Vitajte v mojom antikvariáte!

Chcete mať prehľad o najnovších prírastkoch? Zadajte svoju e-mailovú adresu do kolónky "Prírastky kníh na e-mail" v ľavom stĺpci a na váš e-mail príde maximálne jedna správa denne.

Alebo sa staňte členom stránky na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/ripakovantikvariat/
Vyberte si to, čo je Vašej duši najbližšie.

Ak sa Vám niečo zapáči, napíšte mi na
riporipo@gmail.com
Postup bude nasledujúci :

a.) uveďte tituly, o ktoré máte záujem
b.) uveďte Vašu adresu, prípadne telefón
c.) skontrolujem dostupnosť kníh a následne vám pošlem pokyny na platbu vopred. Na dobierku, po zlých skúsenostiach, neposielam.
d.) Dáte mi avízo o zrealizovaní platby.
e.) Po obdržaní platby na môj účet vám knihy do troch dní posielam

Jednoduché, však? )

ANTIKVÁRIUM (magyarul)

Ha Magyarországról van, és bármelyik könyv érdekelné, kérjük írjon a riporipo@gmail.com címre. A könyvek küldhetök postán. Ha átutazóban van Kassán, a megrendelt könyveket személyesen is átveheti.

piatok 6. decembra 2019

ŠLAIS, MATĚJ JIŘÍ - DOMOV A KRAJ

ŠLAIS, MATĚJ JIŘÍ

DOMOV A KRAJ
básně

Emil Stiburek, Praha, 1946
edícia Knihovna Baarovy společnosti (9)
ilustrácie Jaromír Hlavsa

literatúra česká, poézia, podpis autora
46 s., čeština
hmotnosť: 163 g

tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý

NEPREDAJNÉ

*kvaja* in *H-6-5*







Na sklonku léta

Pohoda letní, pozdní, mlčenlivá, 
po kraji paběrky už dávno sbírá, 
v údolích mlhovinu spřádá, 
v duši smutek rozloučeni padá.

Už léto na odchodu z kraje, 
na strniskách si chladný větřík hraje, 
pastevců ohníčky blízký podzim věští! 
Což odchází i našich srdcí štěstí?

To jen léto sbohem dává, 
ještě usměvavé rukou mává, 
svých darů náruč poslední 
ještě rozhodilo — než se rozední.

Pak podzim štětcem sáhne v paletu, 
barevnou harmonií zpestří naši samotu, 
která do srdcí se schová jako ptáče — 
až meluzina za okny se rozepláče.


Podzimní ráno

Pohoda letní, pozdní, mlčenlivá, 
po kraji paběrky už dávno sbírá, 
v údolích mlhovinu spřádá, 
v duši smutek rozloučeni padá.

Už léto na odchodu z kraje, 
na strniskách si chladný větřík hraje, 
pastevců ohníčky blízký podzim věští! 
Což odchází i našich srdcí štěstí?

To jen léto sbohem dává, 
ještě usměvavé rukou mává, 
svých darů náruč poslední 
ještě rozhodilo — než se rozední.

Pak podzim štětcem sáhne v paletu, 
barevnou harmonií zpestří naši samotu, 
která do srdcí se schová jako ptáče 
— až meluzina za okny se rozepláče.