SVAZKY ÚVAH A STUDIÍ 46-50

BAUER, FRANTIŠEK - BISMARCK, DIPLOMAT A STÁTNÍK
Václav Petr, Praha, 1941
edícia Svazky úvah a studií (46)

ČERVÍN, A. - O ČESKÉ PODNIKAVOSTI
Václav Petr, Praha, 1941
edícia Svazky úvah a studií (47)

VANĚČEK, BOHUŠ - O NOVÉ HOSPODÁŘSKÉ MYŠLENÍ
Václav Petr, Praha, 1941
edícia Svazky úvah a studií (48)

TVRDÝ, JOSEF - NOVÁ RENAISSANCE

Václav Petr, Praha, 1941
edícia Svazky úvah a studií (49)

POLÁK, VÁCLAV - JAZYKOVÁ NORMA A JAZYKOVÁ KULTURA
Václav Petr, Praha, 1941
edícia Svazky úvah a studií (50)

história, filozofia, ekonomika, literárna teória,
44 s.+34 s.+ 42 s.+34 s +32 s.čeština
hmotnosť: 234 g

tvrdá väzba (preväzba spolu s viacerými inými zväzkami)
stav: výborný

9,00 € PREDANÉ

*H-6-6*

Své dva syny vychovával skvěle, dal je sice na studie na reálku, ale zároveň je připoutal k tělesné práci. Opatřil jim svěráky i zámečnické nářadí, učil je zámečnickému řemeslu, a pak si pro ně vyžádal svolení ředitelství dráhy, aby se mohli učit v železničních dílnách. Zároveň jim dal za úkol pracovali o svátcích a o prázdninách na modelu tehdy užívané lokomotivy v 1/6 její skutečné velikosti. Oba bratří pracovali na modelu společně asi 3 roky a když starší Václav odešel studovat na techniku v Praze, pracoval na modelu sám Bohuslav. A opět asi za 3 roky jej dokončil. Na zhotoveném modelu dokonce pak jezdil po zahradě na kolejnicích, které mu daroval baron Klein, majitel železáren v Sobotíně, sedě na tendru jako na koni. Pak byl model koupen do sbírky české techniky v Praze.

Mladší Bohuslav šel později úplně ve šlépějích otcových. Když nastoupil místo v Českomoravské společnosti, nebylo tam příliš zakázek, ještě tak nejvíce jich bylo z cukrovarství a vodárenství. Ale Bohuslav toho věděl o cukrovarství příliš málo, protože se tehdy na technice nepřednášelo o cukrovarských strojích. Dojížděl tedy do cukrovaru v Uhříněvsi, vždy ve svém volném čase: v neděli, ve svátek, ve všedních dnech i v noci. Prodělal tak na účet vlastního volného času celou kampaň roku 1878—79 a zúčastnil se práce u všech cukrovarských stanic od vstupu řepy do cukrovaru až k výrobě cukru. Získal tím tolik zkušenosti, že brzy nato zachránil čest i zaměstnanost Českomoravské společnosti vynálezem uzávěrky vík, používaných u difusérů. Sám o tom vypravuje s humorem ve svých „Životopisných pamětech“. I později vynalezl Bohuslav Mařík řadu zdokonalení v cukrovarské výrobě a založil tak slávu nejen závodu, v němž byl zaměstnán, ale i svoji.

Bylo by neodpustitelnou chybou mluvit o strojnictví a nezmínit se o českém elektrotechniku světového významu Fr. Křižíkovi. Na něm je nám především sympatické odvážné probíjení životem, tak časté a bohužel dosti pravidelné u našich lidí, jako u synů národa, který žil na dolní polovině hospodářského žebříku. Křižík to měl s počátku

o to horší, že brzy ztratil otce. Ale nebál se, dával kondice, opisoval noty, aby mohl studovat na technice, a zároveň pracoval jako volontér v továrně na elektrické přístroje. První významný vynález učinil roku 1880, kdy se mu podařilo zkonstruovali spolehlivou obloukovou lampu. V té době byl Křižík zaměstnán — po předchozí železniční službě — jako přednosta telegrafní sekce u dráhy v Plzni. Zůstal tam do roku 1883, kdy byly dráhy zestátněny. Pak se úřednického místa vzdal, aby se mohl věnovat samostatnému elektrotechnickému podnikání. Přesídlil do Prahy a začal vyrábět s penězi, jež mu vynesl vynález obloukové lampy. Měl vlastně první elektrotechnickou továrnu v Cechách a ta byla dost skromná: pracovalo v ní 7 dělníků,

1 mistr a 3 úředníci. Roku 1890 měl Křižík již v jiných větších místnostech, ale stále v Karlíně, 150 dělníků, 30 montérů, 4 mistry a 14 úředníků. R. 1891 postavil první pokusnou elektrickou dráhu v Praze z Letné na Výstaviště. Byla to zároveň první elektrická dráha v Rakousku s kladkovým svodem. Práce přibývalo, místnosti opět nestačily, a tak si postavil vlastní tovární budovu opět v Karlíně, kam se roku 1894 přestěhoval. Továrna však téhož roku vyhořela. Křižík nepropustil ani jednoho zaměstnance a postavil na tomtéž místě továrnu s tak americkou rychlostí, že již roku 1895 dodával zas elektrické stroje nejen do tuzemských elektráren, ale i do Bosny a Chorvatska.

Do galerie podnikavých osobností patří i profesor fysiky na české technice Karel Václav Zenger, přírodovědecký a technický polyhistor. Zenger byl člověk velikých rozběhů a plánů, ale jeho tragedií bylo. že vlastní dílo, učebnici fysiky nedokončil.