STEFFEN, ALBERTKRISE V ŽIVOTĚ UMĚLCOVĚ
(Die Krisis im Leben des Künstlers)
F. Topič, Praha, 1928
preklad Milada Topičová
ilustrácia na predsádke Cyril Bouda
1.100 výtlačkov, z nich 200 číslovaných, 1-50 na ručnom papieri Zandersovom, 51-200 na Simi Japane
filozofia, eseje,
78 s., čeština
hmotnosť: 95 g
mäkká väzba
stav: veľmi dobrý
predané
*kvaja*fil*
Snažil jsem se vylíčiti, kterak zrození sebevědomí vyvolalo v lidské přirozenosti roztržku mezi myšlením a žádostí, rozumem a smyslovostí, mezi pudem tvořivým a pudem hmotným. Poukazoval jsem k tomu, že bylo období ve vývoji lidstva, kdy duševní schopnosti myšlení, cítění a chtění nebyly posud od sebe odděleny, kdy tvořily ještě jednotu, celek, řízený zevně, z kosmu, Bohy. Vnitřní i vnější svět byly ještě nerozděleny, v onom stadiu, které mythos nazývá „Zlatým věkem“. Když Řek rané doby, orfik, který prožíval ještě odlesk této doby, pohlédl na moře, pocítil ve svém nitru sílu, jakási bytost vynořila se obrazně, nazýval ji Poseidonem. Náležela duši lidské i moři, oběma. V takovém poměru žil člověk také ke světlu, vzduchu a vrstvám země. Cítil, že splývá se živly. Byl v nadsmyslném světě postav. Kosmické skutečnosti nevstupovaly do nitra jeho jako myšlenky, nýbrž jako obrazy. Planety viděl (abychom jmenovali zvlášť osvětlující příklad jeho zážitku) jako imaginaci, jako bytosti, Bohy. Nevěděl ničeho o zákonech Koperníkových, ani o čarách Frauenhoferových, viděl však vědění toto v barvách a tvarech, v pohybu a součinnosti postav, jež spatřoval. Slyšel je ve zvucích, pociťoval v chutech. Barva, tón, chuť, které se mu vynořily, pravily mu: Toto jest působení určité planety. Viděl červeň a cítil: Venuše, Země a Merkur stojí k sobě v určitém poměru. Pocítil olovnatou příchuť a cítil: Taková je síla, která vychází ze Saturnu.
Z této jednotnosti duševního života vytvářel člověk své umění. Nemohl jináče, než býti umělcem. Umění bylo mu dáno kosmem. Bylo jeho zrcadlením, jež získávalo duši vlastní život a vybavovalo podivuhodné obrazy.
Mám dva příklady, které vyjímám z Příručky staroorientálské duchovní kultury Alfreda Jeremiase.
Za prvé: Zdi Ekbatan měly, podle Herodota, barvy planet. Zlatou (barva slunce), stříbrnou (měsíce), modrou (Merkuru), bílou (Venuše), červenou (Mars), barvu santalového dřeva (Jupiter), černou (Saturn).
Za druhé: Nejstarší památka kultu, v Bismaji nalezená, je pěti- a sedmistrunový nástroj.
Taková fakta (ve jmenované knize najdeme ještě mnoho takových) dokazují, že je dějepisně oprávněno říci: pravzor člověka jest umělec. Člověk však byl umělcem, jako jím je bobr vytvářející svoji stavbu. Má schopnost, ale nikoli vědomí. Právě tak, jako málo včely vědí, jaká kosmická tajemství jsou ve struktuře buněk, které stavějí, tak málo věděl on, podle jakých zákonu tvořil. Člověk měl všechny zvířecí schopnosti jakožto esencielní vědomost. Spojoval v sobě bytost orla, býka a lva (abychom jmenovali hlavní typy) v jednotné součinnosti. Byli Částmi jeho organismu. Byl zvířecí říší.
