sv. JAN Z KŘÍŽE(sv. Ján z Kríža)
(Juan de Yepes y Álvarez)
DUCHOVNÍ PÍSEŇ
(Cántico espiritual)
Dominikánská edice Krystal, Olomouc, 1942
edícia Spisy sv. Jana od Kříže (3)
preklad Jaroslav Ovečka
mystika, náboženská literatúra, náboženstvo, literatúra španielska
436 s., čeština
hmotnosť: 802 g
tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý
75,00 € (za všetky 4 diely spolu) PREDANÉ
*H-5-1*
SLOHA I.
Kde jsi se skryl,
Milený, a zanechals mě v kvíleni?
Jako jelen jsi prchl, když jsi mě poranil;
vyšla jsem za tebou volajíc, a byls pryč.
Výklad.
2. V této první sloze předkládá duše vzňatá láskou k Slovu, Synu Božímu a svému Ženichovi, ježto se s ním touží spojiti jasným a bytostním patřením, svůj milostný stesk a žaluje si mu na jeho nepřítomnost, a zvláště na to, že musí, ač ji on sám poranil a rozbolestnil láskou k sobě, pro niž ona vyšla ze všech věcí stvořených a sama ze sebe, nicméně trpěti nepřítomností Mileného, an jí ještě neodpoutává od smrtelného těla, aby se z něho mohla těšiti ve slávě věčné, a dí tedy: Kde jsi se skryl?
3. A je to, jako by děla: Slovo Boží, Ženichu můj, ukaž mi místo, kde jsi skryt; čímž ho žádá o zjevení jeho božské bytnosti, protože místo, kde je skryt Syn Boží, je, jak praví svatý Jan (1, 18), lůno Otcovo, to jest božská bytnost, jež je neviditelná čímukoliv smrtelnému oku a skryta veškerému lidskému rozumu; vždyť proto řekl Isaiáš, mluvě s Hospodinem: Opravdu, ty jsi Bůh skrytý (Isai. 45, 15). Z toho plyne poučení, že, aťsi má duše v tomto životě od Boha sebe vznešenější sdělení a projevy jeho přítomnosti a sebe vyšší a výbornější poznatky o něm, že to přece není bytnostně Bůh a nezjevuje ho bytnostně, protože on je duši stále ještě opravdu skrytý, a proto jej musí duše při všech těchto vznešených věcech míti stále za skrytého a hledati jej jakožto skrytého, řkouc: Kde jsi se skryl? Neboť ani vznešené sdělování ani citelná přítomnost není bezpečné svědectví o jeho milostné přítomnosti, ani není vyprahlost a nebytí toho všeho v duši jistá známka jeho nepřítomnosti v ní. Vždyť proto dí prorok Job: Přijde-li ke mně, neuvidím ho, a odejde-li, nezpozoruji ho (Job 9, 11).
4. Tím jest rozuměti to, že si duše, i když v sobě postřehne nějaké vznešené sdělení nebo pocit nebo poznatek duchovní, proto ještě nesmí namlouvati, že tím, co postřehuje, svojí nebo vidí Boha jasně a bytnostně anebo že tím má Boha větší měrou nebo je větší měrou v Bohu, aťsi je to něco sebe znamenitějšího; a že si naopak, i když je beze všech těchto citelných a duchových sdělení, takže zůstane ve vyprahlosti, tmě a opuštěnosti, proto ještě nesmí mysliti, že je Bůh v tomto stavu od ní dále než vonom, ježto ve skutečnosti nemůže ani z jednoho toho stavu věděti s jistotou, že je v jeho milosti, ani z druhého, že je bez ní, když přece Mudřec praví: Nikdo neví, zda je hoden lásky či nenávisti před Bohem (Kazat. 9, 1). Není tedy hlavní úmysl duše v tomto verši žádati pouze o afektivní a citelnou zbožnost, v níž není jistoty ani jasnosti o svojení Ženicha v tomto životě, nýbrž především o jasnou přítomnost jeho bytnosti a jasné patření na ni, kterými touží býti ujištěna a uspokojena v životě příštím.
5. Právě to chtěla říci Nevěsta v božské Velepísni, když, toužíc se spojiti s Božstvím Slova, svého Ženicha, o ně [t. j. o jasnou přítomnost bytnosti Ženichovy a jasné patření na ni] žádala Otce, řkouc: Ukaž mi, kde se pásáš, a kde o polednách spočíváš (Velep. 1, 6). Neboť žádost, aby jí ukázal, kde se pásá, byla žádost, aby jí ukázal bytnost Slova Božího, svého Syna, poněvadž Otec se nepase na ničem jiném než na svém jediném Synu, ježto on je blaženost Otcova; a žádati, aby jí ukázal místo, kde spočívá, bylo žádati ho o totéž, ježto jedině Syn je slast Otcova a Otec nespočívá jinde než ve svém milovaném Synu a nic jiného jej nepojme než on, v němž zúplna spočívá, an mu sděluje celou svou bytnost, a to o polednách, to jest u věčnosti, v níž jej ustavičně plodí a má zplozena. O tuto pastvu ve Slovu Ženichovi, kde se Otec pase v neskončené blaženosti, a o toto lože v kvítí (Velep. 1, 15), kde s neskončeně slastnou láskou spočívá, jsa hluboce skryt před čímkoliv smrtelným okem a před kterýmkoliv tvorem, žádá zde duše Nevěsta, když praví: Kde jsi se skryl?
6. A aby tato žíznivá duše našla svého Ženicha a spojila se s ním spojením láskou v tomto životě, nakolik může, a zmírnila svou žízeň tou kapkou, kterou lze z něho v tomto životě okusiti, bude, ježto ona o to žádá svého Ženicha, dobře, když se místo něho ujmeme slova a jí odpovíme a ukážeme jí místo nejjistější, kde je skryt, aby ho tam jistě nalezla s dokonalostí a lahodou, s kterou jí to v tomto životě lze, a tak se nezačala marně potulovati po stopách druhů (Velep. 1, 6). K tomu cíli jest si všimnouti, že Slovo, Syn Boží, je spolu s Otcem a Duchem svatým bytnostně a přítomnostně skryto v nejvnitrnějším bytí duše; musí tedy duše, která jej má nalézti, vyjiti co do náklon-
