MEGRE, VLADIMÍRANASTASIA
Existuji pro ty, pro které existuji
Lymarenko-Novodarská Valentýna - Zvonící cedry, Praha, 2009
séria Zvonící cedry Ruska (1)
preklad Valentýna Lymarenko-Novodarská
2. vydanie
ISBN 978-80-904001-5-3
beletria, román, ezoterika,
176 s., čeština
hmotnosť 195 g
mäkká väzba
stav: veľmi dobrý
2,50 € PREDANÉ
*olepa*
V první knize mladá poustevnice Anastasia odpovídá na řadu otázek týkajících se zdravého způsobu života, šťastného vztahu mezi mužem a ženou, početí a výchovy dětí. Zároveň poskytuje užitečné rady v oblasti zahrádkaření a ekologie, které jsou geniální svou jednoduchostí.
Její milovaní zahrádkáři
Anastasia mi dlouho a nadšeně vyprávěla, jaké možnosti se mohou otevřít lidem, co komunikují s rostlinami. Vůbec o dvou tématech mluví se zvláštním chvěním, nadšením a nějakou téměř zamilovaností. O výchově dětí a o zahrádkářích. Jestli mám sdělit všechno to, co říká o zahrádkářích, jaký mají pro ni význam, pak bychom před nimi všichni měli klečet na kolenou. Je to možné? Podle Anastasie právě oni zachránili všechny od hladu, sejí dobro a vychovávají budoucí společnost. Všechno se ani nedá spočítat. Potřebovali bychom zvláštní knihu. A ona navíc toto vše dokazuje. Argumentuje.
„Rozumíš, dnešní společnost, v níž žiješ, může pochopit mnohé prostřednictvím komunikace s rostlinami, na svých zahrádkách. Přesně na zahrádkách, kde znáš každou bylinku svého pozemku, nikoliv na rozlehlých polích, zbavených osobitosti, po kterých se plazí nestvůrné a tupé mašiny. Lidé se lépe cítí, když pracují na zahrádkách, mnohým to prodlužuje život. Stávají se lepšími. A právě zahrádkáři mohou napomoci, aby společnost pochopila zhoubnost přetechnizované cesty.
„Anastasie, at je to tak nebo ne, teď to není podstatné. Ale co máš s tím společného? V čem spočívá tvá pomoc?“
Chytila mě za ruku a strhla mě s sebou na trávu. Leželi jsme na zádech, ruce dlaněmi nahoru.
„Zavři oči, uvolni se a zkus si představit to, o čem ti budu vyprávět. Teď najdu svým paprskem někoho z lidí, kterým vy říkáte zahrádkáři, a uvidím ho na dálku.“
Nějakou dobu mlčela, pak tiše začala mluvit:
„Starší žena rozbaluje mul, ve kterém jsou namočená semena okurky. Semena už dostatečně nabobtnala a je vidět malé klíčky. Vzala jedno semínko do ruky. A je to, napověděla jsem jí, že není třeba takto semínko namáčet, deformují se klíčky při vysazování a tato voda není dost dobrá pro výživu, semínko bude nemocné. Myslí si, že na to přišla sama. Ano, částečně je to pravda, jen jsem ji trochu navedla. Nyní své myšlenky sdělí jiným lidem. A už je na světě malý skutek.“
Anastasia vyprávěla, že ve svém vědomí vytváří nejrůznější situace práce, odpočinku a součinnosti jak mezi lidmi, tak i mezi lidmi a rostlinami. Když se vytvořená situace co nejvíce přiblíží ke skutečnosti, Anastasia navazuje kontakt, při kterém může člověka vidět a vnímat jakou má nemoc, co prožívá. Jakoby vchází do jeho obrazu a dělí se o své znalosti. Anastasia vyprávěla, že rostliny reagují na člověka, mohou ho milovat a nenávidět, mají pozitivní nebo negativní vliv na jeho zdraví.
„V této oblasti mám také moc práce. Zabývám se zahrádkami. Chalupáři jedou na své pozemky, ke svým osázeným plochám, jako k dětem, ale bohužel jejich vztahy jsou jen intuitivní. Ještě nejsou podpořené jasným uvědoměním předurčení tohoto vztahu. Všechno na zemi, každá bylinka, každý brouček jsou stvořené pro člověka, mají svůj úkol a jsou předurčené pro službu člověku. Velké množství léčivých rostlin je toho důkazem. Ale člověk vašeho světa ví velmi málo, aby využil dané možnosti v plné míře.“
Poprosil jsem Anastasii o nějaký konkrétní příklad, o ukázku prospěšnosti komunikace, a aby to bylo možné prověřit v praxi, podrobit vědeckému zkoumání. Anastasia se na nějakou dobu zamyslela, pak najednou zazářila radostí a vykřikla:
