DOBROVODA, ĽUBOJA MALKÁČ
Ďatel, 2005
ilustrácie Peter Haas
1. vydanie
ISBN 80-969247-8-8
beletria, humor, literatúra slovenská,
184 s., slovenčina
hmotnisť: 363 g
tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý
2,70 € PREDANÉ
*zukol4* in *H-2-4*
Pobúchal sa po hlave, až mu spadla čiapka To všechno, co uvidíte, vzniklo tady! A já to nikomu nedám! Musíš to vzít k vám na Slovensko. Tam si to soudruzi budou umět vážit.
Vošli sme do velikánskej kuchyne plnej pána Tulku. Jeho fotky boli všade. V milicionárskej uniforme, v montérkach a v kroji ako zo súboru, kam nechcem chodiť. Dokonca tam bol pán Tulka na kombajne a vedľa mával z rušňa.
To ste všetko vy? opýtal som sa prekvapene.
Skoro, usmial sa skromne pán Tulka. Akorát tady je soudruh Stalin i když, významne sa odmlčal, říkávalo se, že jsme si podobní.
Tatko na mňa mrkol a povedal To je fakt, keď to teraz hovoríš, tak sa čudujem, že som si tej podoby nevšimol.
Pán Tulka sa celý rozžiaril, Pišta, povedal, ty do toho vidíš! Ale tady, tady jsou prostě ignoranti, s kterejma se nedá. Já se s nima nemám vo čem bavit.
To ma prekvapilo, lebo pán Tulka sa má o čom baviť vždy s každým a problém je vyhnúť sa mu. Už-už som to povedal, keď mi dal tatko prst na pusu a urobil potichu pssst.
Pán Tulka sa postavil pred dvere do izby a divne sa tváril. Hoši, hoši, čtyřicet let života! Rozumíte, co jsem se s tím natrápil, nespal... To nikdo nepochopí! Furt jenom cizina, ale my tady přece taky něco dokážem, že jo. Zlatý český ruce, povedal a pozrel sa na tatka, ale hneď sa opravil, teda československý. Dyť ty mi rozumíš, ty chlape!
Otvoril dvere do izby, lenže tam žiadna izba nebola, len papiere a papieriky a na obrovskej drevenej doske uprostred izby najväčší papier, aký som kedy videl. Na ten by sme mohli s Dodom a Paľkom kresliť celý týždeň a ešte stále by bolo miesto. Pojďte sem, hoši, no pojďte! Brodili sme sa papierom, až sme stáli pred doskou. Tak, co vy na to?!
Tatko kýval hlavou a stále hovoril To je čosi!
No tak, Pišto, klidně mi řekni, jestli se ti to provedení nezdá, to víš, já jsem samouk.
Ne, ne, né, hovorí tatko, pozri sa, to je veľká vec, to nemôžeš tak brať. Toto sú proste nákresy, zarazil sa, ohromné!
Ja myslím, povedal som, že tu je vták a zobe.
Tatko aj ja sme so záujmom sledovali, čo na to povie pán Tulka. Pták. ty kluku, to né. Tohle jsou kleštičky, ale máš pravdu, zobají.
Tatko pokýval hlavou No iste, samozrejme!
To ma nahnevalo, že sa robí. Čo to teda, tati.je? opýtal som sa, lebo mi bolo jasné, že to nevie. Raz som dostal od Ježiška malú ponorku, bola rozložená a pri nej boli na papieri také isté čiary ako tu. len menej. Tatko ju začal skladať a o chvíľu povedal To je riť. Ponorku zložila stará mama za chvíľu a hovorí tatkovi Ty máš, môj drahý Pišta, posraté ruky.
Tatko stál vedľa pána Tulku a velice sa pozeral na tie čiary. V prvom rade si chcem vypočuť vynálezcu - konštruktéra. Ten je najdôležitejší.
pán Tulka sa celý šťastný nadýchol a začal Samozřejmě, že vidíte, že na nákresu jde o kombajn.
Samozrejme, hneď prikývol tatko. To určite, pomyslel som si.
Ale proč stojí kombajn mezi stromy a na čem? To je otázka! vykrikoval pán Tulka. To totiž není jenom kombajn, tohle je vysouvací rameno se sběrnými kleštičkama. Tady stoji obsluha, otáčí touhleto pákou rameno a zvedá ho. Druhou pákou souběžné ovládá kleště a těmi trhá jednu třešeň po druhé a nejen třešně! Jablka, hrušky, co chceš!
Kombajn na čerešne, zašepkal tatko, ty tu štyridsať rokov vymýšľaš kombajn na čerešne! Proste chlap dá dvoma pákami hore rameno, kliešte chytia čerešňu, odtrhnú ju, potom sa dá rameno pákami dolu a položí plod do košíka a zas pákami rameno hore. Povedal som to dobre?
Přesně, kýval hlavou pán Tulka, sám vidíš, že je to úplně jednoduchý. Takže už žádný žebříky, žádný úrazy! A obsluha? Jeden odborník!
Ja som bol tiež nadšený, toľko pák a rameno k tomu. Mohol by som trhať s tými pákami?
Samozřejmě, smial sa pán Tulka a pokračoval, takže kombajn přijede po kolejích...
Po koľajniciach do sadu? opýtal sa tatko.
Jistě, aby se nebořil. Koleje se používají na stavbách normálně. No a potom už jenom leješ naftu a už to frčí!
Frčí, opakoval tatko potichu. A toto všetko mám odviezť na Slovensko.
Přesně tak, povedal pán Tulka, já věděl, že tobě to bude jasný. Tady by to bylo stracený. Určitě by to někdo okopíroval a prodal za těžký peníze do ciziny.
To určite, povedal tatko a ja som tiež povedal to určite.
Pán Tulka strhol papier a začal ho baliť. Tak, tady to je. A pamatujte, tady nikomu ani muk! Spoléhám na vás.
Tatko sa konečne spamätal, zobral rolu cez rameno ako koberec a povedal Spoľahni sa, že to odovzdám, ale to vieš... Či to u nás pochopia! Je to predsa niečo celkom nové, takýto kombajnožeriav.
To je jasný, chce to čas, času máme dost a trpělivosti taky. povedal pán Tulka.
Nebojte sa, upokojujem ich. Určite to pochopia, ja som malý a je mi to jasné! Musí sa hýbať pákami!
Vyšli sme pred dom a tatko hovorí Ďakujem ti za dôveru. Chcem ti povedať, že si vymyslel veľkú vec! A pán Tulka sa, aj keď je veľký a fajčí, rozplakal a dal tatkovi pusu.
Štyridsať rokov, prekristapána! opakoval si tatko celú cestu k Máni a oprel rolu vzadu za domom. Potom sme trhali jablká a mne bolo ľúto, že tu nie je kombajn s pákami, to by bolo!
