KRATOCHVILNÉ ČTENÍ ZE STARODÁVNÝCH KRONIK A HISTORIÍPráce, Praha, 1969
edícia Erb
obálka Naděžda Bláhová
1. vydanie
24-095-69
literatúra stredoveká, literatúra česká,
168 s., čeština
hmotnosť: 162 g
mäkká väzba. voľne ložené listy
stav: dobrý
Čtenářská edice tří knížek lidového čtení. Nejedná se o přetisk autentických starobylých textů, ale o jejich soudobé adaptace. Dílo zahrnuje:- Kronika o životu Jana Fausta, znamenitého čaroděje - vypráví Jiří Bagár // Čtení velmi pěkné o sedmi mudrcích - vypráví Vladislav Stanovský // O dobře známém Eylenšpíglovi historie krátká - vypráví Miroslav Lukáš
Ostatní mistři uznali slova Kleofášova za pravdivá, ale právě k nim přistoupil Diokletián a dotazoval se, proč jsou tak zarmouceni a zaraženi. Když mu sdělili příčinu, začal pozorovat hvězdu nepříznivou a zvěděl, že první slovo, které na dvoře otce svého pronese, o život ho připraví. Ale znamenal také, čehož se mistři nepovšimli, že vedle té nepříznivé hvězdy ještě malá hvězdička stojí, z níž seznal, že všecko nebezpečí od něho zmizí, jestliže sedm dni pomlčí, byt by i každodenně na smrt odsouzen byl a na popravní místo veden. Mistři uznali pravdu všeho, co jim vykládal a bez odkladu rozkaz císařův vyplnili.
Když se Pontiánus dověděl, že jeho syn již je na cestě, vyjel mu vstříc s velkým a četným průvodem, s velkým komonstvem knížat a jiných vznešených pánů. A tehdy se mudrcové rozloučili s Diokletiánem a slíbili mu, že všecko vynaloží, aby mu v jakékoliv potřebě přispěli, ano i od smrti vysvobodili. A s tím se od něho vzdálili a odebrali se do města jinou cestou.
Když Pontiánus se setkal se svým synem, přívětivě jej pozdravil:
„Vítám tě, synu můj! Po dlouhá léta již jsem tebe neviděl. Řekni mi, jak se tobě po tu dobu vedlo? “
Diokletián jenom pokorně sklopil hlavu před otcem svým, ale nepromluvil ani slova. Císař se tomu nemálo podiviL
Když císařovna zvěděla, že Diokletián již přijel, hned se co nejskvostněji přioděla a se vším komonstvem pani a panen se mu odebrala vstříc. Ale jakmile se s ním setkala, hned k ní císař přistoupil a vypravoval ji, že k svému největšímu žalu Ale Diokletián prudce vstal a odstrčil císařovnu ani na ni nepohlédnuv. Tu se v císařovně proměnila láska v hněv a vztek. Rozedrala nehty tvář svou, roztrhala si oděv a křičela z plna hrdla:
„Pomoc, pomoc! Pomozte! Než mě ten ohavník přemůže! “
Pokřik ten zaslechl sám císař a hned přispěchal s pány a knížaty do ložnice choti své. A ta mu hned vstříc volala:
„Pane, smilujte se nade mnou! Syn váš, kterého jsem k sobě uvedla, abych jej dobrotou mateřskou a laskavou domluvou k promluvení připravila, násilím mě chtěl do potupy a hanby uvrhnouti a když jsem se hanebné vůli jeho protivila, zle se mnou nakládal, jak sám vidíte. “
Císař se hněvem rozpálil a rozkázal sluhům, aby syna jeho uchopili a oběsili na šibenici.
Knížata a páni šli ale za Pontiánem, předstoupili před trůn a pravili:
