FILIPI, JOSEF JAROSLAVS MASARYKOVÝMI
Hrst vzpomínek
Čin, Praha, 1947
edícia Živá věda (24)
obálka Viktor Nikodem
1. vydanie
história, životopisy, dedikácia autora
172 s., čb fot., čeština
hmotnosť: 422 g
tvrdá väzba s prebalom
stav: výborný, osobné venovanie autora s podpisom, bez datácie
NEPREDAJNÉ
*H-6-5*
Lidí, kteří byli nablízku profesoru Masarykovi a jeho rodině, je už málo.
A ještě méně je těch, kteří umějí své vzpomínky vypsat tak pravdivě a s takovou láskou, jak to udělal ředitel státních odborných škol Josef Jaroslav Filipi, který nás uvádí přímo do Masarykovy rodiny.
Při četbě Filipiho vzpomínek vidíme nejen realistický obraz Masarykův, ale poznáváme také paní Charlottu, a z přátelských rozmluv a příhod se dovídáme snad po prvé, kdo byl Herbert Masaryk. Autor ovšem nemohl zapomenout ani na ostatní členy Masarykovy rodiny, na Alici, na Olgu a na Jana.
Masarykovi byli střediskem českého národního života. A tak se ve vzpomínkách Filipiho objevuje v souvislosti s Masarykovými mnoho jmen a postav našeho veřejného a uměleckého světa. Všechny čtenáře budou jistě velmi zajímat Masarykovy rozhovory a úsudky o nich a Masarykův poměr k nim. Filipiho vzpomínky přinášejí mnoho nového, co jsme o Masarykovi dosud nevěděli a jsou při tom příspěvkem k dějinám našeho života před první světovou válkou. Autor je napsal už v roce 1938, tehdy však nemohly být uveřejněny. S tím větším zájmem a potěšením si je přečteme nyní.
Několik neznámých reprodukcí a dokumentárních fotografií doplňuje tuto krásnou knížku, která se přes svůj skromný cil dobře připojuje ke všem vzpomínkovým dílům o Masarykovi.
Hodnotu přímého svědectví a živost vypravování jistě všichni oceníme a jsme za ni autorovi vděčni.
Drobné historky
»Ještě jako profesor jsem dělal svým dětem Mikuláše,« přiznal se president Masaryk Karlu Čapkovi.*
Ano, dělal.
Bylo to v prosinci 1895, kdy nám, Mitrovskému a mně, Herbert v předsíni pošeptal:
»Dnes u nás bude Mikuláš.«
Pan profesor poseděl po svačině jako obyčejně na kus hovoru, ale když se zešeřilo, ztratil se jakoby na procházku. Zatím šel jenom do kuchyně, kde bylo připraveno biskupské roucho, které mu služka pomohla ustrojit.
Za chvíli zacinkal v předsíni zvonek.
»Mikuláš!« vykřikl Jenda, Olinka sebou polekaně trhla a hup mamince na klín.
Do dveří vstupoval vysoký stařec s dlouhým bílým vousem, oděný sněhobílým rouchem a zlatým ornátem, s mitrou na hlavě. V jedné ruce třímal dlouhou berlu, v druhé nesl košík s dary. Olinka se tulila k matce, ale Jenda se šibalsky usmíval, ten Mikuláše hned poznal a větřil, že z toho kyne něco dobrého.
»Dobrý večer všem!« pozdravil vážně velebný stařec.
»Pěkně vítáme, pane Mikuláši,« odvětila paní Masaryková.
Mikuláš kráčel zvolna ke stolu, u něhož jsme seděli.
Přistoupil nejprve k paní s dceruškou a vyptával se Olinky, je-li poslušná a zdali se modlí.
»Pane Mikuláši, Olinka je hodná, poslouchá hezky tatínka i maminku a ráda se modlí,« odpovídala za dcerku maminka.
»Tož ji musíme něčím pěkným podarovat, když je tak hodná,« pravil Mikuláš a vyndával z košíku panenku, knížku a něco sladkého.
Potom se obrátil k Jendovi a ptal se přísně:
»A co ty, učíš se dobře, posloucháš a modlíš se?«
Jan odpovídal sám a chválil se jen což, až jsme se všichni musili smát. Když matka jeho slova potvrdila, dostal i on nějakou knížku a mlsotu.
Potom se Mikuláš obrátil k velkým, po řadě je vyzpovídal, a když ho všichni ujistili o svém dobrém chování, dostali také oni dárky. Já s Mitrovským jsme dostali po několika výborných tužkách kohinurkách.
Na konec Mikuláš ještě všecky napomenul, aby byli i nadále hodní a dobře se učili, slíbil, že se napřesrok přijde zas podívat, a zeptal se, kde je dnes tatínek?
Osmělená Olinka, jejíž tvářičky hořely radostí, že to tak dobře dopadlo, vykřikla:
»Šel na procházku!«
Mikuláš ho vzkázal za obecného veselí pozdravovat, a jak vážně přišel, tak vážně zase odešel.
Když za chvíli vstoupil pan profesor, oblečený zase do civilu, do pokoje, zvěstovala mu Olinka radostně, že tu byl pan Mikuláš, pochlubila se jeho dárky a nezapomněla dodat, že ho pan Mikuláš vzkázal pěkně pozdravovat.
To měl tatínek radost!
