REDFIELD, JAMESDESÁTÉ PROROCTVÍ
Vize pokračuje
(The Tenth Insight)
Pragma, Praha, 1996
preklad Jan Brázda
ISBN 80-7205-352-3
ezoterika
224 s., čeština
hmotnosť: 331 g
tvrdá väzba
stav: dobrý
0,90 €
*kamag* in **S6Z**
Miliony lidí měly možnost se seznámit s novým rodícím se světovým názorem. který představuje Celestinsképroroctii a přiblížit se tak devíti stupňům poznání. Od doby. kdy kniha vyšla poprvé vlastním nákladem autora, se jí prodalo přes pět milionu výtisků ve více než čtyřiceti zemích, ať už v Austrálii, Německu, Americe, Japonsku nebo v České republice. Celestinské proroctví se na žebříčku nejprodávanějších knih dosud drží na jednom z prvních míst. Lidé na celém světě, inspirováni touto knihou, se otevřeli možnosti ovlivňovat tajemné shody okolností ve svých životech, a dát tak vlastnímu osudu a svému životnímu poslání nový význam. Celestinské proroctví se stalo biblí statisíců. Právě pro ně James Redfield napsal Pracovní knihu (v českém jazyce vyšla rovněž v nakladatelství Pragma), která slouží jako praktický návod pro jednotlivce i skupiny lidí. kteří se rozhodli žit podle principů zjevených v Redfieldově díle. Nyní se před námi odhaluje další proroctví... Desáté proroctví.
HISTORIE PROBUZENÍ
Když jsem otevřel oči, byl jsem obklopen tmavě modrým světlem a měl jsem teď již známý pocit pohody a klidu. Wilovu přítomnost jsem cítil po své levé ruce.
Stejně jako předtím i teď vypadal velmi spokojeně, protože jsem se vrátil. Přiblížil se ke mně a pošeptal mi: „Tady se ti to bude líbit.“
„Kde jsme?“ zeptal jsem se.
„Dobře se podívej.“
Zakroutil jsem hlavou. „Nejdřív s tebou musím mluvit. Je naprosto nutné, abychom našli místo experimentu a ty lidi zastavili. Už zničili vrchol jednoho kopce. Bůhví co udělají příště.“
„Co uděláme, když je najdeme?“ zeptal se Wil.
„To nevím.“
,Já taky ne. Řekni mi, co se stalo.“
Zavřel jsem oči a snažil se soustředit; pak jsem mu vyprávěl, jak jsem se opět setkal s Mayou a jak se bránila, když jsem jí řekl, že je členem skupiny sedmi.
Wil jen kývl hlavou.
Pak jsem mu popsal, jak jsem se setkal s Curtisem, komunikoval s Williamsem a přežil důsledky experimentu.
„Williams s tebou mluvil?“ zeptal se Wil.
„Vlastně ne. Nebyla to duševní komunikace. Bylo to, jako by nějakým způsobem ovlivňoval myšlenky, které nás napadali. Měl jsem pocit, jako bych dostával informace, které jsem na určité úrovni už znal; a přesto jsme oba, já i Curtis, říkali to, co nám Williams sděloval. Bylo to podivné, ale věděl jsem, že tam Williams je.“
„A jakou zprávu chtěl předat?“
„Potvrdil to, co jsme viděli v Mayině vizi; říkal, že se můžeme rozpomenout nejen na svůj záměr, který jsme měli při narození, ale také na obecný cíl lidstva i na to, jak jej dosáhnout. Toto rozpomenutí nám poskytne větší energii, která nám pomůže překonat Strach... a zastavit tento experiment. Říkal tomu Vize světa.“
Wil mlčel.
„Co si o tom myslíš?“ zeptal jsem se.
„Myslím, že tohle všechno je součástí Desátého poznání. Snaž se mi rozumět: sdílím tvou netrpělivost. Ale chceme-li pomoci, musíme i nadále zkoumat posmrtnou dimenzi, dokud se nedovíme víc o této širší Vizi světa. Musí existovat nějaký přesný způsob, jak se rozpomenout.“
V dálce jsem si všiml nějakého pohybu. Osm až deset bytostí, jen částečně nejasných, se objevilo asi patnáct metrů od nás. Za nimi byly desítky dalších, splývajících v obvyklé jantarově žluté mlze. Ze všech vyzařovala jakási známá nostalgie.
„Víš, kdo jsou tyto duše?“ zeptal se Wil s úsměvem.
Podíval jsem se na skupinu a měl jsem pocit, že jsem s ní nějak spřízněn. Věděl jsem to, a zároveň nevěděl. Jak jsem se na skupinu díval, naše citové spojení stále sílilo; nikdy jsem nic takového nezažil. A současně jsem si uvědomil, že jsem tady již byl.
