PALÁN, OTAKARKOLÍNSKÉ BALADY
vlastným nákladom, Kolín, 1934
literatúra česká, poézia,
32 s., čeština
hmotnosť: 68 g
mäkká väzba
stav: výborný
NEPREDAJNÉ
*H-6-5*
Dr. Otakar Palán - * 8. srpna 1875 ve Větrném Jeníkově na Humpolecku. Nižší gymnasium studoval v Něm. Brodě, vyšší v Č. Budějovicích. Na pražské universitě studoval latinu, řečtinu, češtinu, dějepis starověký a pedagogiku. Ve šk. roce 1901-2 začal vyučovati v Praze v Truhlářské ulici, od r. 1903 na vinohradském gymnasiu v Hálkově třídě. Od r. 1907 jest profesorem reálného gymnasia v Kolíně. Byl jednatelem „Budivoje”, předsedou kolínského klubu st. úředníků, úřednického konsumu a divadelních ochotníků V D S. Přispívá do místních listů, národopisnými články do humpoleckého „Zálesí” a byl spolupracovníkem Ottova naučného slovníku. Bydlištěm je mu vila „Vlasta” v Kolíně, kde chová sbírky obrazů, zbrani a sbírky přírodovědecké; část svých sbírek archeologických a numismatických věnoval kolínskému museu. Životopis s podob, uveřejněn v Kulturním adresáři ČSR. Mimo články v programech gymnasijních uveřejnil: Dějiny reálného gymnasia v Kolíně 1933 a básnické sbírky: Na prahu života 1897, Na prahu smrti 1933, Pozdravy z druhého břehu 1933, Kolínské balady 1934, De profundis (v tisku).
Tiskem firmy J. L. Bayer, akc. spol. Sázeno cicerem „Gill” na stroji „Monotype”.
HYNEK Z RONOVA
Byl čin to hrozný, nekalý,
když v zloby zákmitu
do šachet kněží vmetali
tisíce husitů,
když fanatism bezmezný
vlád a s ním pustý smích:
kříž zářil zpupně vítězný
na horách kaňkovských.
Však brzo skutku pykal vrah,
za krátký na to čas
i v klidných dosud dědinách
zazvučel pomsty hlas.
Pak krve kněžské zvířila
se řeka krvavá
a z klášterů se rozlila
zas rudá záplava.
I u nás blesků za záře
bouř vznikla hromová;
lid kolínského faráře
jal Hynka z Ronova.
Bez soudu, práva, radnice
za branou Kouřimskou
v plamenech jasné hranice
pouť skončil pozemskou.
Kde v starou bránu ústila
Kouřimská silnice,
tam v nové době ožila
veselá ulice.
Teď před ní stálý trhu křik
a boudy dřevěné
a na předešlých bouří ryk
kdo sotva vzpomene.
V zdi děkanství je obraz vryt,
kříž, hlava mužova;
to památka má dávná být
na Hynka z Ronova.
