BÁR, ZDENĚKĎÁBEL Z HOR
Románová balada z goralských krajin
Bohumil V. Hladký, Praha, 1944
ilustrácie Alois Hejl
2. vydanie (1. vydanie s ilustráciami)
beletria, román, literatúra česká, podpis ilustrátora, podpis autora,
256 s., čeština
hmotnosť: 573 g
tvrdá väzba (zrejme dobová preväzba)
stav: dobrý
NEPREDAJNÉ
*arumcz2* in *H-6-2*
Vzduch se chvěje očekáváním a marností okamžiků.
Dveře zaskřípaly tak naříkavě, když je ráno otevřel, opřel se o jejich dřevěnou výplň a pohleděl k vzdálenému městu. Odtamtud také včera přišel po dlouhé jízdě vlakem a po únavném putování pěšky a drápání po horách k domovu.
Jeho věci nechtějí mu již dnes tvořit jeho domov. Chybějí mu k němu také lidé a jejich slova.
Schází mu pevná země.
Tolikrát se mu zastesklo po jejich stráních, po světě goralské chudoby, po stěnách jeho grap, pasinků, klučenisk a vývratů, zmol i kotárů, ale dnes mu nestačí ani svěží vzduch tohoto prostředí, po němž tolik toužil a bez něhož se tolik vysušovaly jeho beztak vydřené plíce. Vítr ho zase dusí.
Strana mocných je někde daleko, v takovém světě, kde se bohatí lidé dělí o domy, pole, louky, lesy, továrny, o radosti a úsměvy, ale zde je jenom žal opuštěného gorala.
Ludvík vstal, naplil si ráno do rukou a šel si připravit snídani.
Po tolika letech zase jednou svobodně, opět sám.
Nebylo doma ani gořalky, nebylo špeku tlustého na několik prstů, který tolikrát přikusoval ke kalíšku šedé, svému obvyklému rannímu jídlu. Drobty přineseného chleba si nadrobil do polévky, kterou vyrobil z toho, co nalezl doma v komoře.
Nejen se mu nechtělo, ale ani nemohl ráno pracovat. Neměl ani tolik odvahy, aby se šel přihlásit do práce na panském. Všude ho tu ještě znali a nezapomněli.
Ludvík čekal do poledne. Určil si je a pak již jenom se mu hrdlo stahovalo lítostí.
Nikdo se nevrátil.
Ludvík umí již psát, naučil se tomu lépe ve vězení. Ale nemá doma ani papíru, inkoustu nebo olůvka. Svěcená křída leží zrovna u vchodu, tam, kde je kropenka, nad níž je svatý obrázek, za nímž jsou zastrčeny tři klasy hubeného ovsa.
Nad vchodem do chalupy je nápis K + M + B. Začáteční písmena svatých tří králů. Kdo je napsal, když Rozára ani neumí pořádně psát a Maryčka psat nedovede?
Ludvík nalezl křídu a těžkou, skleslou rukou píše na stůl zrytý časem, tam, kde jsou téměř prohlubně od lžíce každý den tam pokládané, píše několik slov, kterých však nakonec ani sám nemůže přečíst. Smaže je co nejrychleji odřeným rukávem svého kabátu, blýskajícím se nadmíru na loktech a majícím nesmírně zamaštěný límec. Sejme s lavice nářadí, které potřeboval, vymete ještě pec, odklidí nádobí, jež zašpinilo jeho jídlo, a dále pak již nečeká ani vteřinu.
Nikdo nepozná, že zde prodléval.
Venku je slunce, les a krása, na západě je cesta, odkud přišel, na východě je ještě větší les, vyšší slunce a roztodivnější krása, kterou znal
.................................................................................
... posledná veta ...
A déšť, který slibuje úrodu na naší zemi.
