ILLION, THEODORETAJEMNÝ TIBET
(In secret Tibet)
Eugenika, Bratislava, 2011
preklad Kateřina Klapuchová
obálka Miroslav Nemec
ISBN 978-80-88913-78-0
cestopis, ezoterika
192 s., čeština
hmotnosť: 120 g
mäkká väzba
stav: veľmi dobrý
2,50 € PREDANÉ
*olepa* in *W1E*
Německý cestovatel Theodore Illion byl jedním z prvních cestovatelů, kteří pronikli do Tibetu ještě v dobách, kdy byl odříznut od okolního světa. Illiou se musel přestrojit za potulného tibetského mnicha, aby se vyhnul odhalení, protože pobyt v Tibetu byl pro každého cizince nezákonný. Právě proto se mu však podařilo seznámit se se životem v této zvláštní krajině tak intimně, jako málokomu. Pobýval mezi prostým lidem i mezi pověstnými mnichy, lámy a poustevníky, zažil několik přepadení typických tibetských lupičů, a hlavně pochopil vyspělé tibetské duchovní učení. Jeho kniha, která poprvé vyšla v Hamburgu v roce 1936, je tedy plná neznámých a fascinujících skutečností o tajemném Tibetu.
Při jedné příležitosti mi bylo velmi mile nabídnuto jídlo připravené noži, kterých bylo před několika hodinami použito k rozřezání mrtvého těla. Odmítl jsem si vzít. Přítomní lidé byli velmi překvapení, že nemám hlad, a žádný z nich, jak se zdálo, neuhodl důvod, proč jsem odmítl!
Trus se často sbírá rukama jako palivo a lidé si pak ruce neumyjí a dávají si jídlo do úst prsty ušpiněnými od trusu. V některých vesnicích se odpad prostě vyhazuje na ulici, dokud nedosáhne až ke střeše, čímž doslova pohřbí obyvatele v jejich vlastní špíně.
Tato země se tak řadí mezi nej špinavější na světě, ale bílý cestovatel udělá chybu, bude-li místními lidmi kvůli jejich nehygienickým návykům pohrdat a cítit nadřazenost. Je pravda, že jsou sice navenek poněkud špinaví, ale pravděpodobně čistší tam, kde běloši nejsou často čistí vůbec, tj. ve svých srdcích. Běloši, často pečlivě vymydlení, se v nitru zabývají mnoha zlými myšlenkami. Někdy myšlenky lidí do určité míry cítím. Proto jsem příliš fyzickou nečistotou v Tibetu netrpěl. Nechci tvrdit, že jsou bez chyb. Ani zdaleka. Ale dávají si mnohem větší pozor než běloši, aby zlými myšlenkami neubližovali sobě a svému okolí. Bere se mnohem vážněji v úvahu duchovní aspekt věcí než jejich materiální stránka. Myšlenky a pocity se zde považují za skutečné, stejně skutečné jako viditelné věci a lidská jednání. Takovéto pojetí se u bělochů obvykle nevyskytuje.
Dokonce i tehdy, dostane-li se jim vzdělání v západním duchu, v západním stylu, pochybuji, že by se mohli někdy intelektuálně bělochovi vyrovnat. Mají však pravděpodobně jemnější intuici než většina z nás. Sezdaní lidé v Tibetu, myslím, mají jen malé potíže při zjišťování, jak jsou jim jejich manželé nebo manželky nakloněni.
Pro bělocha je obtížné proniknout do jejich manželských tajemství. Z povrchního pohledu musím říci, že jsem během celé své cesty nikdy neviděl jediný případ žárlivosti nebo jedinou manželskou scénu, dokonce ani tam, kde byla jedna žena provdána za více mužů, což je dosti rozšířená praxe mezi farmáři, i když mezi nomády neobvyklá.
Ve většině míst jsem se vetřel do přízně mladých dam tím, že jsem se zeptal tibetsky:
„ Kyula tug-gu taka zando ? “ tj. „Kolik máš dětí“?
Je to otázka, kterou můžete naprosto klidně položit jakékoli mladé dámě.
Posoudit podle vnějších známek míru citů, které lidé chovají k ostatním členům své rodi-
