PEROUTKA, FERDINANDBUDOVÁNÍ STÁTU II.
1919
Lidové noviny, Praha, 1991
obálka Pavel Štefan
prílohy Jarmila Fromková
3. vydanie
ISBN 80-7106-037-2
dejiny, história, Československo,
440 s., čeština
hmotnosť: 570 g
tvrdá väzba
stav: dobrý, knižničné pečiatky
3,00 € PREDANÉ
*bib14* in *H-kris*
VZNIK VÁLKY NA SLOVENSKU
Zatím, co se všichni mocně rozčilovali pro tyto otázky vnitřní politiky, ocitlo se Československo, neočekávaně a skoro nepozorovaně, uprostřed pravidelné války. Její nebezpečí bylo zmírňováno tou okolností, že konečná pomoc Dohody byla jistá. Táž okolnost však způsobila, že i když už válka vypukla, velká část politiků za touto předpokládanou záštitou pokračovala v horlivém přetřásání osobních a stranických záležitostí, stavíc je na stupnici svého zájmu na místo první a zahraniční konflikt teprve na některé z dalších míst. Takto roztržitě jsa veden, neobjevoval se národ dlouho ve stavu odhodlanosti a pohotovosti, potřebném k vybojování války. Následky budou popsány.
Z československých sousedů od samého počátku nejnepokojnějším jevilo se Maďarsko, jistě proto, že národní pýcha nejvíce v něm byla vypěstována. Nejtíže ze všech poražených smiřovalo se Maďarsko s novými, chudšími poměry. Nejdále jsouc vzdáleno armádám dohodovým, projevovalo také nejvíce chuti ještě jednou zkusit štěstí válečné. Mimo to opovrhovalo — někdy z dobrých důvodů — vojenskou silou leckterého nového státu a důvěřovalo, že zejména na slovenské frontě by válka byla podnik snadný. Hrabě Károlyi několikráte vyzkoušel v drobných šarvátkách na konci minulého roku, jak velký odpor Dohody by se objevil v takovém případě. Ukázalo se, že beznadějně veliký. Ani nejbojovnější Maďaři se nedomýšleli, že mohou vzdorovat vůli této skutečné nynější vládkyně Evropy. Aby došlo ke skutečné válce, bylo třeba, aby se dříve udála nějaká změna v dosavadní situaci, jejímž následkem by mohla být větší opatrnost Dohody v podnicích vůči Maďarsku. Mnoho Maďarů se domnívalo, že taková změna se udála v posledních dnech březnových.
20. března se dostavil šéf dohodové mise v Budapešti francouzský podplukovník Vyx k prezidentovi Károlyimu a předal mu nótu velvyslanecké konference, určující novou demarkační linii, podle níž se měli Maďaři stáhnout o dalších 50—80 kilometrů do vnitra své země. Nóta měla charakter ultimáta a její požadavky měly být splněny do čtyřiadvaceti hodin. Sdělení nenechávalo Maďary na pochybách, že Slovensko, Sedmihradsko a Chorvatsko jsou pro ně definitivně ztraceny. Podplukovník Vyx na přímý Károlyiův dotaz odpověděl, že tato nová demarkační čára představuje i novou politickou hranici. Až do této chvíle se Maďaři nevzdávali nadějí. Považovali už starou demarkační čáru za nesnesitelnou. Zejména Károlyi doufal, že pomocí svých styků na západě dosáhne zlepšení. Nyní nastal pravý opak; nejhorší obavy se splňovaly. Jeden z maďarských svědků této události píše ve svých pamětech: „Zdrceni, bezradní hleděli jsme strnule na zástupce Dohody, sedícího před námi.“ Ministerský předseda Berinkey řekl Vyxovi, že dosavadní vládě maďarské, která je poslední závorou na dveřích, za nimiž se skrývá chaos, je nemožno svým souhlasem zpečetit tuto potupu; že jí nezbývá než odstoupit, ale že její odchod pravděpodobně bude znamenat revoluci a anarchii. Vyx se omezil na to, že vojenským způsobem opakoval požadavky ultimáta.
Hazardní politická odpověď Maďarska se dostavila s rychlostí, jíž se vyznačují rozhodnutí zoufalců. Hrabě Károlyi ihned svolal ministerskou radu a podal tento výklad a návrh:
„Jen čistě sociálně demokratická vláda může udržet pokoj v zemi. Skutečná moc byla stejně už několik měsíců v rukou organizovaného dělnictva. Nechceme-li splnit vražedné podmínky Dohody, potřebujeme jednotného vojska. Takové jednotné vojsko může v této periodě hospodářské krize a rozhořčených třídních bojů vytvořit jen sociálně demokratická strana. Západní orientace, politika, vybudovaná na Wilsonovi, definitivně ztroskotala. Potřebujeme novou orientaci, která nám zajistí sympatie dělnické internacionály. Za takových okolností dosavadní koaliční vláda jen zhoršuje situaci, neboť první podmínkou boje stala se úplná morální a sociální jednota vlády... Nová sociálně demokratická vláda bude muset uzavřít spolek s komunisty, aby v zemi nepovstávaly nepořádek a obtíže, dokud se povede tento boj na život a na smrt proti imperialistickým vetřelcům. “
Také vysocí důstojníci, vojenští poradci vlády, se připojili k tomuto mínění, překonavše v sobě všechno to, co se v nich vzpíralo proti této cestě, která se jim v mnohém ohledu musila zdát cestou do hlubin noci. Plukovníci Stromfeld a Tombor, požádáni o dobrozdání, pravili v ministerstvu války, že všechen pacifismus musí být odhozen a celá země vyzvána k ozbrojenému povstání; místo západní orientace musí být přijata východní, která bude hledat sympatie sovětského Ruska; vlády je nyní schopna jedině sociální demokracie pod tou podmínkou, že se smíří a sjednotí s komunisty, aby tak byl umožněn společný postup s ruským vojskem, které stojí na severní hranici bývalého Rakouska. Plukovník Tombor vypracoval zvláštní memorandum, ve kterém dával za příklad patriotismus ruských bolševiků, jenž zachrání Rusko před lupičským imperialismem Dohody.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
... posledná veta ...
Teprve novelizací zákona bylo umožněno vydání volebního řádu a aktivování zákona, které muselo být v listopadu 1921 vymáháno společnou interpelací obou socilistických stran ve vládě, jež ve věci socializace zřejmě už nepovažovala za potřebné spěchat.
