CULLMANN, OSCAR
CHRISTOLOGIE NOVÉHO ZÁKONA
Záznam z přednášek z let 1943/4
Kalich, Praha, 1976
Komenského evangelická bohoslovecká fakulta v Praze
preklad Luděk Brož
1. vydanie
Biblia, náboženská literatúra,
118 s., čeština
hmotnosť: 133 g
mäkká väzba
stav: výborný, nepoužívaná
3,30 € PREDANÉ
*H-TV-2*
KYRIOS
Starověk soudil obvykle o císaři, že je božského původu, a jeho nárok na božství vyjadřoval titulem "kyrios kaisar" /= Pán je císař/. Božstvo odkázalo moc člověku - císař - jest královským prostředníkem mezi božstvem a lidstvem. Tento pojem zahrnuje královské důstojenství a vládu nad lidským společenstvím. /Podobnost či obdoba použití je tedy zajímavá./
Vzkříšený Ježíš Kristus je aktuálně Pánem církve a tím i celého světa /srv. Cullmannovu studii "La Royauté de Christ et l´Eglise dans le Nouveau Testament"/. Vyjevuje svou přítomnost předně ve sboru svých věrných, a to zvláště /ne-li výlučně/ ve Večeři Páně. Zde se Kristus projevuje jako neviditelná hlava, jako vůdce přítomný ve shromáždění svých věrných. Je to zde, kde církev očekává jeho návrat.
W. Bousset vyslovil domněnku, že tento titul byl dán Ježíši Kristu až později: uznal významnou úlohu tohoto vyznání /Ježíš Kristus - Pán/, avšak odmítá je nalézat jinde než u pohanokřestanů - mimo prvotní sbor. Podle Bousseta bychom pak nesměli považovat Ježíše za střed bohoslužby jinde než v pohanokřesťanských sborech /ne už v židokřesťanských/. To je ovšem Boussetův předsudek.
Lámání chleba, konané s radostí a veselím, má smysl jen tehdy, je-li slaveno v přítomnosti Pána. Oslavený Ježíš je středem bohoslužby od prvních dob. Každé jídlo je svátkem a připomínkou okamžiku, kdy se ukázal v první "Hod boží" velikonoční uprostřed sboru shromážděného k jídlu. Ačkoliv zcela "sedí na pravici Boží", je současně živým Pánem církve.
Existuje však další rozhodný důvod proti Boussetovi: Nejstarší liturgická formule, kterou máme zní: "maranatha" / = Pán přichází/. Titul Pán, obsažený v této aramejské formuli, byl Ježíšovi dán prvotní církví, a to dokonce židokřestany /kteří totiž mluvili aramejsky/. Nalézáme ji arci jen v řeckém textu /I Kor. 16,22/ ; avšak je to liturgická formule. Pavlovy listy obsahovaly takové liturgické formule proto, že byly určeny k tomu, aby se četly před shromážděním - před slavením Večeře. Když Pavel psal své dopisy, měl před očima sbor shromážděný kolem společného stolu. Skutečnost, že se toto slovo nalézá v řeckém listu, určeném Řekům, a že Pavel je zachoval v aramejské formě, ukazuje, jak velice je tato formule stará.
Maranatha chce tedy říci: Pán přichází - do našeho obecenství, do našeho sboru shromážděného kolem svaté Večeře. Původem této formule je, jak jsme už pověděli, příchod oslaveného Krista mezi jeho žáky, shromážděné po jeho zmrtvýchvstání. Výraz je aramejský a můžeme jej takto rozložit:
mar = Pán = hebr. Adonaj
maran nebo marana = náš Pán /popř. náš Pane/ ata nebo ta = přijď n. přichází
Výraz má tedy dvojí možný smysl:
/l/ maran-ata = náš Pán přichází
/2/ marana-ta = Přijď! Náš Pane!
Nestle dal v I.Kor. 16, 22 přednost první možnosti. Druhé řešení nám nabízí formu modlitby. A je to jistě druhá další možnost, která je lepší. Jde o modlitbu - a tím se vysvětluje, proč se toto slovo dochovalo v aramejské podobě. Mezi jiným, je zde třeba odkázat ke konci Zjevení /22, 20/, kde nalezneme její řecký překlad: erchú kyrie Iésú = přijdiž Pane Ježíši! Kniha Zjevení je plná citátů liturgických formulí staré církve. Snad byla celá přeložena z aramejštiny. Znamenalo by to vysvětlení, že uprostřed ostatních aramejských slov bylo slovo "maranatha" a že bylo proto spolu s nimi přeloženo. Avšak v každém případě vidíme, jak m
