JEHLIČKA, MILOSLAVLEV NIKOLAJEVIČ TOLSTOJ JAK HO VIDĚL ...
Lidové nakladatelství, Praha, 1978
obálka Leo Novotný
1. súborné vydanie, 5.000 výtlačkov
26-025-78
životopisy, literatúra ruská
344 s., 24 s. čb fot., čeština
hmotnosť: 765 g
tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý, knižničné pečiatky
PREDANÉ
*bib16*bio*
Maxim Gorkij ve vzpomínkách na Lenina vypráví, jak jednou — bylo to ve strašném válečném roce 1919 — k němu přišel a vidí, že na stole leží jeden díl Vojny a míru. Na jeho tázavý pohled Vladimír Iljič řekl: „Ano, Tolstoj. To je kvádr, co? Jaký ohromný člověk! Tady teprve vidíte, co je to umělec... A víte, co je na tom nejzajímavější? Že až do chvíle, kdy přišel tento hrabě, neměli jsme v literatuře opravdového mužika... Kohopak v Evropě by bylo možno postavit vedle něho? " A sám si odpověděl: „Nikoho. “ Skutečně, ze začátku našeho století, jak se ukázalo zvlášť výrazně při osmdesátinách a smrti Tolstého, „celý svět, celá země k němu vzhlížela, odevšad byly k němu napjaty živé, chvějící se nitě. “ Před první světovou válkou nebylo spisovatele, který by dosáhl takové proslulosti a vlivu, takové mravní autority jako on. Od té doby však lidstvo prošlo krvavou lázní dvou světových válek, novou éru zahájil Říjen a změnila se nejen mapa světa, ale i nazírání, zvyky a cítění většiny lidí. Jak Tolstoj obstál v této zkoušce času a společenských přeměn, co z jeho odkazu pohltila minulost, jaké byly osudy jeho děl v různých zemích světa, jak je interpretovaly významné osobnosti kritiky a literatury, kam dospělo poznání jeho osobnosti a tvorby pod rentgenem marxistického myšlení, o tom chce informovat a podat svědectví tento sborník. Definitivně se rozptýlila legenda o svatém „jasnopoljanském proroku" a ve vší velikosti a významu vyvstal zjev Tolstého umělce, Tolstoj jako strhující a rozporuplná historická osobnost. Na intenzívním poznání odkazu Tolstého v průběhu více než půlstoletí od jeho smrti se podílela vedle ruské a sovětské literární vědy i pokroková kritika západní, svým dílem přispěli i čeští a slovenští činitelé. Podle statistických zjištění UNESCO zaujímá Tolstoj na žebříčku čtenářského zájmu mezi beletristy stále místo nejvyšší. Zaujatý čtenář při vnímání jeho děl v duchu jako by oslovuje autora a táže se - slovy samotného autora: Jaký jsi vlastně člověk? Čím se lišíš od ostatních lidí, co mi můžeš říci k tomu, jak vnímat náš život? K odpovědi na tyto prosté a složité otázky míří tento sborník, vydávaný u příležitosti 150. výročí narození „velkého spisovatele země ruské“.
Alberto Moravia - Aktuálnost Lva Tolstého
Mnozí z těch, kdo jsou zde přítomni, zasvětili studiu Tolstého celý svůj život, já jsem ovšem jen pouhý čtenář. Omezím se proto ua jednotlivé poznámky, které jsem si při četbě Tolstého po celý život dělal.
Jedna z otázek, které přede mnou často vyvstávaly, je dnešní aktuálnost Tolstého jako spisovatele a jako náboženského a moralizujícího myslitele.
Aktuálnost Tolstého romanopisce, to je bezesporu věčná aktuálnost poezie. Romanopisec nemůže neprožít pocit hlubokého nadšení nad Tolstého knihami, zvláště nad některými z nich, především nad Sevastopolskými povídkami, Vojnou a mírem a Annou Kareninovou, a nad některými jednotlivými příběhy a povídkami.
Romanopisce nadchne v Tolstém téměř neznatelné sblížení s realitou, s pravdou. Je to umění vylíčit obraz přírody jakoby mimochodem a ztvárnit jej tak, jako by byl viděn poprvé. A je to umění vytvářet charaktery, aniž by byl odhalen všechen ten mechanismus, který patří k románu, takže se zdá, že se před námi objevuje sám život.
Je známo, že romanopisce naplňuje nadšením i šíře Tolstého horizontů; jeho schopnost sloučit přírodu a historii a vytvořit rovnomocný paralelní obraz života jedince a života společnosti, velkých sociálních a dějinných dramat dramat individuálních citů. To vše se stalo majetkem světové literatury a není třeba to snad ani opakovat.
Avšak aktuálnost Tolstého jako spisovatele je problém, který zasluhuje zláštního rozboru. Chtěl bych zde položit otázku, zda dnes Tolstého tvorba ovlivňuje moderní literaturu a jaké místo v ní zaujímá. Tady budeme muset přiznat, že ze všech ruských prozaiků romanopisců ovlivňuje Tolstoj moderní literaturu nejméně. Vliv Dostojevského například byl daleko větší. Z Dostojevského vzešel celý proud až po Kafku a Bernanose. Značný vliv na mnohé evropské spisovatele v Anglii a ve Francii měl Čechov. Tolstoj však svou tvorbou představuje téměř nedostižnou dokonalost. Je to vzor, kterým jsme spíš nadšeni, než abychom se jím řídili. A tak je osud Tolstého velmi podivuhodný. Zůstává aktuální, ale docela zvláštním způsobem.
Tolstého aktuálnost spočívá především v tom, že je považován za vzor ve velké zemi, ve své vlasti, v Sovětském svazu. Tolstoj je modelem pro takzvaný směr socialistického realismu. V Rusku není jako model nabízen ani Dostojevskij, ani Čechov, ani Gogol, ale právě Tolstoj. S Tolstým se stalo něco podobného, co s Raffaelem v katolické církvi. Katolická církev vždycky využívala Raffaela pro svou náboženskou propagandu. Proč? Proč si nevybrala Masaccia nebo Michelangela, malíře daleko dramatičtější než Raffael? Proto, že Raffael nenapodobitelně skloubil helénskou krásu a srozumitelnost s biblickým obsahem. A to byla vynikající a nepřekonatelná estetická hodnota, která mohla sloužit po celá staletí. A církev také skutečně Raffaelovi svěřila tak říkajíc svoji ikonografickou propagandu. Stejně i Tolstoj v Rusku spojil krásu se srozumitelností, estetická hlediska s moderním psychologickým obsahem v daleko větší míře než Dostojevskij, Čechov nebo Gogol. Proto je Tolstoj aktuální, ale aktuální podivným způsobem: jako stvořitel. Tolstoj je mýtus. Vystoupil z literatury, kde se jím již nikdo neřídí, do sféry zbožňování a náboženského uctívání.
Podívejme se teď, v čem je, alespoň pro mne, aktuálnost Tolstého náboženského, Tolstého v krizi. Mohli bychom říci, že Tolstého dílo je obšírnou morální autobiografií. Ve Vojně a míru vidíme člověka v nejlepších letech, v rozkvětu silných citů, které jsou zároveň zmírňovány a brzděny neutuchajícím úsilím rozumu. Tento člověk umí ovládat své vášně a umí je také popsat. Je přitom v naprostém soulady s historií, s celou svou epochou, se svou společností. Proto nám poskytuje velkolepý obraz historické epochy, do níž přenáší svou vlastní, v daném okamžiku prožívanou zkušenost. Tento člověk, kterého lze co do dokonalosti srovnat v jistém smyslu s Homérem, je Homérovi přece jen vzdálen. Onu dokonalou skutečnost nahlodává právě v té velké knize Vojna a mír červ pochyb, těch nejčernějších pochyb, dospívajících až k nihilismu. Dalo by se říci, že Tolstého nihilismus se ve Vojně a míru projevuje silněji a ostřeji než v následujících knihách, kde je dále rozvíjen. Ve Vojně a míru ho pouze tušíme, ale tím je silnější. A právě tímto nihilismem se Tolstoj liší od Homéra. Neumíme si představit Homéra nihilistu.
A skutečně, třicet let po Tolstého smrti pocítila Evropa naprostý rozpad humanismu, když poznala koncentrační tábory a prožila dvě strašné války. Můžeme proto říci, že Tolstoj svým nihilismem předvídal a anticipoval onu krizi, která měla zmučit Západ. Vždyť po Vojně a míru vidíme během dlouhého Tolstého života pokračující gigantický růst tohoto nihilismu. Tolstoj postupně tlumí své jiskřivé barvy a mění se z klasického spisovatele v téměř expresionistického nebo existencialistického „avant-la-lettre“.
