SV. TEREZIE OD JEŽÍŠE(Teresa de Cepeda y Ahumada)
ŽIVOT
(La Vida)
Tiskárny Vimperk, 1991
edícia Karmelitánská spiritualita
preklad Josef Koláček
obálka Anna Kubů
2. vydanie, v tomto vydavateľstve prvé, 10.000 výtlačkov
ISBN 80-900138-3-X
náboženská literatúra, autobiografia
414 s., čeština
hmotnosť: 426 g
mäkká väzba
stav: dobrý
3,50 € PREDANÉ
*H-TV-2*
Vlastní životopis svaté Terezie od Ježíše (1515–1582) je jedním z nejkrásnějších svědectví o lásce člověka k Bohu, o lidské touze po Boží blízkosti. A spolu s Vyznáními svatého Augustina patří mezi vůbec nejvýznamnější autobiografie, které můžeme ve světové literatuře najít.
XIII.
Považuji za užitečné hovořit o některých pokušeních, jimž jsou podrobeni začátečníci, jak jsem zjistila, a jimž jsem byla podrobena někdy i já. To mi skýtá příležitost dát některé pokyny, které se mi zdají potřebné.
Začátečníci ať si udržují dobrou náladu a svobodu ducha. Ať si nemyslí, jak to dělají někteří, že všechna zbožnost se vytratí, sotvaže se trochu rozptýlí.
Je dobré, když si nedůvěřují, aby se ani v malých, ani ve velkých věcech nevystavovali příležitostem, v nichž lze snadno urazit Boha: tato obezřetnost je nezbytná, dokud nezískali hodně pevné ctnosti. Není mnoho těch, kteří zůstanou tak pevní, že dokáží nedbat v příhodných okolnostech na svou slabou stránku. Když už kvůli ničemu, tedy kvůli pokoře je vždy dobré pamatovat na svou slabost, dokud žijeme; přitom připouštět, že je mnoho věci, jak jsem už uvedla, při nichž se můžeme zotavit, také proto, abychom se vrátili k modlitbě s větší horlivostí Ve všem je třeba rozlišovat.
2. Nadto je třeba mít velkou důvěru, nikdy nepotlačovat touhy, nýbrž věřit, že i my s Boží pomoci, budeme-li mít dobrou vůli, můžeme krok za krokem, i když ne rychle dojít až tam, kam došli mnozí svati. Kdyby totiž v sobě nevzbudili takové touhy a nesnažili se je uvést do praxe, nikdy by nedosáhli tak vznešeného stavu. Jeho Velebnost chce a miluje odvážné a pokorné duše, jež nedůvěřují sobě. Žádnou takovou jsem neviděla zůstávat pozadu na cestě dokonalosti, jako jsem neviděla žádnou ojácnou, která se skrývá pod pláštíkem pokory, že by za mnoho let získala to, co lze na této cestě dosáhnout za krátkou dobu, jestliže dychtí po velkých věcech. I když duše nemá ještě velkou sílu, hned vzlétne a vznese se vysoko, ačkoliv se může brzo unavit jako sotva opeřený ptáček, a nechat se unášet křídly.
3. Před časem jsem si často připomínala, co říká svatý Pavel: V Bohu je možné všechno, a jasně jsem chápala, že sama nedokáži nic. Tato myšlenka mi hodně pomáhala podobně jako výrok sv. Augustina: Dej mi, Pane, co přikazuješ, a přikazuj, co chceš!
Myslívala jsem na to, že sv. Petr nic neztratil, když se vrhl do moře, ani tím strachem, který ho pak přepadl. Velmi záleží na prvních rozhodnutích. Jistě v tomto počátečním stavu je třeba postupovat velmi opatrně a řídit se pokyny moudrého a prozíravého učitele. Musí však dávat pozor, aby neučil pochodovat jako želva, a nespokojoval se, že duše si zvykne lovit jen ještěrky. Nadevše však pokora, abychom se přesvědčili, že takové vzlety nepocházejí z nás.
4. Je ovšem zapotřebí dobře chápat, jaká to musí být pokora, abychom zabránili škodě, kterou působí ďábel mnoha osobám oddaným modlitbě, když jim namluví, že je to pýcha živit v sobě velké touhy, chtít napodobovat svaté a toužit po mučednictví. Říká nám i našeptává, že my hříšníci máme skutky svatých obdivovat, ne však napodobovat.
Ano, říkám to i já. Ovšem je nutno rozlišovat to, co lze napodobovat, od toho, co je možné jen obdivovat. Jistě by nebylo dobré, kdyby slabá a nemocná osoba ...
