ŠLECHTA, JOSEFHEBRÉOVÉ
Básnické profily
Českobratský sbor, Benešov u Prahy, 1935
poézia, literatúra česká, podpis autora
144 s., čeština
hmotnosť: 372 g
tvrdá väzba (dobová preväzba)
stav: výborný
NEPREDAJNÉ
*kvaja* in *H-6-5*
Saul kraloval. Své žezlo držel mocí.
Lid nepoznal, jak jeho duch se mění.
Když duše jeho halila se nocí,
David mu hrál, a král měl ulehčení.
Syn Izáiův se občas domů brával,
a když král šílil, vracel se a hrával.
I stalo se, že Filištín vstal k boji.
Na horách Socho byla jeho síla.
Saul proti němu vedl sílu svoji,
ta v údolí se Elah položila.
I byl muž silný mezi Filištíny,
jenž k souboji zval Izraelské syny.
Goliáš zval se. V obří ruce svojí
své kopí třímá jak vratidlo stavu,
štít kutý má, jde v centnéřové zbroji
a ocelí má krytu pyšnou hlavu.
Po čtyřicet dní volal k Izraeli,
leč nikdo nebyl silný tak neb smělý.
Saul dceru Míkol za choť slíbil dáti
tomu, jenž obra Goliáše skolí.
Leč nikdo nešel s obrem bojovati
a utkati se soubojem s ním v poli.
I padla na voj Izraelský hana
a zůstávala stále nesmazána.
Tu přišel David, jinoch mladý, smělý,
jenž bratřím v poli sýr a chleby nesl.
A když zvěst slyšel, pro niž tábor celý
v své síle, duchu, odvážnosti klesl,
jak orlice se zdvihla chrabrost jeho.
Vstal, aby ubil obra železného.
Byl veden k Saulu. Tomu jistým zdá se,
že jinoch padne v nerovném tom boji.
„Tvůj duch se neleká? “ král v údivu svém
ptá se.
Leč jinoch pevně v rozhodnutí stojí.
Král dal mu zbroj. Než jinoch opět svlékl
kovaný pancíř, i meče se zřekl.
Tak pravil králi: „Když skot otce mého
lev napadl a svoji kořist zchvátil,
já šel jsem za ním, vzal ji z drápů jeho
a živ se od svých lupů nenavrátil.
A jak jsem lva a medvěda zbil v poli,
tak půjdu v boj jen s prakem svým a holí!“
A šel a vzal do pastýřské své brašny
oblásky hladké, prak měl v ruce svojí
a hůl. — Vstříc Filištín šel strašný,
jehož se silní v Izraeli bojí.
Jde Goliáš a duše jeho hrdá
promlouvá slova k Davidovi tvrdá:
„Jsem pes, žes vyšel naproti mně s holí? “
A zhrdal jím. Chtěl slovy hrůzu vliti
Goliáš z Gátů odvážlivci v poli
a kletbami jej z boje zaplašiti.
Jsou jati hrůzou všichni posluchači,
leč bez bázně vstříc obru David kráčí:
„Jdeš v železe, leč já jdu v síle Boží,
a věř, že záhy tělo tvoje padne,
za pokrm ptákům ruka má tě složí;
