WAHLGREN, YENSSTOPAŘŮV PRŮVODCE PO GALAXII JAZYKŮ
Fantastická lingvistika od Tolkiena po Klingony
(Liftarens parlör till galaxen)
Paseka, Praha, 2019
preklad Olga Bažantová
obálka Martin Svoboda
1. vydanie
ISBN 978-80-7432-965-4
jazykoveda, scifi, film
260 s., čeština
hmotnosť: 373 g
tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý
6,30 € PREDANÉ
*home* in *H-2-4*
Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem. Nebo také elfem, gulliverovským Liliputánem či mimozemšťanem. Yens Wahlgren, odborník na umělé jazyky, kterými se mluví ve fikčních světech, se v jedinečné knize zabývá takovými lingvistickými fenomény, jaké představují například seriály Star Trek a Hra o trůny, komiksy s Tintinem nebo řeč Burgessova románu Mechanický pomeranč. Ve více než stech jazykových portrétech nabízí strhující pouť napříč historií, od záhadného spisu svaté Hildegardy z 12. století přes newspeak Orwellovy dystopie 1984 až po na'vijštinu z filmu Avatar. Přístupně napsaného průvodce fantastickou lingvistikou ocení nejen akademičtí profesionálové, ale i scifističtí nerdi, fanoušci popkultury a všichni ti, kdo si rádi čtou o zajímavostech jazyka. Zaposlouchejte se do hlasů z hlubin časů a vesmíru. Aarrr Wwgggh Waahh!
Barsoomština
V roce 1912, kdy spatřil světlo světa jazyk velkých opic, začal Edgar Rice Burroughs pracovat na mimozemském jazyce. Na planetě Barsoom (Mars) mluví mnoho bytostí různých barev pleti jazykem zvaným barsoomština. Burroughsův pozemský hrdina John Carter se jazyk rychle naučí a v jedenácti knihách o rudé planetě ho čile používá.
Knihy o Johnu Carterovi zaznamenaly ohromný úspěch a ani po více než sto let nepřestávají fanoušky uchvacovat jeho dobrodružství na Marsu mezi princeznami a vzdálenými civilizacemi. Svůj konstruovaný jazyk používal Burroughs spíše pro oživení, a aby knihám dodal nádech exotiky a neznáma. O mnoho více než barsoomská jména postav a míst na Marsu se tak nedozvídáme, jen pár názvů rostlin, číslovky a jednotky míry. Vlastně jediné další slovo kromě jmen a míst je Sak -Skoč! Celkem bylo v knihách nalezeno asi čtyři sta dvacet barsoomských slov.
V raném 20. století tento jazyk nevzbudil příliš pozornosti, jeho prudký rozvoj však nastal skoro o sto let později. Pro film John Carter: Mezi dvěma světy byl z marťanské slovní zásoby vytvořen jazyk. Tvůrci filmu najali Paula Frommera, autora na'vijštiny z Avataru, aby barsoomštinu přetvořil v jazyk, který bude fungovat na stříbrném plátně.
Frommer se pustil do googlování a zjišťování, kolik práce už odvedli fanoušci. Ti totiž v průběhu let samozřejmě barsoomštinu analyzovali a snažili se to málo, co měli k dispozici, používat co nejkreativněji. Nejlépe Frommerovi posloužil průvodce A Guide to Barsoom Johna Flinta Roye, který shromáždil celou barsoomskou slovní zásobu. Z Burroughsových čtyř set dvaceti slov si Frommer udělal představu o fonetice a fonologii jazyka, tedy o jeho zvukové stránce.
Pokud jde o pravopisnou stránku, nebyl Burroughs vždy důsledný, proto Frommer musel místy hádat. Burroughs například používal někdy ph a jindy f, nebylo však zřejmé, zda se liší výslovnost. A jak vyslovit například ch, tj a gh? Frommer rozhodl, že ch se bude vyslovovat jako ve slově Bach, tj jako v anglickém slově church a gh jako znělé ráčkované r (přesně jako v klingonštině). Aby mohl správně posoudit, jak se co má vyslovovat, pokusil se o kvalifikovaný odhad Burroughsova sto let starého záměru a usoudil, že Burroughs pravděpodobně slušně ovládal latinu a možná z ní čerpal inspiraci.
V prvních dvou knihách o Johnu Carterovi na Marsu je uvedeno, že jazyk je částečně telepatický.
Frommer se snažil, aby byl jazyk jednoduchý, protože tak je popsán v knihách a John Carter se ho naučí víceméně za týden. To naznačuje, že gramatika nemůže být příliš složitá, proto neměl v úmyslu vytvořit výrazně mimozemský jazyk.
Slovosled v barsoomštině, sloveso - podmět - předmět, je v pozemských jazycích poměrně běžný, vyskytuje se v hebrejštině, arabštině, velštině, je ale dostatečně odlišný od anglického (podmět - sloveso - předmět), aby anglofonní diváci nevnímali tento jazyk jen jako překódovanou angličtinu. To je samozřejmě Frommerova volba, která nevychází z Burroughsových knih, nicméně jazyková jednoduchost je jistě také způsob, jak se Frommer snažil respektovat původní barsoomštinu. Frommer bral ohled na Burroughsův výtvor a na fanoušky a snažil se být originálu co nejvěrnější. Usiloval o to, vystihnout podstatu Burroughsovy barsoomštiny, ne zkonstruovat vlastní verzi tohoto jazyka.
Zřejmě proto není Frommerova barsoomština příliš propracovaná. Rozhodl se vytvořit z jazyka pouze to, co je obsaženo ve scénáři. Repliky ve filmu jsou proto to jediné, co z barsoomštiny
