VANĚK, ANTONÍNVZNIK SAMOSTATNÉHO ČESKOSLOVENSKÉHO STÁTU V ROCE 1918
Svědectví a dokumenty
Melantrich, Praha, 1988
prebal Milan Jaroš
1. vydanie, 3.500 výtlačkov
32-032-88
história, dejiny
584 s., čeština
hmotnosť: 701 g
tvrdá väzba s prebalom
stav: veľmi dobrý, knižničné pečiatky
3,90 € PREDANÉ
*bib10*
70. výročí vzniku novodobého československého státu je príležitostí k tomu, abychom opětovně připomněli zásadní stanovisko Klementa Gottwalda, že ,,28. října 1918 setřásl český národ třistaleté habsburské jařmo a proklamoval znovuzřízení svého vlastního, samostatného státu. 30. října 1918 následovali tohoto příkladu Slováci, vyhlásili odloučení od Maďarské Svatoštěpánské koruny a spojili se s Čechy v jeden státní celek — v Československou republiku. 28. říjen 1918 vešel do historie jakožto den zrození československa“.
Přispět dílčím způsobem — bez mýtického nánosu i jednoduchých a nevědeckých zkreslení — k poznání toho, jak se státotvorná myšlenka postupně utvářela a přeměnila v čin a rovněž ukázat, že první republika nesplnila všechna očekávání našich národů, které z toho vyvodily po roce 1945 náležitá ponaučení, je cílem této publikace. Má také připomenout mladé generaci, že komunisté jsou opravdovými dědici velkých a pokrokových tradic našich národů a že trvalé naplňování těchto tradic aktuálním obsahem je nejvyšším vlasteneckým posláním.
Prof. PhDr. ANTONÍN VANĚK, DrSc. Narodil se 17. 5. 1932 ve Vysočanech, okres Blansko. Absolvoval filozofickou fakultu UK v Praze a pedagogickou fakultu UP v Olomouci. Od roku 1977 vedoucím katedry sociologie na FF UK, v letech 1985-1986 prorektorem UK a od roku 1986 děkanem FF UK. Nositel státního vyznamenání Za zásluhy o výstavbu (1970), Řádu práce (1988).
Hlavní spisy: Vývoj názorů na pojetí pracovní výchovy (1965), Příznaky krize manželské rodiny (1971), Mýtus elit (1973), Sociální struktura (1975), Vědeckotechnická revoluce a inteligence (1975), Studenti a společnost (1976), Postavení ženy ve společnosti (1977), Kapitoly z dějin české a slovenské sociologie (1985), Slovník českých a slovenských sociologů (1986), Sociologie výchovy, spoluautor (1986), řada vysokoškolských učebních textů.
MASARYKOVO DŮVĚRNÉ MEMORANDUM „SAMOSTATNÉ ČECHY“
(INDEPENDENT BOHEMIA),
NAPSANÉ V LONDÝNĚ
V KVĚTNU 1915
PRO BRITSKOU VLÁDU
Samostatné Čechy: ústava a vláda.
Čechy jsou projektovány jakožto stát monarchistický; česká republika je zastávána jen několika radikálními politiky.
Dynastie by mohla býti dosazena dvojím způsobem. Buď by spojenci dali některého ze svých princů, nebo by mohla být personální unie mezi Srbskem a Čechami, kdyby mohl být utvořen srbsko-český koridor.
Český lid — to je nutno znovu zdůrazniti — je venkoncem rusofilský. Ruská dynastie v jakékoli formě by byla nejpopulárnější. Každým způsobem si čeští politikové přejí zřízení království českého v plné shodě s Ruskem. Přání a úmysly Ruska budou míti rozhodující vliv.
Čeští politikové, jsouce si vědomi nesnadného úkolu znovuzřízení Čech, nelekají se odpovědnosti za dílo, jež musí být vykonáno. Žádají-li úplnou samostatnost, je to proto, že chtějí užiti všech politických sil národa k vybudování silného státu. Nejenom Rusku, ale i jeho spojencům nejlépe prospějí silné slovanské státy a národy, a tohoto cíle bude nejlépe dosaženo, jestliže tito národové ponesou plnou odpovědnost za svou politiku.
Cechy budou ovšem konstituční a demokratické — jak se sluší národu Husovu, Chelčického a Komenského, národu, který prvý zlomil středověkou teokracii a který svou reformací a svým bojem za svobodu duchovní připravoval moderní vývoj evropský. Tato veliká služba, kterou Čechy prokázaly Evropě a lidstvu, dává jim právo, aby se hlásily o svou samostatnost a aby měly své místo a svůj hlas v areopagu svobodných národů.
Obrození Evropy nebude dosaženo jen zahraniční politikou, nýbrž musí ho býti dosaženo především činnou podporou svobody a pokroku ve vnitřním životě evropských národů. Pro tento úkol mohou spojenci na český národ plně spoléhati.
„Sine qua non“.
Předpoklad českého programu je obmezení Německa a jeho porážka v této válce.
Tato porážka musí býti dvojí. Předně přímé vítězství spojenců nad Německem; za druhé: trvalá porážka Německa bude porážkou Rakousko-Uherska a povede k rozdělení tohoto umělého státu. Každé oslabení Rakouska je oslabením Německa; Bismarckův plán vymačkávati Rakousko jako citron bude u konce.
Dnes disponuje Německo 50 milióny rakouského obyvatelstva ; avšak až budou neněmečtí a nemaďarští národové osvobozeni, zbude z nich jen 10 miliónů — předpokládáme-li stále, že německé Rakousko zůstane zadobře s Německem, nebo bude dokonce s ním sloučeno.
Osvobozené Čechy budou jistě vždy jednati ve shodě s Dohodou a budou vždy jejím loyálním spojencem; nyní si Čechy přejí, aby jejich ruští bratří brzy obsadili české a slovenské území a doufají v to. To by bylo nejlepším rozřešením nejenom české otázky, nýbrž i rakouské, německé a ostatních otázek, o něž právě běží.
