BURIAN, JANMOUCHOVÁ, BOHUMILA
ZÁHADNÍ ETRUSKOVÉ
Mladá fronta, Praha
edícia Kolumbus (30)
prebal Miloslav Novotný
2. vydanie, 21.000 výtlačkov
dejiny, história
276 s., 64 s. čb fot., 16 s. far. fot., čeština
hmotnosť: 349 g
tvrdá väzba, malý formát
stav: dobrý, bez prebalu, knižničné pečiatky
1,00 € PREDANÉ
*bib10*
Poutavě psaná knížka o Etruscích, kteří patřili mezi nejvyspělejší starověké národy, vychází ze současných znalostí vědy. Vypráví, jak byli Etruskové zapomenuti a znovu objeveni, dotýká se tajemství jejich původu a řeči. Snaží se také objasnit základy moci i příčiny pádu Etrusků, rekonstruuje etruský život a přibližuje bohatství výtvarného umění. Druhé vydání zachovává původní členění látky a zachycuje nové poznatky, k nimž etruskologie v posledních letech dospěla.
PRŮHLEDY DO ETRUSKÉHO MIKROKOSMU
...osmnácte krásných a velikých měst... k životu nádherně způsobilých.
Plutarchos
Hradby čnící do výše nad zemědělským venkovem uzavíraly zvláštní lidský mikrokosmos etruského města. Co město — to svět pro sebe. Nakolik dovoloval jeho úzký rámec, žili tu už v těch dávných dobách lidé naplno, rušným a barvitým životem. Ti, jimž nebylo dopřáno dosáhnout stejné vyspělosti, upírali svůj pohled především na jeho lesklý, lákavý povrch. Pod ochrannou zdí žili řemeslníci, z jejichž rukou vycházely umně zpracované výrobky z kovu, hlíny či jiného materiálu. Žili tam bohatí předáci, krátící si dlouhou chvíli hostinami, hudbou, tancem, pohledem na zápasníky. Vycházeli odtamtud bojovníci krytí kovem, kteří naháněli strach špatně vyzbrojeným vojskům středoitalských kmenů. Žili tam kněží a věštci, kteří uměli zjistit i ovlivnit vůli bohů.
Zmizel celý ten svět ? Co z něho zbylo ?
Archeologické nálezy i útržkovité zprávy antických autorů otevírají nám průhledy do dávného života v etruských městech, někdy až překvapivě konkrétní, ale přece jen úzce orámované a kusé. A také značně jednostranné. Neboť už ve starém věku upoutával cizí oči hlavně život bohatých vrstev, který zakrýval daleko skrovnější, „všední“ životní poměry méně zámožných obyvatel. I ze zachovaných památek se nám plasticky rýsuje ponejvíce životní standard majetných rodin.
Kromě toho — jak už víme — jsou etruská města archeologicky vesměs málo prozkoumána. Co z nich zbylo, leží povětšině na místech, na nichž se i v dalších epochách vyvíjela lidská sídliště, nebo pod úrodnými poli, která by se musela vykupovat; a pro etruskology bylo mnohem lákavější a vděčnější prací odkrývat jiné bohaté a velmi dobře zachované objekty, třeba hroby a hřbitovy, které — ať je to jakkoli paradoxní — byly a dosud jsou nejvydatnějším zdrojem našich znalostí o etruském životě.
Co o něm tedy víme ? Ze zpráv antických autorů se dovídáme, že samo založení města nebylo pro Etrusky jen technickou záležitostí. Etruské myšlení bylo prostoupeno představou, že celý lidský život je určován všemocnými bohy; musela být tedy nejdříve prozkoumána jejich vůle z letu ptáků. Poté určil kněz oděný do krátkého pláště, mající v levé ruce zahnutou hůl a v pravici posvěcený nůž, posvátný střed budoucího města, mundus. Do jámy vyhloubené na tom místě byly vhozeny prvotiny všeho, co rostlo na zemi. Tu se také protínaly dvě hlavní osy, jedna směřující z východu na západ, zvaná latinsky decumanus, druhá ze severu na jih, cardo. Etrusky později horlivě napodobovali Římané, jak to popsal se zajímavými detaily římský slovnikář Festus ve 2. století n. l.
Zakladatel města s hlavou pokrytou cípem šatu vyoral okolo území budoucího města brázdu pluhem s bronzovou radlicí. Vyoraná hlína musela přitom padat dovnitř, aby do nového města plynulo bohatstva, a pluh táhlo spřežení býka a jalovice — býk na vnější straně, aby bylo město silné vůči sousednímu světu, jalovice na straně vnitřní byla symbolem budoucí hojnosti ve městě. Brázda měla v představách tehdejších lidí stejný význam jako pevné hradby, neboť oddělovala podle jejich názoru dva světy: svět pod ochranou bohů, a oblast, která pod jejich záštitou nestála. Tam, kde měla být brána, nadzvedl oráč pluh a přenesl ho přes její prostor. Stojí za povšimnutí, že těmto zvyklostem odpovídalo i založení Říma, jak je líčí pověsti.
Avšak v krátké době — ne však dříve než v 7. století př. n. 1. — byla etruská města ve své většině opevněna nejen symbolickými,
