POKORNÝ, PETRVÝKLAD EVANGELIA PODLE MARKA
druhé, doplněné vydání
s překladem apokryfních dodatků
Kalich, Praha, 1981
Komenského evangelická bohoslovecká fakulta v Praze
2. doplnené vydanie
náboženská literatúra, skriptá vysokoškolské,
392 s., čeština
hmotnosť: 350 g
mäkká väzba
stav: výborný, nepoužívaná
3,30 € PREDANÉ
*H-TV-2*
7,31-37 Uzdravení hluchoněmého /par: Mat. 15,29-31/
/31/ Vrátil se z území Tyru a šel přes Sidon k jezeru Galilejskému územím Dekapole /32/ I přivedou k němu člověka hluchého a špatně mluvícího a prosí ho, aby na něj vložil ruku. /33/ Vzal ho stranou od zástupu, vložil prsty do jeho uší, dotkl se slinou jeho jazyka, /34/ vzhlédl k nebi, povzdechl a řekl: "Effatha", což znamená "otevři se". /35/ I otevřel se mu sluch, uvolnilo se pouto jeho jazyka a mluvil správně. /36/ A nařídil jim, aby to nikomu neříkali. Čím více jim to však nařizoval, tím více to rozhlašovali. /37/ Nadmíru se divili a říkali: "Dobře všecko učinil. I hluchým dává sluch a němým řeč. "
Příběh o uzdravení hluchoněmého vynechává Matouš i Lukáš. Uvidíme, že k tomu měli důvod a že to tedy neznamená ohrožení teorie dvou pramenů.
31 Podle verše třicátého prvního se Ježíš vrací ke galilejskému jezeru /moři/ přes Dekapoli. Je to oklika, jako bychom jeli z Brna do Prahy přes Plzeň. Marek tím ovšem chtěl především vyjádřit, že Ježíš se nestranil pohanů. (Tyrus a Sidon spolu s Dekapoli byly nejdůležitějšími pohanskými oblastmi v okolí Galileje. Kde se udála příhoda s hluchoněmým, není naznačeno. Jisté je, že to bylo v pohanském prostředí.
32 K Ježíši je přiveden člověk hluchý a pravděpodobně i němý /tedy hluchoněmý/ nebo těžko mluvící. Snad koktal. Řecké přídavné jméno monilálos znamenat obojí. Prosí, aby ho Ježíš uzdravil dotekem ruky.
33 Ježíš je dále líčen jako lékař divotvorce / thaumaturg /. V pozadí je snad i vzpomínka na to, že používal určité léčebné praktiky. Vedle doteku prstem, který může znamenat přenos moci /srv. 1,31/, je to plivnutí na jazyk nemocného. Slina byla ve starověku /i u židů - Billerbeck/ a je i u některých dnešních primitivních národů /doklady Loos/ používána jako dezinfekční prostředek i jako médium nadpřirozené moci divotvorného lékaře. Tyto praktiky, podobně jako slovo příkazu / otevři se/ používal Ježíš podobně jako někteří tehdejší učitelé zákona. Byl to způsob, při němž i hluchý pochopil, oč se jedná /Billerbeck/. Základním rysem Ježíšových uzdravování nebyly tedy zvláštní praktiky, nýbrž zřejmě jeho nový vztah k člověku, odvozený od jeho jedinečného vztahu k Bohu /viz výklad k 2,1-12/. V příběhu je to vyjádřeno tím, že Ježíš "vzhlédl k nebi". Jeho "povzdech" vyjadřuje zármutek nad lidskou hluchotou /srv. 8,12/.
Uzdravení je demonstrováno ve verši třicátém pátém. Markovský příkaz k mlčení i jeho nedodržení vyjadřuje nezadržitelnost Ježíšovy moci.
Verš třicátý sedmý má funkci oslavného choru přihlížejících, který se liší od reakce pohanů v gerasenské krajině /5,17/ . Naplňuje se slovo proroka Izaiáše: "Oči slepých a uši hluchých budou otevřeny" /35,5/.
Tím se otvírá nový rozměr příběhu. Je to rozměr, do něhož jej zasadil Marek, a obohatil tak promyšlenou skladbu svého evangelia.
Uzdravení se tu líčí také jako znamení vnitřní proměny. V proroctví Izaiášově 42,20 a 48,8 čteme o tom, že Izraelští neslyší slovo, které je usvědčuje z hříchu. Ohlas této výtky v 2. Kor. 4,4 je svědectví o tom, že obraz slepoty a hluchoty byl v církvi užíván pro odmítání evangelia. V 4,9-12 jsme se ostatně mohli již seznámit s takovým obrazem, převzatým z Izaiáše 6,9-10.
Pohané tedy poznali to, co nepoznali Ježíšovi soukmenovci: poznali v něm svého Pána /v. 28/, a tak se naplnilo zaslíbení, že pohané naleznou Mesiáše.
Matouš zřejmě nepostihl symbolický smysl Markova podání tohoto příběhu podobně jako příběhu o uzdravení slepého v Mar. 8,22-26 . A protože líčení Ježíšových praktik pokládal za snižování moci Ježíšo -
