CLEMENCEAU, GEORGESDEMOSTHENES
Politický klub Československé národní demokracie, Praha, 1930
preklad Ota Dubský
predhovor František Novotný
životopis od Josefa Folprechta
grafická úprava J. R. Marek
900 výtlačkov (z toho 6 mimo predaj a 94 na japane číslovaných)
história, životopisy, starovek,
150 s., čeština
hmotnosť: 274 g
tvrdá väzba
stav: výborný
NEPREDAJNÉ
*H-7-1*
.... V oné době, kdy toto divoké drama se navazovalo z Makedonie do Athén, vystoupil muž svrchované mohoucnosti, v němž slovo a činnost měly splynouti, aby nám odkázaly možnosti odvety, jež budou mít vždycky cenu jen úporností řady soudržných vůlí.
Uvádím okolnosti, dřive než ukáži na osoby. Líčím hnutí prostředí, abych vysvětlil hnutí jednotlivcova ve vzájemném spolupůsobení. Anarchie asiatisujících kmenů v ustavičném boji nedovolila poznati krásu řeckého sblížení. Všeřecký Zeus je tužbou. Procítiti více méně matněji vzdálený ideál a určiti jeho odporující si hnutí protiklady atavismů a rozmachů vývojových, toť podstata lidských dějin. Kázání Nazaretského byla jediné z lásky. Jaká krveprolévání následovala po něm mezi křesťany pro doktrinářské otázky kacířské ve jménu společného Boha milosrdenství svět objímajícího!
Tu se objevuje ve vývojích řecké civilisace hlavní úloha athénského Demosthena, vrhajícího se do nejtužšího semknutí strašlivé půtky, v níž má v každé chvíli držeti v rukou své nejisté město, aby přemohl zároveň vojáky své vlastní sporné věci i vojáky nepřítelovy. Obecná umdlévání hrdinnosti, ba i prosté vůle byla obvyklými zjevy, a to jednak pro nezpůsobilost vůdců, jednak pro ochabování davu, který je nakloněn následovati spíše toho, kdo lichotí jeho zděděným pudům, než kazatele, žádající na něm, aby trpěl pro ideál, jenž je nad jejich dosah. Nemyslím, že bychom se tomu měli diviti.
Tytéž zákony způsobují, že padá kámen a vzlétá pták.
Osobní reakce jednotlivce, soustředěného ve svých hlubinách, umožňují mu metodicky uspořádati úsilí vyšší, než jsou snahy třeštícího davu, který nedovede sjednotiti obecný sběh souhlasu, leda za vzájemných ústupků slabosti, při níž se tříští pružná pera inteligence i vůle. Nechť je sebe cennější pro nezbytnou kontrolu, přece zástup neučiní objevů Koperníkových, Galileiových, Newtonových, Pasteurových. Ať rády či nerady, Athény chtěly jít za Demosthenem. V den nadšení mohl se dav na Pnyxu pustit do nebezpečné hry. Ale bylo otázkou náhody očekávat od příslovečné lehkomyslnosti lidu athénského souvislosti hledisek a trvalých rozhodnutí. Je něco jiného mluvit o svobodě, o samostatnosti, ba i o vlasti, nebo uskutečniti vnitřni ukázněnost, častokráte drsnou, k níž velí nezištná služba vznešeným zájmům, jež lze snáze vyhlašovati než uskutečňovati v životě.
Není potřebí zabíhat až do Athén, abychom zachytili životně protiklad dvou stavů lidské činnosti. Od rozechvělého zvuku solva k tuhým pracím ukázněné činnosti je ještě hodně daleko. Kolik krásných vznětů zaniklo po cestě! Pod tvrdým zákonodárstvím římským Řecko, vypleněné, vyssáté, zpustošené, musilo snášet soustavné vykořisťování od bezuzdné soldatesky, než došlo k zbožnému pustošení křesťanů. Zničení athénského idealismu bylo definitivně skončeno. ....
