JAROLÍMEK, ADOLFJÁ CHCI BÝT JÁ I PO SMRTI...
Životní a duchovní profil T. G. Masaryka
Za svobodu, Praha, 1948
prebal Eduard Dostál
3. doplnené vydanie, 5.000 výtlačkov
história, životopisy
132 s., čb fot., čeština
hmotnosť: 307 g
tvrdá väzba s prebalom
stav: veľmi dobrý
4,50 € PREDANÉ
*kvaja* in *kat-BIO*
„Přežíváme sebe ve svých činech. Ale kolika lidem se poštěstí odevzdat příštím skutečné dílo? ” řekl jednou T. G. Masaryk Karlu Čapkovi. T. G. Masarykovi se to však poštěstilo. Zanechal nám ohromné životní dílo a s ním nesmírnou odpovědnost, uchovat je neporušené a dovršené a postarat se, aby se nestalo mrtvou legendou, aby stále žilo, převtělováno z člověka v člověka, z pokolení na pokolení, sytíc duše ušlechtilou lidskostí a věrností sobě, pravdě a spravedlnosti, sílíc je v každém novém boji za tyto vznešené ideály.
Poznat a ovládat Masarykovy myšlenky, toť alfa a omega každého z nás, bez těchto vědomostí není a nemůže být uvědomělého Čecha a Slováka. Ale, jak vyhovět tomuto požadavku? Vždyť ne každému je dnes dopřáno, aby vlastním studiem mohl proniknout do díla T. G. Masaryka. Stále ještě nemáme ani hlavní jeho spisy a kromě toho sotva lze přistoupit k soustavnému studiu Masarykova díla bez náležité předběžné přípravy. A tu rozhoduje i otázka času, neboť rychlé tempo současnosti, nadbytek denních úkolů a starostí nedovolují většině z nás soustředit se na takové studium.
O vyřešení problému se pokusil Adolf Jarolímek touto knihou. Ve fotograficky věrné podobě a zároveň v zkratce podává čtenáři T. G. Masaryka ve vší jeho věčné i věcné kráse a nezmíravé nadčasové platnosti. Vedle stručného životopisu seznamuje čtenáře s jeho názory na náboženství s jeho filosofií, humanitou, demokracií, socialismem, slovanstvím, s jeho poměrem k dělnictvu, s jeho názory na politiku a ethiku, na „tak zvanou” ženskou otázku a ukazuje, jak jedna disciplina Masarykova vědění a cítění organicky vyrůstala z druhé, jak se všechny vzájemně doplňovaly a prolínaly, aby nakonec vyvrcholily v jeho osvoboditelské a státnické činnosti, jako kulminaci jeho celoživotní obrodné práce. Předkládajíce toto dílko čtenářské veřejnosti, očekáváme, že bude po zásluze zhodnoceno a že přinese užitek svým čtenářům. Doporučujeme je zejména všemu školnímu dorostu z protektorátních let, školám, učitelstvu i žactvu; osvětoví pracovníci naleznou v ní stručnou informativní příručku ke všem oslavným dnům T. G. Masaryka a každý čtenář dobrý a stručný výklad o životě a díle jednoho z největších našich velikánů.
FILOSOFIE
T. G. Masaryk přiznává o sobě, že nebyl filosofem v tom běžném a oficiálním smyslu slova, poněvadž nevytvořil ani soustavně nezpracoval své filosofické názory. Byl totiž toho mínění, že každý člověk má svou vlastní filosofii, neboť každý je již od přírody zvídavý a baží po poznání, ale po poznání jistém a bezpečném, a hlavně po poznání vlastním.
Vycházeje ze starořeckého filosofa Platona a z francouzského positivismu Comteova, který hlásal, že poznání říše nadsmyslné je nejen nemožné, ale pro život zbytečné, dopracovává se T. G. Masaryk svého vlastního filosofického názoru, který nazývá realismem. Vyjadřuje to heslem: »Nic proti rozumu, nic nad rozum! « A tak dostává se bezděčně svým filosofickým nazíráním do styku s filosofickou soustavou německého filosofa Kanta, který rovněž činí základem své filosofie rozum.
Ale Masaryk jde přes Kanta dál. Člověk není přece jen bytost rozumová. »Má také srdce, a to má své důvody, kterých rozum nepoznává. « Rozum není přece celý duševní život; vedle něho a s ním máme city a vůli. Arciť »věcí rozumu je, aby usoudil, co je správné nebo nesprávné, co možné a co nemožné«.
Přes to, že Masaryk buduje své filosofické názory na základě přísně vědeckém a chce, aby podkladem všeho byla pravda, věcnost a skutečnost, přece usiluje o to, aby jeho filosofie vyhovovala všem stránkám všedního života člověkova. Vytváří tedy filosofii, s níž by člověk přicházel ve styk stále, všude a vždycky, ve svém praktickém životě, aby to byla filosofie pro skutečný život a ne nějaká odtažitá učenost katedrová, jen pojmová, knižní a papírová.
Masarykovi šlo v jeho filosofickém myšlení o životnou skutečnost. Šlo mu především o člověka a jeho společnost, o jeho rodinu, národ a lidstvo, zajímal se o každý konkretní poměr člověka k myšlenkám, snahám, věcem a společenským zřízením a byl proto odpůrcem jakékoli filosofie, která svým myšlením a záměrem odváděla od skutečného života. Takovou filosofii, která byla pro katedru, pro školu, zneuctíval názvem »scholastická«.
Nešlo mu tedy o nějakou novou theorii nebo nějakou novou filosofickou doktrínu; šlo mu spíše o praktickou stránku filosofie. Snažil se o to, aby filosofie byla skutečnou hodnotou pro život, aby se stala mravním základem života, jeho oporou. Přál si, aby se každý jeho filosofickým realismem dopracoval pravdivého základu a jádra věci. Jeho realismus je tudíž vystižen slovem: skutečnost, pravda, život. Jde za vlastní podstatnou věcí, jde za pravdou, a to i ve filosofii, přímočaře a neohroženě.
»Pravdu především, pravdu vždycky a všude. Pravda není nikdy v rozporu s mravností; žádná lež nebo nepravda není trvale dobrá, ani tak zvaná fraus pia. — Pravda, pravda poctivá, poznání skutečné nemůže nikdy škodit. « Takový je základní filosofický a ethický názor Masarykův.
Tímto neúprosným sledem pravdy navazuje T. G. Masaryk na slavnou tradici Mistra Jana Husa a stává se jeho ideovým a mravním pokračovatelem. »Pravda vítězí! « Než jako Mistr Jan Hus narazil svým hledáním pravdy na odpor,
