ČAPEK, KARELKRAKATIT / POVÍDKY Z JEDNÉ A Z DRUHÉ KAPSY
Petit Press, Bratislava, 2005
edícia Svetová knižnica SME XX. storočie (45)
ISBN 80-85585-58-8
beletria, román, literatúra česká,
704 s., čeština
hmotnosť: 763 g
tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý, knižničné pečiatky
2,00 €
*trsos* in *H-parap*R4F
Toto vydání próz Karla Čapka v českém originále pro slovenského čtenáře obsahuje román z roku 1924 nazvaný Krakatit (název výbušniny, jíž lze zničit celý svět, je aluzí na katastrofální výbuch sopky na ostrově Krakatau v Sundském průlivu mezi Sumatrou a Jávou roku 1883) a dvojí soubor detektivních a justičních „short stories“ - Povídky z jedné kapsy a Povídky z druhé kapsy, publikované knižně roku 1929. Čtenáři se tak umožňuje konfrontace dvou z vícera žánrů Čapkovy prozaické tvorby. V románu - „fiction“ se realita prolíná se snovými, ba halucinačními stavy geniálního „destruktivního chemika“ inženýra Prokopa; současně je Prokop podle Oldřicha Králíka „nádherný erotický hrdina, přímo volající po filmovém vtělení“ a Krakatit je „asi nej subtilnější sexuální básní v české literatuře“. Krakatit byl doposud zfilmován dvakrát, a to režisérem Otakarem Vávrou: roku 1948 pod shodným titulem (roli inženýra Prokopa ztvárnil Karel Hoger), a roku 1980 jako Temné slunce (inženýra Prokopa hrál v tomto filmu Radoslav Brzobohatý). Povídky - non-fiction usilují vzbudit dojem, že jde o zcela autentické, spontánně vyprávěné příběhy, třebaže i mezi nimi má místo čirá fantazie a spekulace, jako např. v Modré chryzantémě či ve Šlépějích. Také Čapkovy „kapesní povídky“ vzbudily zájem filmařů - v roce 1947 natočil režisér Martin Frič celovečerní film Čapkovy povídky, roku 1964 vznikl film režiséra Jiřího Krejčíka Čintamani a podvodník a roku 1982 společný debut tří režisérů, Dobroslava Zborníka, Zdeňka Flídra a Tomáše Tintěry Plaché příběhy; z uvedených povídkových souborů Karla Čapka čerpali rovněž tvůrci několika televizních inscenací.
Český prozaik, dramatik, autor knih pro děti, žurnalista, esejista, kritik, filozof, básník a překladatel z francouzštiny Karel Čapek (nar. 9. 1. 1890 v Malých Svatoňovicích u Trutnova v rodině lékaře, zemř. 25. 12. 1938 v Praze) vstoupil do světové literatury zejména svými utopicky a protifašisticky zaměřenými literárními díly. Vysokoškolská studia završil doktorátem filozofie; od r. 1921 do své smrti byl činný v pražské redakci deníku Lidové noviny. Zpočátku tvořil K. Čapek společně s bratrem Josefem Čapkem (1887-1945). Zahraniční uznání Čapek získal již utopickým dramatem RUR (1920). Zážitky z cest po Evropě zachytil v cestopisných fejetonech (causerie ze Slovenska vyšly knižně v souboru Obrázky z domova, 1953). Velkou oblibu si získaly Čapkovy knížky určené dětem. Žánr románové utopie přivedl K. Čapek k vrcholu v Krakatitu (1924) a ve Válce s mloky (1936). V Povídkách Z jedné kapsy (1929) a v Povídkách z druhé kapsy (1929) vytvořil originální prózy na kriminální a justiční náměty, zatímco v tzv. noetické trilogii -Hordubal (1933), Povětrná (1934) a Obyčejný život (1934) a v románu Život a dílo skladatele Foltýna (1939, nedokončeno) se inspiroval principy filozofického pragmatizmu. Čapkova angažovanost v tzv. „hradním křidle“ kolem prezidenta T. G. Masaryka vedla ke schůzkám tzv. „pátečníků“ a k Hovorům s T. G. Masarykem (1928-1935). Nárůst fašizmu vyburcoval Čapka k dramatům Bílá nemoc (1937) a Matka (1938). Dlouholetý vztah K. Čapka k herečce a spisovatelce Olze Scheinpflugové (1902-1968) vyústil r. 1935 v manželství. Po mnichovském diktátu v září 1938 na Čapka bezostyšně útočil pravicový tisk; příčinou spisovatelovy smrti 25. 12. 1938 bylo tělesné vyčerpání a zánět plic. V r. 1995 byl K. Čapkovi propůjčen Řád T. G. Masaryka in memoriam.
Jakmile přistál v Praze, hnal se do Tomšova bytu. U Muzea se zarazil: Zatraceně, kde vlastně Tomeš bydlí? Šel jsem, ano, šel jsem tehdy, otřásán zimnicí, na dráhu podle Muzea; ale odkud? Z které ulice? Zuře a kina bloudil Prokop kolem Muzea, hledaje pravděpodobný směr; nenašel nic, i pustil se na policejní ředitelství, oddělení dotazy. Jiří Tomeš, listoval zaprášený oficiál v knihách, inženýr Tomeš Jiří, to je prosím na Smíchově, ulice ta a ta. Byla to patrně stará adresa. Nicméně letěl Prokop na Smíchov do ulice té a té. Domovník kroutil hlavou, když se ho ptal po Jiřím Tomši. Toť že tu ten jistý bydlel, ale už víc než před rokem; kde bydlí teď, neví nikdo; ostatně nechal tu o sobě všelijaké dluhy -
Zdrcen zalezl Prokop do nějaké kavárny. „KRAKATIT, “ padlo mu do očí na zadní stránce novin. „Ing. P. ať udá svou adresu. Carson, hl. p. “ Nuže, jistě ví o Tomšovi ten jistý Carson: už to tak je, že je mezi nimi jakási souvislost. Dobře tedy, tady je lístek: „Carson, hlavní pošta. Přijďte zítra v poledne do kavárny té a té. Ing. Prokop. “ Jen to napsal, a už ho napadla nová myšlenka: totiž dluhy. Sebral se a utíkal k soudu, oddělení pro pohledávky. A hle, zde tuze dobře znali adresu pana Tomše: celá hromada nedoručitelných obsílek, soudních upomínek a tak dále; ale zdá se, že ten jistý Tomeš Jiří zmizel beze stopy a zejména bez udání nynějšího pobytu. Přesto se vrhl Prokop za novou adresou. Domovnice, osvěžena slušnou odměnou, hned poznala Prokopa, že tu jednou přespal; i spustila přeochotně, že pan inženýr Tomeš je šejdíř a darebák; dále, že zrovna tehdy v noci odejel a nechal tu jeho, pána, jí, domovnici, na starost; že ona třikrát přišla nahoru se optat, potřebuje-li čeho, ale že on, pán, jen pořád spal a mluvil ze spaní, a pak odpoledne zmizel. A kdeže jářku je pan Tomeš? Inu, tenkrát tedy odejel a nechal tu všecko stát a ležet a ještě se nevrátil; jen poslal peníze odněkud z ciziny, ale je už zas dlužen za nový kvartál. Prý mu prodají v soudní dražbě svršky, nepřihlásí-li se do konce měsíce. Nadělal prý dluhů asi za čtvrt milionu, nu a utekl. Prokop podrobil výtečnou ženu křížovému výslechu: je-li jí co známo o nějaké paničce, která prý měla s panem Tomšem poměr, kdo sem chodíval a podobně. Domovnice nevěděla dohromady nic; co se týče ženských, chodilo jich sem asi dvacet, takové se závojem na hubě, i jinačí, našminkované a všelijaké; říkám vám, byla to ostuda po celé ulici. Prokop jí tedy zaplatil dlužný kvartál ze svého, a za to dostal klíč od Tomšova bytu.
Bylo tam cítit jakousi ztuchlinu bytu dlouho neužívaného a skoro odumřelého. Teprve teď si Prokop všiml divné nádhery místa, kde zápasil s horečkou. Všude perské koberce a bucharské či jaké polštáře, na stěnách nahoty a gobelíny, orient a klubovky, toaletní stůl subrety a koupelna prvotřídní prostitutky, směs přepychu a sprostoty, smilstva a lajdáctví. A zde, uprostřed všech těch svinstev, stála tehdy ona tisknout k prsoum balíček;
