KUKAL, ZDENĚKMALINA, JAROSLAV
SOUMRAK KOUZELNÍKŮ
Horizont, Praha, 1987
edícia Otazník
ilustrácie Jaroslav Kerles
obálka Bohuslav Blažej
1. vydanie, 53.000 výtlačkov
40-066-87
záhady
208 s., čeština
hmotnosť: 246 g
mäkká väzba
0,80 € stav: zachovalá, lepená obálka *H-6-4*
1,50 € stav: dobrý *marno*ezo*
PREDANÉ stav: dobrý, knižničné pečiatky *bib10* PREDANÉ
Archeoastronautické teorie vývoje lidstva
MYTIČTÍ BOHOVÉ A MIMOZEMŠŤANÉ
V říjnu roku 1978 vysílala britská televize BBC v seriálu Panorama reportáž o startu kosmické rakety v africkém Zaire. Před kamerou se objevila také skupina domorodců, kteří tuto událost sledovali s úctou a nábožným obdivem. Když se jich reportér zeptal, co o této věci soudí, ukázalo se však, že si přesně dovedou vysvětlit, oč jde. Otázka je vůbec nezaskočila, odpověděli pohotově a s jistotou. „To jsou naši mocní přátelé, kteří posílají oheň k bohům.“
Podobnou příhodu indiánští Pemonové ve venezuelské oblasti Gran Sahana dokonce zaznamenali. Na skalní stěnu do mytologické malby zobrazující jejich boha Chiricavaie cosi přimalovali. Etnolo-gům to vysvětlili: „To jsou Rusové.“ Jeden z příslušníků kmene Pemonů totiž někde uslyšel, že Rusové vypustili do vesmíru orbitální družici. Obrázek odpovídal v jeho představách nebeskému vozidlu. A tak se Pemoni dohodli na tom, že pošlou po Rusech svému bohu Chiricavaiovi zprávu. Dopis sepsali tři gramotní Pemoni a předali jednomu misionáři, aby jej Rusům odevzdal. Svůj velký čin zaznamenali malbou na skále, také proto, aby tím napomohli k řádnému vyřízení svého poselství.
S podobným chápáním moderní techniky, z našeho pohledu svérázným a bizarním, ale plně odpovídajícím kmenové filozofii, se můžeme setkat prakticky u všech přírodních národů.
Papuánci z Nové Guineje pojmenovali obojživelné letadlo ďáblem, který sletěl z nebe, a když plul kolem jejich břehů první parník, komentovali tuto událost s nadšením: „Tam jede bůh Tibud Anut a kouří dlouhý doutník!“
Severoameričtí Indiáni nazvali telegrafní vedení zpívajícím drátem a první parní lokomotivu supícím koněm.
Tasadajové z Filipín pojmenovali magnetofon věcí, která krade hlas, a před velkým ptákem, vrtulníkem, který jim přinesl tolik cenných darů, úplně cizích a tak vzácných krásných věcí, vyjadřovali bázlivou úctu. Obyvatelům velkého ptáka se obdivovali stejně jako bohům a snažili se s nimi dobře vycházet.
Přírodní lidé dokonce často napodobují moderní technická zařízení. aby je využili pro své účely.
Obyvatelé vesnice Kaimari na Nové Guineji vyrobili spoustu poměrně výstižných modelů obojživelného letadla a vybavili jimi všechna svá obydlí. V jiné novoguinejské vesnici domorodci zřídili z bambusových tyčí vysílací stanice, jako měla společnost Persian Oil Company, i s bambusovým telegrafním vedením. Obojí mělo zprostředkovat výzvu k bohům, aby jim vrátili zlatě časy, kdy dostávali zadarmo tolik dobrých věcí. Byli svou myšlenkou tak posedlí, že budovali pro bohy přistávací plochy. Viděli totiž, jak letadla s nákladem přistávala, a konečně sami byli svědky toho. jak Japonci za druhé světové války letiště stavěli. A tak je napodobili. Vymýtili džungli a vybudovali přistávací plochy pro imaginární božstva. Na jednom novoguinejském ostrově zřídili dokonce kompletní letiště pro duchy.
Přírodní národy se snaží věci, příhody a jevy, kterým nerozumějí a které nechápou, zařadit do svých mytologických představ. Náležejí podle nich do kompetence mocných nadpřirozených sil, bohů, duchů zemřelých a přírodních živlů. A stejně jako přírodní národy si počínali a uvažovali také naši pravěcí předkové. Obklopovalo je množství jevů, se kterými si nedovedli poradit.
V pravěkých podmínkách bylo i uchování holého života nesmírně obtížné. Všude číhaly nástrahy a pohromy. Divoké rozzuřené zvíře bylo nebezpečné, a když zase naopak zvíře nebylo, nebyla potrava. Když bylo sucho nebo příliš mokro, moc horko nebo moc zima, nebyla úroda. Přicházely průtrže mračen, povodně, krupobití, vichřice. zemětřesení, požáry.
Proč se to všechno dálo, nevěděli. Ale musel to přece někdo způsobit. A tak prosili o přízeň toho mocného neznámého, který to věděl a který všechno řídil. Sami se však také pěkně oháněli, prosba a rituál a smlouvání o pomoc byly ve skutečnosti jaksi navíc. Měly posílit a podpořit vlastní úsilí a snažení. V neštěstí a neúspěchu dodávaly útěchu a naději. To nebylo málo. Přirozené a nadpřirozené splývalo.
