ŠTECH, VÁCLAVLES KRÁSNÝCH ŽEN
J. Otto, Praha, 1925
beletria, román, literatúra česká, podpis autora
422 s., čeština
hmotnosť: 556 g
tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý, dobová preväzba, voviazaná obálka
NEPREDAJNÉ
*kvaja* in *H-6-5*
XXIII.
Palác arcivévody Anselma byl klenotem baroku. Nádherou vnitřku budil závist pánu strýců — leskem nevlídně připomínal rodinné lakotnosti obrovské prostředky, jimiž majitel vládl a z nichž umění a svým libůstkám tolik dával. Gilbert byl uveden do prvého patra, kdež bylo komorníkem sděleno, že jsou u nemocného právě lékaři, ale že má nařízeno ihned uvésti návštěvu toužebně očekávanou.
Gilbert vstoupil po špičkách, opatrně se rozhlížel, může-li až k lůžku. Byl spatřen a pokynem hlavy uvítán. Pak mu strýc ukázal na křeslo blíže lože a pokynul lékařům, že chce býti se svým synovcem sám.
Když odešel i komorník, pokynul arcivévoda Anselm, aby Gilbert přisunul křeslo až k jeho hlavě, a úsměvem říkal, že je rád této návštěvě. Chvíli mlčel, na otázky po zdraví odpověděl jen záporem posunku, a když nabral dechu, ujal se šeptem slova: „Je to zlé, milý hochu. Přišlo papežské požehnání. Tomu rozumím. Je to tedy beznadějné. V Římě s tím skrblí. Posílají to až v poslední chvíli. Ale než to skončí, musím ti mnoho říci. Ale to tě chci míti ještě blíže. “ Gilbert přistavil křeslo, až se dotýkalo kovové pelesti a on došel tak souhlasu nemocného. Pacient se opět usmál a několikráte oddychl, aby nabral nových sil. Pak řekl: „Mám tě rád — proto mne musíš vyslechnouti. Je to velká zpověď — jen tobě platí. Cením ji nad tu, kterou jsem musel učiniti kněžím. Habsburkové musí dbáti Pána Boha — byl k nim příliš milostiv. Nezaslouženě milostiv. Slyšíš dobře? "
„Výborně, strýčku, " řekl Gilbert a přiklonil se až k ústům strýce Anselma.
„Vždycky jsem tě pokládal za svého syna, Gilberte —" hovořil volně arcivévoda. „Poněvadž jsi synem infantky Sidonie, kterouž jsem šíleně - nejvášnivěji miloval. Milovali jsme se oba — tvá matka a já — ale pohlavár v Schönbrunnu poručil, a musela si vžiti tvého otce. Mamo bylo, že jsem klekl před císařem — mamě ona v slzách rozplývala se plazíc u jeho nohou. Zřetel k Marii Kristině, vdově po španělském Alfonsu XII., rakouské arcivévodkyni, která mne nenáviděla, byl Františku Josefovi mocnější pákou. Tvá matka musila poslechnouti. Slyšel jsi kdy o tom, Gilberte? “
„Nikdy ani slova. Jenom matka mi od mládí vštěpovala, abych vás měl v největší úctě, strýčku. "
„Nemohla si pomoci — ubožák. Římská kurie si přála pro Sidonii tvého otce — já musel v duševní vyhnanství. Proto jsem se neoženil — proto jsem se pak vykloubil z arcivévodského kruhu a založil si život jinak, než si přál František Josef a než do mne vpraviti se snažili španělští jesuité. Zřídil jsem si na Pityusách malou říši na ostrově Ibize. A když horečka stavební mnou lomcovala nejzuřivěji, budoval jsem na svých panstvích
.......................................................................................................................
... posledná veta ...
"Budiž mu zem lehká!"
