CHEVRIER, PIERRESAINT EXUPÉRY
Vyšehrad, Praha, 1986
preklad Věra Dvořáková
1. vydanie, 20.000 výtlačkov
životopisy
224 s., čeština
hmotnosť: 254 g
mäkká väzba
stav: výborný, nečítaná
*biog*
Antoine de Saint-Exupéry je autor pevně vrostlý do českého kulturního povědomí. Zatímco převážná většina jeho děl vyšla v českém překladu, neměli jsme dosud ucelenou studii o jeho životě a díle. Tuto mezeru vyplňuje vysoce informativní Chevrierova kniha, která se nyní dostává do rukou našim čtenářům. Zaznamenává vyčerpávajícím způsobem veškerou autorovu tvorbu, zachycuje detailně významná biografická data a představuje Saint-Exupéryho co nejplastičtěji jako člověka a literáta. V úvodní části nazvané „Člověk“ vystupuje ve vzpomínkových portrétech z pera jeho současníků fyzická a duchovní podoba Exupéryho. Oddíl „Dny“, chronologie jeho života a díla, sleduje od dvacátých let rok po roce životní dráhu Saint-Exupéryho a poskytuje orientaci ve vztahu „život a dílo“. Jádro knihy tvoří oddíly nazvané „Dílo“ a „Knihy“. V „Díle“ Pierre Chevrier zakládá svou analýzu především na důvěrné znalosti povahy, jednání a tvůrčích zápasů Antoina de Saint-Exupéryho. Analýzu doprovázejí cenné citace ze soukromých dopisů dosud nezveřejněných. Řada drobných, leckdy humorných momentů z Exupéryho soukromí a Chevrierova podrobná informovanost o Saint-Exupérym letci (Exupéryho odborné znalosti v aviatice, jeho autorství řady patentů a vůbec celá historie jeho působení jako letce) přispívá k vytvoření obrazu velice živého a v detailech pro naše čtenáře rozhodně nikoli samozřejmého. „Knihy“ jako informativní oddíl seznamují s genezí a charakteristikou vlastně všeho, co vyšlo z pera Saint-Exupéryho. Na prvním místě jsou uvedeny jeho beletristické práce, dále příležitostné stati a korespondence, pokud byla vydána knižně, a Deníky. Pro naše čtenáře jsou zvlášť zajímavé především texty česky dosud nepublikované, jako Sešity, Dát životu smysl a také dopisy z mládí. Oddíl „Stránky“ je pendantem k předchozí kapitole. Oddíl „Věty“ představuje jakousi mini-antologii a zároveň přehled klíčových exupéryovských témat. Oddíl „Rozhovory“ obsahující texty pro českého čtenáře zcela neznámé (rozhovor se Saint-Exupérym po jeho návratu z Ameriky, Dopis generálu Z., Dopis pilotovi a reakce na některé výroky literárních současníků) dokresluje Exupéryho tvář.
V oddíle „Odlesky“ shromáždil Chevrier výňatky z textů různých francouzských autorů, v nichž je řeč o Saint-Exupérym. Chevrierova kniha shrnuje pro širokou čtenářskou veřejnost poznatky dosud převážně rozptýlené v doslovech, předmluvách a ojediněle ve statích. Autor interpretuje a dokládá integritu díla Saint-Exupéryho v osudových zákrutech světových dějin, nezamlčuje jeho problémy a hledání cest a především rekonstruuje onen Exupérym zlidštěný svět techniky, která u tohoto autora nestojí v protikladu k humanitní bázi lidské civilizace.
/Z DOPISU, 1940/
PORÁŽKA FRANCOUZŮ
Z obsažné pošty, kterou dostával, se Saint-Exupéry dovídal o myšlenkové konfúznosti své doby, o zmatku mládeže, potýkající se s mytickým babylónem, zbavené vůdčí linie a ohrožené ze všech stran.
Od vyhlášení války vášnivě usiloval stát se zase pilotem. „Čím bych byl, kdybych se neúčastnil?“ Po návratu ke své výzvědné letce zjišťuje, že je nedostatek letadel a těch pár strojů, které létají, že má trestuhodné nedostatky.
Život u letky mu přinesl osobní uklidnění, ale jeho pohled na život se tím nestal optimističtějším.
"Těžce mi leží na srdci nesmírná absurdnost naší doby Je to vskutku pořád totéž: současná doba není ,myšlena´, protože za posledních sto let se všechno vyvinulo přespříliš rychle a myšlení je zažívací proces příliš pomalý. Jako kdyby fyzikovi předložili naráz a v jedné změti známé fenomény rozšířené o dvacet dalších desetinných míst a tisíc fenoménů nových: problém by mu přerostl přes hlavu. Muselo by se čekat celá staletí, než by přišel člověk, který by po určité době pomalého trávení založil novou řeč a uspořádal svět. Matematická fyzika by ztratila řád. Je to všechno nesmírně hořké a není mnoho možností, jaký postoj zaujmout: buď se stát páně Hitlerovým otrokem, nebo to zásadně odmítnout. Ale odmítnout i se vším rizikem. A v tichosti. Do rozhlasu mluvit nechci, nemůže-li člověk lidem nabídnout něco jako bibli, je to nevkusné. A rizika odmítnutí jsem na sebe vzal: potřeboval jsem jen přejít hranici, abych dobře pocítil, čeho se vzdávám. Svobody. Tepla milujícího těla. A možná života. A říkám si, proč. A je to stejně hořké jako pochybovat v náboženské víře. A nejspíš stejně plodné. Právě taková nepřijatelná kontradikce nutně vede k vytváření pravdy ...“ /Z dopisu, jaro 1940./
Ministerstvo letectví bylo tehdy nové, bez tradice, Saint-Exupéry tam docházel a měl své důvody pochybovat o schopnosti jeho úřadů a o pořádku, který tam vládl.
Reagoval na tu spoustu nedbalosti, nepoctivosti a také hlouposti rozhodnutím jednat. Narážel však na nepochopení generálů. Těžko se mu mohlo dostat sluchu od konformistů, přesvědčených o své vlastní pravdě dané logikou a jistých si vítězstvím, protože jsou silnější!
„Neschopnost nás všechny tíží jako něco osudového,“ napsal tehdy. „Stavíme proti nepříteli jednoho muže místo tří, jedno letadlo proti deseti či dvaceti, jeden tank proti stu.“
