TURNOVSKÝ, JOSEF LADISLAVJOSEF KAJETÁN TYL: OBRAZ ŽIVOTOPISNÝ
připojeny: Literární a divadelní rozpravy
I. L. Kober, Praha, 1870 (?)
literárna teória, próza krátka,
624 s., čeština
hmotnosť: 483 g
tvrdá väzba, menší formát
stav: výborný, zrejme dobová preväzba
NEPREDAJNÉ
*H-TV-3*
Člověk spravedlivý.
(Květy z r. 1835.)
I často jsem na mysli rozvažoval, jakých by asi vlastností měli míti lidé, o nichžto se jednák jako o lidech poctivých, jednák jako o pošetilcích rozpráví. A v takovémto mysli pohnutí vzal jsem outočiště k muži, o němžto se dobrá pověst roznášela mezi přátely, a na němžto nepřátelé vady nenacházeli, aby nad ním pronášeli soudu. I řku k němu: Povězte mi, prosím, pane! jakových ctností býti má vlastenec? A muž ten se usmál, pohleděv na mne, jakoby prohlížel, zdaliž uši k poslouchání a oči k pozorování mám, a jal se napotom mluviti takto:
Člověk býti má bystrého sluchu, aby slyšel, že k němu praví Bůh: Tys dítě domu, kterýž já k oslavení přivesti jsem přislíbil, a protož jsem tebe nadal dary hojnými, abys jich užíval ve prospěch domu svého, nikoliv ale, abys vycházel s nimi na veřejné cesty a vtíral se pod střechu cizí. O takových se mluviti bude: Nevděčníci jsou, nepamětliví matek svých, kteréž je s bolestmi porodily sobě k podpoře.
Člověk býti má ostrého zraku, aby i ve tmách cestu nacházel, po kteréž by vedl zástupy bratří a sester k vysokým hradbám, za něžto nám ukryli jsou pochodeň osvícenosti, a v pustinách aby stezičku nacházel, vedoucí celý národ k pramenu blaha a veselí.
Člověk býti má obratného jazyka, aby zvolal na syny domu svého, když se cizí lupič vkrádá v neostražená obydlí, i aby zahlásal o mravech a skutcích praotců, a vnukové aby roztrhali tenata, v jakéž je zatočiti strojí se přespolní kejklíři.
Člověk býti má citedlného srdce, aby pojal stýskání bratrů, i aby setíral slzy sesterské. Neboť srdce vlastencovo býti má veřejný poklad, nikoliv zištně uschovaný stateček; a srdce vlastence býti má otevřená brána, nikoliv ouzkostně zatarasená brloha vlastního prospěchu. A vypravovati budou věkové o srdci vlastencovu, a slzy radosti pokanou po tvářích lidských. Srdce vlastencovo jesti památník, kterýž nezničí ani zloba člověčí ani zloba časův.
Člověk býti má neohrozené mysli, aby se bez bázně postavil proti ouskokům. A kdož tebe za podnoží klásti bude svému smíchu: okaž mu neohrozenou myslí domu svého vznešenost. Bůh v tebe vštípil zdravý rozum: neohroženě jej zachovej; Bůh v tebe vetknul svobodnou vůli: neohrozeně ji zachovej; Bůh v tebe vložil vřelé srdce: neohroženě je zachovej! Mysl neohrozená jesti vlastencova koruna.
Člověk býti má ochotného ramene, aby prospěla stráž jeho nad poklady domu, kteréž nazýváme víru, jazyk a mravy otcovské, i aby nadarmo nebyla péče jeho o květ a ovoce před násilím cizinců. Jesti meč okrasa mužova, když mu nepřítel podsekal pokoje palmu, a vlastenec — — býti má člověkem spravedlivým, doložím já, očekávaje, zdali jsem i dobře doložil. A muž onen podav mi pravici opětoval: Člověkem spravedlivým býti má — i přiznal soudu svého k soudu mému.
