SHAKESPEARE, WILLIAM - SONETYMladá fronta, Praha, 1970
preklad Jan Vladislav
doslov Jan Vladislav
ilustrácie Josef Hochman
edícia Máj
5. vydanie, 170.000 výtlačkov
literatúra stredoveká, poézia,
120 s., čeština
hmotnosť: 125 g
mäkká väzba s prebalom
stav: dobrý
2,00 €
*BIB07* (in *085*)
113
Co jsem vás opustil, mám oči v duši jen
a skutečný můj zrak, který mé kroky řidí,
už přestal pracovat a zpola oslepen
po pravdě nevidí, i když se zdá, že vidí.
Nedává myšlenkám jediný jeden vjem
ptáčete, květiny či tváře, které vídá,
a duše netuší, co se to míhá v něm,
a on sám ani to, co spatří, neuhlídá.
Ať vidí nejhrubší či nejjemnější tvář,
nejhorší stvůru či nejsladší něhu čísi,
horstvo či oceán, noční tmu, denní zář,
havrana, hrdličku, všem dává vaše rysy.
Neschopna jiného a plna krásy vaší
má věrná duše tak nevěru v oči vnáší.
114
Zpíjí mou duši mor každého panovníka —
lichotky—když jste ji teď k sobě na trůn zved?
Nebo mám připustit, že můj zrak pravdu říká
a že se z lásky k vám naučil přetvářet —
tak jako kouzelník — zmetky a podlé zrůdy
v anděly, podobné svou sladkou tváři vám,
a měnit každé zlo v nejvyšší dobro všudy,
kamkoliv
kamkoliv pohledem na chvíli zavítám?
To první pravda je! Mám v očích lichocení
a moje duše se jím zpijí královsky;
můj zrak ví dobře, v čem tkví její potěšení,
a připravuje číš pro její chtivé rty!
A je-li snad v ní jed, nelze ho obvinit:
můj zrak jej miluje a první začal pít!
115
Ted už vím, že je lež to, co jsem kdysi psal,
že bych vás nemohl ještě víc milovat:
tenkrát však, tenkráte můj rozum nechápal,
proč by měl ještě výš plamen mé lásky vzplát.
Vždyť když jsem uvážil, co všecko ničí Čas,
co ruší příslibů, co mění zákonů,
co zkazí nejlepších úmyslů a co krás,
co svede největších duchů v kal všedních dnů,
ach, když jsem poznal strach z Času a jeho škod,
tak jsem měl neříci: ,,Teď vás mám nejvíc rád,“
ve chvilce jistoty uprostřed nejistot,
kdy jsem se nemusil na chvíli o vás bát?
Ale teď lituji, že jsem to říkával:
láska je dítě, jež musí růst stále dál.
