SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ O VZNIKU ČESKOSLOVENSKA(Ke kritice buržoazní republiky)
Univerzita J. E. Purkyně, Brno, 1983
zborník, história
116 s., čeština, slovenčina
hmotnosť: 148 g
mäkká väzba
stav: dobrý, knižničné pečiatky
POMĚR MORAVSKÉ ŠLECHTY K ČESKOSLOVENSKÉMU STÁTU
Jiří L. Bílý
Vznik samostatného československého státu, i když neznamenal v konečném důsledku změnu v třídní moci, zasáhl do její sociální struktury. Nastupující národní buržoazie zbavila šlechtu politických preregatív, které jí dávalo za monarchie vlastnictví velkostatků prostřednictvím nespravedlivého kuriálního systému voleb do zemských sněmů i různých faktických výhod. Svého poměru ke šlechtě využívala buržoazie k sociální demagogii, když se před společností snažila dokázat svoji „revolučnosť" okázalým zrušením šlechtických titulů, ač v ekonomické oblasti chtěla jen odstranit právní bariéry, zejména fideikomisy, které bránily kapitalistické konkurenci v zemědělství. Byl to strach z možných důsledků vyvlastnění půdy šlechtě, které by relativizovalo trvalost soukromého vlastnictví.
První pozemková reforma, která podlomila ekonomickou moc šlechty, byla ústupkem ze strany buržoazie revolucionizovaným vrstvám společnosti, zejména střednímu rolnictvu a zemědělskému proletariátu. Její provádění však v důsledku změny politické situace ve státě na začátku dvacátých let bylo mírnější. Šlechta často dosahovala propouštění půdy ze záboru, vyhrávala velké spory o zabranou půdu. Jak je všeobecně známo, první pozemková reforma pouze posílila kapitalistický živel na vesnici.
Buržoazii nešlo o získání eknomických výhod na šlechtě mocenskou cestou, ale o její eliminaci z politického života zdůrazňováním jejich nepřátelských postojů k národním zájmům.
Je tedy na místě otázka, Jaký byl vztah šlechty k národnostním zájmům a též jakým způsobem se vyrovnala se vznikem československého státu, což není bez významu pro pochopení některých peripetií dějin našeho státu. Přitom odpovědi omezíme na území Moravy. Od buržoazní revoluce v roce 1848 můžeme sledovat na Moravě diferenciaci zemské šlechty. V popředí zůstávají staré feudální rody — Salmové, Mensdorf-Poullyové, Liechtenštejnové, Dietrichštejnové. Tyto rody jsou nositeli starého zemského patriotismu. Historická šlechta vidí možnost udržet své politické pozice v autonomii jednotlivých zemí a posílení moci starých stavovských orgánů. Představitelé tohoto politického směru se v častých případech hlásí k české národnosti. Tato část šlechty chápe, že své politické cíle nemůže prosazovat izolovaně od národa, na jehož území se rozkládají jejich velkostatky. Vlastenectví této části šlechty nebylo o nic více determinováno sociálními zájmy než u buržoazie. Šlo o projev dlouhodobé taktiky, která předpokládala, že se šlechta stane při slabosti české buržoazie hegemonem politického života. Z rozdílných sociálních zájmů vyplývalo malé pochopení pro řevnivost české a německé buržoazie umocněné kosmopolitní výchovou, což brala buržoazie jako zradu národních zájmů.
Na Moravě byl tábor historické šlechty poměrně omezený. Z významnějších šlechticů to byl kn. Hugo Salm, olomoucký arcibiskup Furstenberg a politickém mluvčím této skupiny byl hr. Egbert Belcredi. Tradice národnostní politiky historické šlechty se udržovala až do konce monarchie, i když se ona jako politická skupina rozpadla.
Pokud sledujeme sociální skladbu velkostatkářské šlechty v druhé polovině 19. století, vidíme, že mezi starou šlechtu pronikají nobilitovaní příslušníci velkokapitálu, pro něž je vlastnictví půdy bezpečným uložením kapitálu. Na Moravě jsou to Kleinové z Wiesenberku, Guttmanové, Rotschildové a další. K nim lze přiřadit i starou šlechtu věnující se podnikatelské činnosti jako Larisch-Mönnichové či Wilczkové pro něž unitarita Předlitavska byla nezbytným ekonomickým prostorem. Proto se často ostře stavěly proti národním zájmům na Moravě.
Oscilace stanovisek moravské šlechty v národnostní otázce adekvátně vyjadřuje skutečnost, že její ekonomické a politické zájmy nebyly přímo spojeny s existencí národa. Integrujícím činitelem pro ně byla rakousko-rherská monarchie.
Vznik československého státu, stále silnější vědomí nezvratnosti historického vývoje v boji o záchranu rodinného majetku našel svůj výraz v teoretické rovině v představách Panevropy, zejména v dílech dvou příslušníků moravské šlechty Richarda Mikuláše Coudenhove-Kalergiho a JUDr. Viktora Bauera. Ohlédneme-li od konrétních výsledků jejich prací, jsou zde uvedené názory transformovaným odrazem nové státoprávní situace. Tvoří jakoby politickou a státoprávní závěť moravské šlechty s trpkým přitakáním příčinám rozbití rakousko-uherského soustátí a s posledními efemérnímy sny o křesťanském evropském soustátí, Vídní jako hlavním světovém městu a nové neoaristokracii.
