BOJKO, R.NAŠE VEČERY
Tiskařská a vydavatelská společnost, Přerov, 1917
poézia, literatúra česká, podpis autora
120 s., čeština
hmotnosť: 271 g
tvrdá väzba (dobová preväzba)
stav: výborný, zviazané do jedného zväzku spolu s "Modlitby víry a lásky" (1922)
NEPREDAJNÉ
*kvaja* in *H-6-5*
O KVĚTUŠCE A KOČIČCE.
Naše Micka měla koťátko,
takové jen malé, směšné drobátko,
jako do kapsy, jak do hrsti.
A bylo bez kožíška, bez srsti, — učiněné holátko.
Ale jak je ráda měla!
Celý den s ním proseděla,
lízala je, hladila.
Jenom občas vyskočila,
po koutech se zatočila,
kde co shlédla, popadla,
i mámě z rukou ukradla,
a na půdu s tím pádila.
Jednou po potulkách touha snad,
nebo hrozitánsky velký hlad
donutil ji venku dlouho stát.
Ale jak se hrozně ulekla,
když se potom navrátila.
Dcerka pryč je. — Snad se neztratila?
Nebo někam utekla —?
Rychle dolů ke psu běží,
jenž dvůr ve dne, v noci střeží,
k zemi se až pokloní
a lichotí se, žadoní:
„Milý, dobrý Bufíčku,
příteli můj z dvora, humna,
milovaný kmotříčku.
Moje dcerka nerozumná
se mi právě ztratila.
Pomoz mi ji vyhledat. “
Ale Bufík štěkl: „Haf, haf, haf.
Bylas vždycky jako páv:
pyšná, hrdá, nafouknutá,
ulízaná, nedotknutá,
nechtěla sis se mnou hrát.
O přátelství cosis předla.
Ale dobré sousto sama snědla,
vypila vždy mlíčko všecko. -
Jen si hledej nyní děcko!
Neměl jsem tě, nemám rád! “
Smutná Micka k vrabčíku se blíží
a k pokorné se prosbě sníží,
o pomoc a o přispění zavzlykne.
Ale vrabčík jedovatě zakvikne:
„Čimčarara, čim, čim, čim.
O tvé dcerce dobře vím,
ale nepovím a nepovím.
Loni právě v tomto čase
