ADDAMS, PETERTAJEMSTVÍ PODOBIZNY
(Die enthauptete Mona Lisa)
Melanrich, Praha, 1982
edícia Gong
preklad Karel Houba
obálka Zdeněk Majzner
1. vydanie, 50.000 výtlačkov
32-001-82
beletria, kriminálka, detektívky,
168 s., čeština
hmotnosť: 107 g
mäkká väzba, malý formát
stav: dobrý
NEDOSTUPNÉ
*kamag* in *003*
Vzrušující krimi příběh soustředěný kolem portrétu krásné zpěvačky Herery, záhadného markýze de Vercruysse a řeckého magnáta Awakasofia a dalších postav. Hrdinou je komisař Peri z Nábřeží zlatníků, který má vyřešit docela běžný případ vraždy sběratele starých obrazů. Podaří se mu však odhalit největší a dokonale organizovanou bandu pašeráků narkotik a stopy vedoucí až do nejvyšších kruhů. Rozluští spoustu problémů, vyvázne z mnoha nebezpečných situací a jen šťastnou náhodou a souhrou věcí má zasloužený úspěch. Detektivka má všechny prvky francouzského humoru a nechybí zde ani milostný motiv, který dodává četbě rovnováhu po pasážích plných napětí.
Lékař přikývl. Poručil ošetřovateli, aby šílenou dopravil do ordinace. Sestra s podivně neúčastným a nepřítomným výrazem zůstala v pokoji. Sedla si na židli, stojící u zdi. Nad hlavou jí visel krucifix.
Když se Herera — v době své slávy byla nazývána jen křestním jménem — po několika injekcích vzpamatovala ze záchvatu natolik, že byla schopna, i když s námahou vypravit ze sebe pár slov, sedl si Péri vedle její postele a sklonil se k ní. Snažil se jí co nejdůtklivěji vysvětlit, co od ní chce vědět a nakonec se zdálo, že mu porozuměla.
„Ano ... ale Grandel je jen prisluhovač... koks dostává od Rogera, od De Bruuna.“ Oči jí plály nenávistí. „Pan generální ředitel, který cituje Byrona, já hloupá na to taky naletěla! Grandel to rozprodával v jednom takzvaném hotelu ... Oslavovalo se tam ... však si dovedete představit jak... a já jsem si na to zvykla, potřebovala jsem toho pořád víc a víc... pořád víc... Pomozte mi, prosím vás, pomozte mi přece!...“
Ani Péri, ani Junot nezaslechli tiché cvaknutí speciálního fotoaparátu, který měl Lambert schovaný pod sakem. Úplně zapomněli na jeho přítomnost.
Taky později, když reportér seděl s Périm u stolu ve vesnické hospodě, nezmínil se komisaři ani slovem o tom že v ústavu fotografoval. A právě tak se Péri nedověděl o dvou telefonických rozhovorech, které měl Junot s De Bruunem a Grandelem. Pro policii bylo vždy velkým rizikem odposlouchávat soukromé rozhovory, a Péri to prozatím riskovat nechtěl. Také se ve svých úvahách soustředil víc na Lamberta a na to, co se ho chtěl zeptat.
Reportér, i když do sebe obrátil čtvrtý koňak, zůstavá stále zamlklý; konečně přiznal:
„Víte, Péri, viděl jsem hodně věcí, při nichž člověku naskakuje husí kůže, ale to předtím bylo horší než všechno co jsem kdy zažil.“
„Jestlipak je De Bruun skutečně šéfem celé organizace? zeptal se Péri jakoby mimochodem. „Nebo je za tím ještě někdo? A jaké vztahy jsou mezi De Bruunem a Hererou?
„Ta banda se vrhá i na chlapce a děvčata, kteří ještě chodí do školy,“ řekl Lambert. „Už čtrnáctiletí tomu propadají a ještě než jsou plnoletí, jsou už z nich beznadějné trosky jako z Herery. Násilné smilstvo, loupeže, vraždy, před ničím se nezastaví, všechno je jim jedno, jen když dostanou svou dávku.“ Znovu si nechal nalít. „Když jsem byl ve Státech, viděl jsem takové věci den co den, všichni
o tom vědí a přece policie nic nesvede. Všichni ti gangsterští bossové, vedoucí policejní úředníci, velkoobchodníci s heroinem, ano, i část senátorů táhnou za jeden provaz a dělají s heroinem a se vším, co s tím souvisí, daleko větší kšefty než se zbrojením. Atomová bomba! Půjde-li to takovýmhle tempem dál, nebudou už žádnou bombu potřebovat. Každý jedenáctý, nesedí-li zrovna v káznici, je už teď zralý pro blázinec.“
„U nás to tak daleko nedojde,“ řekl Péri zarputile. „Jestli tu bandu dopadnu, tak s těmi chlapy zatočím, že jim bude
i Poslední soud připadat jako veselé šibřinky.“ Odmlčel se a pak se zeptal: „Odkud víte, že byl Tabor v Cligncourtu
zavražděn?“
„Mám na policejním ředitelství někoho, kdo mi dává zprávy.“
Objednal si ještě jeden koňak. U stolu za nimi sedělo několik venkovanů. Popíjeli červené víno, smáli se, vypravovali si košilaté vtipy a hlučně se bavili o cenách obilí. V kamnech praskalo čerstvě přiložené dříví. Venku pršelo.
„Ne, u nás to tak daleko nedojde,“ opakoval Péri. Ať si hrají ve St. Tropez, nebo v některém tom jiném pobřežním bordelu sebebláznivěji, jeden takový vřídek ještě dávno není Francie.“
Lambert chtěl zřejmě říct něco jízlivého, ale pohlédnuv na Périho, raději to spolkl.
Řekl:
„Bude to pro vás velmi těžké, dostat se tomuhle De Bruunovi na kobylku. Dokud ho kryje Awakasoff, nedá se nic dělat.“
"Awakasoff? Myslíte, že stojí za De Bruunem?“
