NĚMCOVÁ, BOŽENA
BABIČKA / CHYŽE POD HORAMI / POHORSKÁ VESNICE
Petit Press, Bratislava, 2006
edícia Svetová knižnica SME (9) XIX. storočie
ISBN 80-85585-74-X
literatúra česká, beletria, román
476 s., čeština
tvrdá väzba s prebalom
stav: veľmi dobrý
5,00 €
*zimpa2*belc*
Povídka Bořeny Němcové Babička s podtitulem Obrazy venkovského života (1855) náleží ke skvostům české literatury, neboť jak v ústřední postavě, tak i v zástupu postav ji obklopujících zobrazila autorka jak exemplární postoje a vztahy obecně lidské, tak specifičnost českého národního charakteru i prostředí, najmě lidového. Vypravěčské umění B. Němcové, umocněné její čtenářskou zkušeností s dobovou romantickou prózou, mj. s tvorbou George Sandové, však v zájmu estetické účinnosti nekopíruje realitu, ale vytváří zejména v příběhu Viktorky poetickou symbiózu reality a fikce, uchvacující jak básníky (František Halas, Jaroslav Seifert), tak filmové režiséry (František Čáp, Antonín Moskalyk).
Neméně poeticky a idylicky líčí Božena Němcová v povídce Chyže pod horami (1858) patriarchální vztahy v rodině slovenského gazdy z Pohroní Žatného-Medveda, potomka českých vystěhovalců, přičemž manifestuje česko-slovenské sbližování prostřednictvím milenecké dvojice - gazdovy vnučky Katušky a pražského univerzitního studenta z aristokratického rodu, budoucího doktora práv a Katuščina manžela Bohuše Sokola ze Sokolova.
Nejvíce si ale sama spisovatelka cenila svou tezovou novelu Pohorská vesnice s podtitulem Povídka ze života lidu venkovského (1856), v níž zharmonizovala dva sociálně a kulturně odlišné světy - zámek a podzámčí (ztvárněné již v Babičce a v povídce V zámku a podzámčí, 1856) a literárně uplatnila jak své zážitky z pobytu na Chodsku, tak v postavách slovenských drotarů své zaujetí Slovenskem a jeho lidovými tradicemi.
Česká spisovatelka Božena Němcová se narodila 4. února 1820 ve Vídni jako nemanželská dcera panského kočího Johanna Pankla, rakouského Němce, a české služky Terezie Novotné; své původní křestní jméno Barbora si v duchu obrozenského českého patriotismu změnila na Božena, příjmení Němcová získala roku 1837 sňatkem s respicientem (později vrchním komisařem) finanční stráže Josefem Němcem, o patnáct let starším. V letech 1839 až 1842 porodila Němcová tři chlapce a jedno děvče; následujíc svého manžela, často služebně překládaného, pobývala v řadě českých měst, mj. v Praze, kde se sblížila s představiteli české vlastenecké inteligence, a v Domažlicích. V souvislosti s politickou perzekucí manželů Němcových za jejich činnost během revoluce roku 1848 byl J. Němec koncem roku 1850 přeložen do Uher, B. Němcová se s dětmi usadila v Praze. Tří cest za manželem v letech 1851 až 1853 a studijní cesty roku 1855 využila Němcová k poznání poměrů na Slovensku. V roce 1857 byl J. Němec penzionován s minimálním důchodem a zaměstnání nacházel s obtížemi; ani příležitostné literární honoráře jeho ženy a podpora přátel nedokázaly zabránit stupňující se hmotné nouzi rodiny Němcových, provázené nemocemi B. Němcové i jejích dětí. Roku 1861 skončila dříve již nastalá manželská krize Němcových jejich rozchodem. Následující pobyt B. Němcové v Litomyšli, kde hodlala redigovat své spisy, vedl k tělesnému a duševnímu vyčerpání spisovatelky a její smrti v Praze dne 21. ledna 1862.
Literární tvorba B. Němcové sice počíná několika básněmi, ale její hlavní přínos české literatuře tkví v próze, nezřídka inspirované životem lidu a jeho slovesností - v tomto ohledu čerpala Němcová i ze svého dětství v Ratibořicích u České Skalice, ovlivněného v letech 1825-1829 soužitím s babičkou Magdalenou Novotnou, tkadlenou z Náchodska, kterou vnučka zvěčnila ve svém nejoblíbenějším díle, povídce Babička. Povídková tvorba Němcové bývá členěna do dvou skupin: zatímco ve starší skupině povídek (Baruška, Rozárka, Babička, Karla, Divá Bára) se autorka soustřeďuje na vystižení jedné (zpravidla ženské) postavy z lidu, jsou povídky následující (Chyže pod horami, Pohorská vesnice, V zámku a podzámčí, Chudí lidé, Dobrý člověk) zalidněny představiteli různých společenských vrstev, jejichž konfliktní vztahy autorka v závěrečných pasážích těchto próz harmonizuje. Významnou součástí spisovatelského odkazu B. Němcové jsou rovněž sbírky pohádek (Národní báchorky a pověsti, Slovenské pohádky a pověsti), národopisné a cestopisné studie a obsáhlá korespondence.
