
NOCI
Mladá fronta, Praha, 1970
edícia Květy poezie (94)
preklad Petr Kopta
doslov Otakar Novák
obálka Sylvie Vodáková
1. vydanie, 10.000 výtlačkov
poézia
132 s., čeština
hmotnosť: 121 g
tvrdá väzba s PVC prebalom, malý formát
stav: dobrý
PREDANÉ
*kamag* in **S4Z**
PROSINCOVÁ NOC
V dnech školních trampot, snů a her
já doma zůstal v podvečer
sám v pokoji svém jedné zimy.
Vtom ke stolu jak zjevení
přised hoch černě oděný,
jenž byl jak bratr podobný mi.
Ač mlád, měl oči tesklivé,
pod lampou začal nejdříve
si číst z mé knihy rozečtené.
Pak do dlaní mi čelo dal
a celou noc tak setrval,
s úsměvem, oči zamyšlené.
V patnácti letech kráčel jsem
zadumán jednou pod lesem
po vřesu kroky pomalými.
Vtom přede mnou jak zjevení
stál jinoch černě oděný,
jenž byl jak bratr podobný mi.
Já na svou cestu ptal jsem se;
loutnu měl v jedné ruce své,
ve druhé plané růže plály.
Pak jako přítel na mne kýv
a na stranu se otočiv,
ukázal prstem k hoře v dáli.
Když prvně zmát mě lásky hlas,
já samoten se doma třás
a bolestmi lkal mučivými.
Vtom vstoupil jako zjevení
cizince černě oděný,
jenž byl jak bratr podobný mi.
Měl stesk a chmury na líci;
meč blyštěl se mu v pravici,
levice k nebi rozpřáhla se.
Jak sdílel by můj hořký žal,
z úst však se vzdech mu nevydral
a jako snění zmizel zase.
Když přišla léta zhýralá,
má ruka jednou zdvihala číš
ku přípitku s druhy mými.