BOJKO, R.MODLITBY VÍRY A LÁSKY
Gustav Dubský, Praha, 1922
2. opravené a rozmnožené vydanie
poézia, literatúra česká, podpis autora
64 s., čeština
hmotnosť: 271 g
tvrdá väzba (dobová preväzba)
stav: výborný, zviazané do jedného zväzku spolu s "Naše večery" (1917)
NEPREDAJNÉ
*kvaja* in *H-6-5*
O ČLOVĚKU, ZEMI A BOHU.
Když utichlé slunce k strnulým hlavám skal,
k vrcholkům stromů, k věžím kathedral
posledním vroucím polibkem lne;
když z něho jak z uklidněného krateru.
jenž rozpukl v čistém etheru,
proudy bolestné tekou;
když obilí, kvetouc, na klasy věsí na tisíc
jemných ze zlata tepaných náušnic;
když květ skosený na vlastním hrobě voní, jak
když z celého tichého okolí, [schne;
jež přepásalo se v dálce stříbrnou řekou,
velebné klekání
do dětství, do mládí vyzvání,
až duše se sladkou vzpomínkou rozbolí;
když hvězdy se v radostném usmání
ze klína noci jak zvědavé děti naklání:
tu tichý a čistý jak po bouři květ,
oddaně, němě
db tvého klínu
se vinu,
ó země;
tu šťastný a svroucnělý, mladá jak matka u svého dítěte,
k tobě se přissávám
dlouhými, čistými pocely,
a zatím co hrdlo se tichými slzami zalívá,
má duše, jak prorok, osvobozený z lvího doupěte,
o krásném člověku, jeho životu, o zemi, Bohu se
[rozpívá:
I.
Krásný je člověk, země nejmladší,
nejsladší dítě, jejž ke slunci, zlatému dědovi,
ke hvězdám všem na bílých loktech svých
zdvíhá hrdá, radostná zem,
aby mu žehnaly, aby ho tišily
radostným snem.
Sladká lilie zářící bělostí,
radostně rozkvětlá na nivách země;
nejčistší. nejkřehčí vása, již ona uhnětla jemně
na svém hedbávném klínu, ve stromů stínu tvůrčími, něžnými prsty z bezduché prsti —
Jak vlnivě měkkou oblostí hloubených boků lahodí oku!
Kterak je její slonová běl
lehce zbarvená nachem,
jakoby byla pokryta nazlátlým prachem,
dělána z medových plástů radostných včel!
Krásný a velký je život, mohutný strom,
který má kořeny hluboko v zemi, samém až na dně,
zatím co jeho koruna hustá
výš a výš do oblak vzrůstá,
do dálky, do šíra
větve své prostírá
