BANÁŠ, JOZEFKÓD 9
Tajemný příběh nesmrtelné lásky
Ze Si-anu do Vatikánu
(Kód 9 - Tajomný príbeh nesmrteľnej lásky. Zo Sianu do Vatikánu)
Knižní klub, Praha, 2011
preklad Petr Mikeš
1. vydanie
ISBN 978-80-242-3223-2
beletria, román
360 s., čeština
hmotnosť: 348 g
tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý
PREDANÉ
*zukol3*
Nechte se unést poutavým, napínavým a zároveň kontroverzním příběhem o jedné neobvyklé cestě...
Jeho hlavní hrdina, Michal Kráľ, se vydává na vysněnou expedici do Číny, Tibetu, Nepálu a Indie. Než odjede, stihne ho záhadná Kumárí pověřit tajemným úkolem - na různých místech světa, význačných pro křesťanství, buddhismus, hinduismus a islám, má předat celkem devět artefaktů, aby z nich byl vytvořen poslední, konečný symbol a nastolen nový řád, rovnováha mezi mužským a ženským principem, smíření všech náboženství, vláda nezištné lásky, nesobeckého života, věčného sbližování... Mocní a bohatí této planety, kterým dosavadní systém uspořádání světa vyhovuje, se však jeho misi snaží za každou cenu zmařit. A Michalova životní partnerka Marika mezitím svádí odhodlaný boj se zákeřnou nemocí...
Nevšední román o tom, že nejdůležitějším putováním každého z nás je cesta za poznáním sebe sama a že jejího cíle dosáhneme jen tehdy, přejdeme-li od myšlenek a slov k činům, se stal na Slovensku záhy po vydání nepřehlédnutelným bestsellerem, srovnávaným s díly slavných světových autorů - Dana Browna a Paula Coelha.
67. KAPITOLA
Poslední božský akt
Kumárí důstojně dopila oblíbený čaj darjeeling, obřadně si přiložila ubrousek k ústům a vstala. Jeden z jejích lidí zaplatil účet, ostatní ji doprovázeli dolů po schodech na náměstí Durbar, kde čekalo černé volvo s třemi dalšími muži uvnitř. Domácí i zahraniční turisté auto se zájmem sledovali, náměstí bylo součástí pěší zóny a vjezd sem měla povolena jen policejní a vojenská auta, a i to pouze v naléhavých případech. Nevěděli, že platí ještě jedna výjimka: pro všechny žijící bývalé bohyně Kumárí. Toto privilegium si nedovolila zrušit ani maoistická vláda. Tradice bohyně Kumárí byla jediná, kterou od královského režimu přejala. Volvo pomalu vyrazilo směrem k nedalekému chrámu Kumárí Ghár. Před hlavním vchodem se tísnily davy zvědavců, kteří pomalu postupovali do vnitřního nádvoří, kde se dlouhá řada měnila v masu, fascinovaně hledící do okénka v prvním poschodí, kde se za vyřezávanou dřevěnou mříží rýsovala nápadně nalíčená dívčí tvář. Silné černé oční linky se táhly až téměř k uším. Dívka měla rudé rty a na čele červený trojúhelník s bílým kosočtvercem, uprostřed něhož dominovala černá tečka o průměru asi centimetr. Dnes viděli její tvář naposledy.
I když venku svítilo slunce, tvář Kumárí Préti Sákjá nebylo příliš vidět, protože malé okénko s dřevěnou mřížkou ho dovnitř moc nepropouštělo. Za chvíli odejde do sálu Singhasan, kde od osmé hodiny ranní oblékali do brokátových šatů zdobených zlatem a stříbrem novou Kumárí - Kumárí Matinu Šákjá. Kumárí Préti se klidně usmívala na dav lidí a zdálo se, že si vůbec neuvědomuje, že zítra se vrátí do své původní rodiny. Rozhodnutí o tom, že opustí své božské sídlo, jí teprve včera oznámil Taba, její určený královský otec na uplynulý čas, co byla bohyní. Pod dohledem kněze Dyah Meiju z chrámu bohyně Tálédžu seděla na zlatém trůnu nová Kumárí Matina a apaticky snášela ceremoniál, během něhož jí kněz sypal na nohy červený prášek, rýži a květy a ve světle svíček patnáct minut vzýval bohyni Tálédžu, aby vstoupila do jejího těla. Mezitím jí komorné malovaly tvář. Kněz se jí nesměl dotknout, dovoleno to měly jen ženy, které v kruhu kolem čtyřletého děvčátka zpívaly monotónní mantry. Na závěr obřadu položily nastávající bohyni na hlavu její božskou korunu zdobenou drahokamy a zápěstí jí ozdobily vzácnou bižuterií. V rohu místnosti v hlubokých křeslech seděli rodiče a tři sestry budoucí Kumárí, které vpustili o jedenácté. Rodičům se v očích zračila hrdost, z pohledů sester sršela nenávist.
Podle staleté tradice se přesně v poledne okénko se současnou Kumárí zavřelo. Její božský otec Taba k ní přistoupil a kráčeje před ní důstojně otvíral dveře za dveřmi, až ji uvedl do místnosti, kde ji v tajném obřadu připraví na odevzdání božské moci. Kumárí Préti Sákjá si sedla do křesla vyšívaného zlatém. Na krku měla tradiční devítibarevný náhrdelník, symbol božské moci. Za chvíli ho odevzdá své nástupkyni Kumárí Matině Šákjá. Taba vyšel do předpokoje. Služka podala Kumárí na stříbrném podnose tradiční čaj. Za hodinu už nebude bohyní. Formálně jí bude ještě do půlnoci, ale skutečná božská moc nové Kumárí se na nej bližších osm až devět let začne odpočítávat od jedné hodiny po poledni.
Kumárí Préti pomalu položila šálek na podnos, když do místnosti nečekaně a proti všem zvyklostem vešel Taba. Něco jí pošeptal a ona přikývla. Taba vyšel ven a vzápětí se vrátil s Rašmílou Kumárí Šákjá, která držela v rukou bílý hedvábný šátek z Džókhangu s vyšitým tibetským kolem štěstí a znaky v tibetštině, které odpovídaly slovu elai. Když Taba závoj uviděl, poklekl, vzal ho z rukou Rašmíly Šákjá a zvedl ho do výše hlavy stávající bohyně. Kumárí se naklonila a hedvábný skvost políbila. Taba se obřadně uklonil, vzal šátek a odnesl jej do trůnního sálu. Tam jej přiložil k podobnému šátku z hedvábí se dvěma vyšitými devítkami ve tvaru jin a jang. V roce 484 před Kristem jej ve městě Kušinagara daroval Buddha tehdejší bohyni Kumárí spolu s vzácným drahokamem.
