CESTAMI SEBEPOZNÁNÍ
rozhlasový cyklus o dvaceti dílech
Avatar, Praha, 1997
edícia Vhled
obálka Miloš Tomáš, Barbora Tomášová
fotografie Barbora Tomášová, Jarmila Kutová
1. vydanie
ISBN 80-85862-15-8
duchovná cesta, ezoterika, okultizmus, náboženstvo,
218 s., čeština
hmotnosť: 315 g
mäkká väzba
stav: dobrý
5,90 € PREDANÉ
*H-6-4*
MEDITACE
Již ve starém Egyptě bylo každého rána pravidelnou součástí denního života uctívání slunce. Člověk se k němu obracel jako k symbolu božství vnitřní skutečnosti. Pak zavřel oči a upnul pozornost dovnitř, k míru srdce, aby se s ním sblížil a aspoň na okamžik sjednotil. To bylo nutné k očišťování lidské mysli a k posilování života a je to nutné i dnes. Bohužel lidé už dávno odložili tento dobrý zvyk. Ne že by jeho význam podceňovali nebo jej přímo zavrhovali, ale spíš proto, že byl vytlačen trvalým spěchem a spoustou jiných zájmů a záležitostí.
Následkem toho byl člověk „vyhnán z ráje“. Ztratil nejen vědomí svého božského prazákladu a často i jakoukoliv znalost o něm, ale hlavně vnitřní mír, který často nahradila chamtivost, vypočítavost, krutost a sobectví. Ale není-li mír v člověku, jak by mohl být kolem něho, ve světě člověkem obývaném?
Současný člověk je stále tak silně zaneprázdněn vším možným i nemožným, že si vůbec neuvědomuje své vlastní božské Já. Kdyby se aspoň na okamžik dovedl odpoutat od své osobnosti tím, že odvede pozornost od svých všemožných zálib a zájmů a obrátí ji dovnitř, do svého duchovního srdce, brzy by poznal jak sebe sama, tak i smysl a účel svého života. Poznal by, proč se musí neustále strastiplně převtělovat do nových a nových těl, proč mnohdy tolik trpí a také proč se doopravdy raduje.
Filozofická jóga, kterou považuji za nejlépe propracovaný systém návodů pro duchovní život, říká například také to, že už jen pouhou, do vlastního nitra položenou, naléhavou otázkou: „Kdo nebo co jsem já?“ či „Kdo je ten, kdo si uvědomuje, že trpí?“ by mohl člověk své potíže zvládnout a někdy by je mohl dokonce úplně zlikvidovat.
O józe a také o mystice mají však lidé často velmi zkreslené představy. Někteří soudí, že praktikování těchto cest vede k nadpřirozeným zážitkům nebo k rozvoji okultních sil. K tomu všemu může při hledání vnitřního poznání dojít, ale také nemusí. Tyto zdánlivě nadpřirozené zážitky a okultní síly vůbec nejsou podmínkou vnitřního prozření, spíš jsou jeho brzdou.
Jiní lidé si myslí, že jóga nebo mystika jsou tou nejtěžší řeholí, jakou běžný člověk vůbec nedokáže dodržovat. Že jsou to cesty vhodné snad jen pro mnichy nebo pro budoucí světce. Že jít cestou jógy či mystiky znamená vzdát se činorodého života a v odloučení od tohoto světa trávit celé dny v půstech a meditacích, nebo že nutně musí meditovat několik hodin denně a na to činorodý člověk Západu nemá prostě čas. Není tomu tak. Každý člověk, ať jógin nebo nejógin, má žít aktivním životem, má ovlivňovat běh věcí a podle svých sil, schopností a možností se má podílet na zlepšování světa, ve kterém žije. Měl by si ale