TOMKO, PETERPEKELNÁ BRÁNA I. - TERRA
Beletris, Praha, 2016
edícia Camelot (9)
preklad Stanislav Hudský
obálka Igor Igorevich, Stanislav Hudský
ISBN 978-80-7520-008-2
beletria, fantasy
184 s., čeština
hmotnosť: 209 g
mäkká väzba
stav: dobrý
1,20 €
*BIB10* in **S6P**
Strhující postapokalypticka fantasy o světě, v němž lidé otevřeli bránu pekla a Zemi ovládli démoni, bytosti a stvůry z nejhorších nočních můr. Jen malému zlomku lidstva se daří přežívat v podzemních úkrytech, ale přesto jsou i tací, kteří z nich vyrážejí na povrch spálené planety a utkávají se s ďábly a nemrtvými - monstry, která vytvářejí z lidí neuromanceři. Jsou to odvážní a drsní muži - lovci démonů. A jedním z nich je i Drake, který ale jako by už vinou svého zohyzdění nepatřil ani do světa lidí. Podaří se Drakeovi vyhrát další souboj? Či dokonce konečnou bitvu, kterou chystá proti lidstvu démonka Lilith, chtivá jen sexu, moci a utrpení druhých, na příkaz samotného vládce temnoty? Pomohou mu tajemní nebešťané? Na to vše odpovídá román Pekelná brána.
MĚSTO STÍNŮ
Slunce neúprosně putovalo po obloze. Drake musel pracovat rychle. Nejprve si prohlédl popálenou ruku. Nevypadá to špatně. Trošku spálená kůže. Na některých místech už mu začaly vyrážet drobné puchýře. Opatrně si po ní přejel, aby se tak zbavil na uhel spálených chlupů. Z kapsy vytáhl mast a jemně si ji vmasíroval do popáleniny. Slastně zasténal, když se dostavil chladivý efekt léku. Pak si ruku omotal čistým obvazem. Pohnul s ní dopředu - dozadu. Ucítil, jak mu na některých místech praskla pokožka. Není plně funkční, ale prozatím to postačí. Doufám, že nedojde k boji.
Opatrně se postavil a rozhlédl se. Všichni jsou mrtví. Pohnul se k tělu impa - šamana. Na tváři padlého démona byl stále výraz hrůzy z okamžiku, kdy pochopil, že smrt si pro něj přišla v podobě dlouhého černého šípu. Drake přistoupil k nehybnému tělu a nezraněnou rukou vytáhl šíp z jeho hrudi. Utřel ho do záhybu svého pláště. Tehdy se mu do nosu dostal pach krve pekelného tvora. Fuj, síra! Klasický smrad krve démonů. Potřásl hlavou a raději se posunul dál. Postupoval od těla k tělu a za chvíli měl toulec opět plný. A plášť mu smrděl ještě víc.
Následně každému impovi mocným úderem kukri oddělil hlavu od těla a naházel je do sítě. Při tom pohledu ho zahřálo u srdce. Mám na měsíc postaráno o finance a navíc jsem svět zbavil trochy zla.
V dnešním světě měly cenu různé artefakty, které jste mohli získat zabíjením démonů. Krev, části těl nebo jejich zbraně, vše se dalo zpeněžit. I přes takovou katastrofu, jaká dopadla na lidstvo, obchod i nadále fungoval. Jen trochu jinak. Vznikaly skupiny lovců, kteří si tímto způsobem chtěli rychle vydělat a zajistit se. Někteří, jako Drake, uspěli. Mnozí další zemřeli.
Lovec udělal trochu prudší pohyb a tvář se mu zkroutila do bolestivé grimasy. Klesl na jedno koleno. Pokáral sám sebe za svou neopatrnost. Jemně si ohmatal ránu. Snad je vše v pořádku. Jeho pohled zaletěl zpět k bojišti. Už jen jednu věc.
Zdravou rukou hrábl do země. Nabral hrst popela a odsunul ho stranou. Znovu zahrábnul. A znovu. Než se prohrabal až ke hlíně, byl úplně zpocený. Jednou rukou to jde velmi těžko. Nadechl se a pokračoval. Když odhrabal dostatek hlíny, sebral lidskou lebku, kost a ruku a uložil je do čerstvě vyhloubené jámy. Zasypal je směsí hlíny a popela. Postavil se a prohlédl si svou práci.
„Promiňte, ale nemohu označit váš hrob,“ povzdechl smutně. „Kdybych to udělal, démoni by ho při nejbližší vycházce našli, zničili a kosti by znovu vyhrabali. Ale já nezapomenu.“ Přehodil si trofeje přes rameno, chytil luk do nepopálené ruky a pokřižoval se. „Odpočívejte v pokoji.“ Otočil se a vyrazil pryč. Nasadil rychlé tempo, aby se co nejdříve dostal z tohoto prokletého místa. V hlavě mu stále vířily myšlenky, týkající se démonů, jejich lidských obětí, ohně a temnoty. Ohnivý zub mu zůstal za zády a výhružně dýmal.
Cesta mu ubíhala rychle. Poklus přes zpopelněnou krajinu z něj vyplavoval adrenalin nahromaděný z boje. Těžké hlavy impů mu při každém kroku poskakovaly a bouchaly ho do zad. Slunce se už ztrácelo za obzorem, když konečně dorazil do města. Dnes už do podzemí nepůjdu. Potřeboval úkryt na noc. A pod popelem se mi dnes spát nechce. Rychle přemýšlel, kde se dobře uložit. Nakonec se rozhodl pro bývalý obchodní dům na náměstí.
Znovu překonal řeku. Tentokrát mu to trvalo déle, protože ho už pomalu zmáhala únava a tížila ho kořist. Opatrně prošel pár obytných čtvrtí, kde se na něj cenila rozbitá okna starých bytů. Tu a tam bylo vidět pozůstatky bývalých obyvatel. Vrak rozpadajícího se auta, houpačka, která visela už jen na jednom řetězu, neboť druhý prožrala rez, převrácená tříkolka. Lovec odvrátil zrak a raději pokračoval. Proběhl ještě docela dobře zachovaným centrem a s hlasitým výdechem se dostal na místo.
Náměstí bylo pusté. V jeho středu se nacházela fontána, jejíž vnitřek byl nyní místo vody pokrytý tmavou zaschlou tekutinou. Krev. Socha milenců, v minulosti tvořící srdce náměstí, byla zničena. Nahradila ji Luciferova podobizna z černého kovu. Ohromná postava s dlouhým pláštěm a kosou v rukou se děsivě
