KUFFNER, JOZEFSLOVANSKÉ SVITY
Volné listy z kroniky rozvoje
J. Otto, Praha, 1903
filozofia, história
192 s., čeština
hmotnosť: 305 g
tvrdá väzba, malý formát
stav: výborný, voviazaná obálka
22,00 €
*kvaja* in *kat-HIS*
NA SLOVANSKÉ ALPĚ!
Tak nějak vypínavě si teď vyšlapujete po samotkách pražských chodníků! Prosím vás, byl-li člověk jednou na Grintovci! Nedivte se. Grintovec! Grintovec! Jak pak je to dávno, co u nás ani premianti v zeměpise nevěděli, co je Grintovec? A dnes je to naše pýcha, náš triumf! Máme svůj alpinistický střed, svoji velehoru, svůj osněžený štít v Alpách! Nejvděčnější partie! Skytá všecky půvaby horského světa. Okolí nádherné, nezkrocenost velehorských tvarů — rozhled báječný. A nahoře ono tajemné kouzlo mezioblačných sfér, jež tak láká pravého alpinistu! Věčné ticho, přerývané leda občasným zaskučením vichřice! Jak se tam dýše volnost plnými douchy! Jaký pocit vítězného překonání odvislosti od nízké hroudy!...
A je tomu právě měsíc, co jste skalnému obru zatnuli patu do sněžného týla! Hýříte u vzpomínce, hruď se vám dme rozkoší, proto si tak svižně vyšlapujete na svých špalíčkách!
Arci byla by teď chvíle, podati vzletné vylíčení výstupu. Ale ať mluví závěrečný effekt sám za sebe! Byli jste nahoře! To stačiž! Bližší okolnosti se vždycky ani nepovídají.
Co chcete! Výstup je poměrně snadný. Kdo se neleká vytrvalejšího šlapání do vrchu, sleze ten stříbrný, nebetyčný tesák skupiny Saviňských alp skoro pohodlně. Páně Marešův »Průvodce po Jezersku« naznačuje cestu velmi přesně: S malou jednodenní oklikou pustíte se zadem k vladykovi Suhadolníkovi, alpskému seďáku, který tu vládne všemu dolu a odtamtud vzhůru jde to^ k Zojsově chatě. Zde přes noc a ráno čerstvými silami obrovi oblakovládci ostře do holého hřbetu a po kostnatém týle. Jste nahoře! Není pochyby, příště si tu vděčnou partii rozhodně na program položíte.
Jenom pozor, abyste se svým záměrem nepadli do rukou někomu z členstva generálního štábu našeho alpského odboru! Čítá ve svém středu dokonalé pekelníky, zaprodané skalním duchům. Některý z nich stále koná službu na úpatí hory. Opřen o železný bodec a kovanou podešev číhá na duše nevědomých, aby je omamující výmluvností svedl s pohodlné cesty.
Je totiž ještě druhá cesta k temeni Grintovce! A před touvbudtež svým dobrým duchem varováni! Ta jde od České chaty — výška asi naší Sněžky -— rovnou do strmé skalní stěny, kterou se obr k severu obrací. A to je cesta vhodná leda pro náměsíčníky a hranostaje. A právě na ni jsou pánové od náčelnictva našeho Odboru jako posedlí. A běda, padnete-li některému do otevřené náruče! Nás uchopil ocelovou pěstí sám velevážený předseda odboru. A marno bylo všecko svíjení a vykračování! Těžko povědět, jak to vlastně přišlo. Představte si, že by vám někdo navrhl, abyste se s ním pustili vzhůru po hromosvodu staroměstské radniční věže! A takových věží na sebe — deset! A vy jste se dali přemluviti! Bez pomůcky nějakého dříve způsobeného stavu hypnósy je to zhola nevysvětlitelno.
Jisto je, pochod šel kolmo od středu země vzhůru do oblak. Po tři dlouhé, nekonečné hodiny měli jste neutěšený pocit, že visíte bříškem přitisknuti ke skále,
