“, odborné články v Časopise musea království českého“, v „Osvětě“ a v obou našich „Naučných slovnících“, dějiny Weberovy, Assmannovy Bulleovy a j. v.
Hlavní obtíž působil mně výběr látky, i budu povděčen, když mne upozorní odborní znalci, pokud a kde vzhledem k účelu knihy bylo chybeno, aby mohlo býti příště napraveno.
Při přepisování cizích jmen vloudily se do knihy některé nedůslednosti, kterých nebylo již možno opraviti. Též při korrektuře přehlédnuty chyby, které, pokud jsem je mohl postřehnouti, nalezne laskavý čtenář opravené na poslední stránce knihy.
V PŘEROVĚ v měsíci srpnu 1891.
První náběh ku sloučení zemí nynějšího mocnářství rakousko-uherského.
1365 Turci učinili první pokus o dobytí Valašska, jehož Ludvík vítězně hájí.
1365—1369 Válka se Sracimirem Vidinským, jenž donucen uznati nadvládu uherskou (—1396).
1370 Ludvík povolán na trůn polský (Sr. 229): Uhry na vrcholu své moci. Opětné války s Benátčany (1371 — 1376. 1378—1381) skončeny bezúspěšným mírem v Turíně.
Ludvík podporovatelem věd a umění, průmyslu a obchodu. Po jeho smrti uznána v Uhrách za královnu dcera jeho Marie (zasnoubená Sigmundu Lucemburskému), kdežto od Polákův povolána na trůn ml. sestra její Hedvika. Vládu ve jménu nezletilé Marie vedla v Uhrách matka její Alžběta až do r. 1387, kdy zardousena na Novém Hradu od mocného rodu Horvatů v Chorvatsku, kteří usilovali o dosazení Karla Neapolského (Zavr. 1386 úkladem milostníka Alžbětina Mikuláše Gary).
1387—1437 Sigmund Lucemburský (Sr. 219), manžel Marie, dc. Ludvíkovy, po jejíž smrti (1392) upíráno mu právo k trůnu, poněvadž neměl s ní žádného potomstva. Vzpoura zdolána. Nebezpečí od Turkův hrozící hleděl Sigmund předejiti zdvižením války křížové, byl ale
1396 v bitvě u Nikopole od sultana Bajezida na hlavu poražen.
1401 Vzpoura magnatů proti Sigmundovi, jenž zajat a vězněn na Vyšehradě a Šikloši, však přispěním vév. sedmihradského Stiboře ze Stibořic a krále Václava vyproštěn. R. 1402 vzpoura se opakovala: Ladislav Neapolský uznán za krále v Chorvatsku a ve větší části Uher na pr. bř. Dunaje. Zakročením Stiboře ze Stibořic i tato vzpoura zdolána r. 1403. Toliko některé části Dalmatie zůstaly v moci Ladislavové.
1411 Volba Sigmunda za krále římského v Němcích (Sr. 204). 1419—1436 Sigmund zaměstnán válkami husitskými (Sr. 222). Mezi tím opětné války s Benátčany a Turky (Proti těmto obsazen srbský Bělehrad).
1433 Mír ve Ferraře: Sigmund musil odstoupiti Dalmatii Benátčanům.
1436 Sigmund přijat od Čechů za krále.
1437 Vpád Turkův do Srěmu odražen Janem Hunyadym, banem sevrinským, a přispěním žoldnéřův Táborských, vedených Janem Jiskrou z Brandýsa. Po + Sigmundově zvolen za krále zeť jeho
1437—1439 Albrecht II. Rakouský, spolu cís. německý a král český. Zemřel navraceje se z nezdařené výpravy proti Turkům. Po něm zvolen z ohledu na nebezpečí od Turkův hrozící působením Jana Hunyady 1339—1444 Vladislav III. král polský.
Práv Ladislava Pohrobka ku koruně uherské hájí statečně matka jeho Alžběta (+ 1442): Jiskra z Brandýsa dobyl Slovenska, Jan Vítovec zvítězil v Chorvatsku.
1442 Jan Hunyady vítězně bojuje proti Turkům. Valašsko přinuceno nznati uherskou nadvládu.
1443 Válka křížová proti Turkům (Vladislav III. a Hunyady vůdci. Kardinál Julian Cesarini): Srbsko opanováno (Bitva blíž Niše). Vítězný vpád do Bulharska.
1444 Vladislav III. padl u Varny v bitvě proti Turkům. Těž kardinal Julian zahynul. Jan Hunyady upadl do zajetí, z něhož po roce se vyprostil. V Uhrách uznána nyní práva Ladislava Pohrobka k trůnu. Po čas nezletilosti královy
1446—1453 Jan Hunyady zvolen za správce zemského.
1448 Jan Hunyady poražen od sultana Murada II. v bitvě na Kosově poli.
1453—1457 Ladislav Pohrobek králem v Uhrách (Sr. 226). Jan Hunyady potvrzen ve vladařství pod jménem nejvyššího hejtmana zemského.
1456 Sultan Mohamed poražen na hlavu od Jana Hunyady před branami Bělehradu (Hunyady zemřel brzo na to ranou morovou).
Spor krále Ladislava se synem Jana Hunyady Ladislavem, jenž od krále zajat a popraven (1457). Ml. bratr jeho Matyáš Corvinus odvezen do Čech. Vzpoura stoupenců Hunyadových (Michal Szilágyi). Po + Ladislava Pohrobka zvolen za krále
1458—1490 Matyáš Corvinus
Volbu prosadil Michal Szilágyi maje po ruce velké vojsko. V čele odpůrců Hunyadových Mikuláš Gára a Mik. Ujlaky, kteří již r. 1459 pokusili se o svržení nového krále (Sr. 205).
1463 Sultan Mohamed II. dobyl Bosny a vtrhl do Srěmu, odkudž jej však Matyáš vypudil a vtrhl vítězně do Bosny. V dalším postupu proti Turkům dal se Matyáš odvrátiti válkou s Jiřím Poděbradským.
1468—1471 Válka s Jiřím Poděbradským (Sr. 227).
1471—1478 Válka s Vladislavem II. (Sr. 228).
1485—1490 Válka s cís. Fridrichem (Sr. 206). V čas válek těchto časté nájezdy Turkův, které však šťastně překonány. Příměří r. 1483 s nimi uzavřené i v letech potomních prodlužováno.
Matyáš byl povahy rázné, ale při tom nad míru panstvíchtivý, nedbaje zásad práva, jestliže se jednalo o jeho prospěch. Oproti magnátům opíral se o stálé vojsko („černá rota“), zemanstvo a města. Pečoval o zlepšení správy veřejné, o rozkvět obchodu a průmyslu. Nástupcem Matyášovým 1490—1516 Vladislav II., král český: Personalní unie Čech a Uher. O volbu jeho za krále přičinil se hl. Štěpán Zápolský, dědičný župan spišský a místodržitel v Rakousích. Trůnu domáhal se též Jan Corvinus, levoboček zemřelého krále, a bratr Vladislavův Jan Albrecht (Sr. 177). Tohoto podporoval Štěpán
