TWAIN, MARKDOBRODRUŽSTVÍ HUCKLEBERRYHO FINNA
(The Adventures of Huckleberry Finn)
Mladá fronta, Praha, 1965
edícia Máj (57)
preklad František Gel
ilustrácie Kamil Lhoták
vysvetlivky Vladimír Smrž
doslov Radoslav Nenadál
obálka Miroslav Váša, Kamil Lhoták
5. vydanie, 34.000 výtlačkov - dotlač (spolu 163.000 výtlačkov)
23-006-65
beletria, román,
304 s., čeština
hmotnosť: 360 g
tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý, prebal poškodený
0,90 € DAROVANÉ EGJAK
*cesvo*
Když se všichni rozešli, zeptal se král Mary Jane, jak to vypadá s pokoji pro hosty, a ona řekla, že mají jednu rezervní světnici, která by stačila pro strýce Viléma, že ona dá svůj pokoj, který je trochu větší, strýci Harveyovi a sama že se přestěhuje k sestrám a bude spát na pohovce; a v podkroví že je kumbálek se slamníkem. Král řekl, že kumbálek stačí pro jeho komorníka — čímž mínil mne.
Tak nás Mary Jane vzala nahoru a ukázala jim světnice, které byly jednoduché, ale pěkné. Řekla, že dá odnést šaty a ostatní věci, pakliže by strýčkovi překážely, ale on řekl, že nepřekážejí. Šaty visely na zdi a před nimi byl dlouhý bavlněný závěs až na zem. V jednom koutě byl starý kufr a v druhém pouzdro na kytaru a jinak byla ve světnici spousta tretek a hračiček, jakými si děvčata zdobí své světnice. Král řekl, že pokoj je útulnější a příjemnější, když v něm jsou takové věci, a tak je tam nechali. Vévodova světnice byla hodně malá, ale pro něho až moc dobrá — a to platilo také o mém kumbálku.
Večeře v ten večer byla náramná a přišli na ni všichni pozvaní, muži i ženy, a já stál za králem a za vévodou a posluhoval jsem jim a černoši posluhovali ostatním. Mary Jane seděla v čele stolu, vedle sebe měla Zuzanu a říkala, jak špatné jsou ty piškoty, jak daremná je zavařenina a jak bídná a tuhá jsou ta smažená kuřata — vedla vůbec všecky ty hloupé řečičky, které ženy vždycky vedou, aby přinutily hosty jídlo pochválit; a všichni věděli, že jídlo je prima, a také to říkali. Říkali: „Prosím vás, jak to děláte, že vám ty piškoty tak krásně žloutnou?“ a „Kam vy jenom chodíte na ty znamenité nakládané okurčičky?“ a říkali všecky ty volovinky, jaké lidé u večeře říkávají. Však to sami znáte.
A když bylo po všem, sedli jsme si — já a Zaječí pysk — v kuchyni k večeři; jedli jsme zbytky, zatímco ostatní pomáhali černochům sklízet se stolu. Zaječí pysk mě začal zostra vyslýchat o Anglii a hned jsem věděl, že budu chvílemi bruslit na velice tenkém ledě. Povídá: „Viděl jste někdy krále?“
„Kterého? Viléma Čtvrtého? To víte, že jsem ho viděl, vždyť chodí do našeho kostela.“ Věděl jsem, že už je dávno po smrti, ale nedal jsem na sobě nic znát. A tak když jsem řekl, že chodí do našeho kostela, povídá: „Jakže — pravidelně?“
„Ano — pravidelně. Má sedadlo zrovna proti našemu — na druhé straně od kazatelny.“
„Já myslela, že král bydlí v Londýně?“
„Taky že ano. A kde by měl bydlet?“
„Ale já jsem myslela, že vy bydlíte v Sheffieldu?“ Vidím, že jsem šlápl do louže. Musel jsem dělat, jako kdyby mi v krku uvázla kuřecí kůstka, abych si mohl rozmyslet, jak z té louže zase ven. Potom povídám: „Mínil jsem tím, že chodí do našeho kostela pravidelně, když je v Sheffieldu. V Sheffieldu je jenom v létě, když přijíždí kvůli mořským koupelím.“
„Jak to můžete říkat — Sheffield přece neleží u moře?“ „A kdo říká, že Sheffield leží u moře?“
„No vy!“
„To jsem neřekl.“
„A řekl!“
„A neřekl.“
„A řekl.“
„Jakživ jsem nic takového neřekl.“
„Tak co jste tedy řekl?“
„Řekl jsem, že tam jezdí na mořské koupele. To jsem řekl.“
„Tak mi vysvětlete, jak tam může mít mořské koupele, když to není u moře?“
„Heleďte,“ povídám já, „už jste někdy viděla španělskou hněď?“
„Viděla.“
„A musela jste kvůli tomu jezdit do Španělska?“ „Nemusela.“
„Tak vidíte. A Vilém Čtvrtý zase nemusí jezdit k moři, když chce mít mořskou koupel.“
„A jak to tedy dělá?“
„Zrovna tak, jak to dělají zdejší lidé, když chtějí španělskou hněď. Kupuje to v sudech. V paláci v Shef-
...................................................................................................................................................................
... posledná veta ...
Já už to zkusil.
