LÚKIANOS - PRAVDIVÉ VÝMYSLY

LÚKIANOS

PRAVDIVÉ VÝMYSLY

Odeon, Praha, 1983
edícia Klub čtenářů (479)
preklad Ladislav Varcl, Zdeněk K. Vysoký, Václav Bahník
ilustrácia Adolf Born
doslov Alena Frolíková
1. vydanie, 76.000 výtlačkov
01-037-83

literatúra staroveká, literatúra grécka
224 s., čeština

tvrdá väzba s prebalom, veľký formát
stav: dobrý

PREDANÉ

*kocev**belx*

Patnáct nejzábavnějších Lúkianových satir, parodií a dialogů je zhruba pětinou toho, co se nám z díla rozverného antického vyprávěče zachovalo. Všecky vynikají břitkým vtipem a osvobozujícím smíchem. V Hostině ukazuje spisovatel, jací jsou filozofové jeho doby pokrytci a šarlatáni: ti, kdo z řečnických kateder hlásají lidstvu ideály snášenlivosti, zdrženlivosti a skromnosti, se na hostině u bohatého mecenáše přejedí, opijí a vyčtou si tak hrozné věci, že se ze slovní půtky vyvine nakonec pěstní potyčka a hodovníci odcházejí se šrámy, boulemi a pohmožděninami. V Cestě nad oblaky se autor posmívá plané honbě za bohatstvím, ve Snu víře v převtělování, v Příživníkovi paroduje lidskou dotěrnost, ve Vyděděném se dozvídáme o léčebných postupech starověké medicíny, v Oslovi o kouzelnických praktikách thesalských čarodějnic i o milostných dobrodružstvích jejich služek. Korunou Lúkianových vyprávění je fantazie o cestě na Měsíc, do podsvětí a na Ostrovy blažených a Ostrovy hříšníků, nazvaná ironicky Pravdivé příběhy. Pod slupkou nezávazných rozpustilostí tají se v pracích antického satirika nejedna hlubší myšlenka a záleží na důvtipu čtenáře, kolik si z těchto úsměvných historek odnese jadrnějšího fládru. Z řečtiny přeložili Václav Bahník, Ladislav Varcl a Zdeněk K. Vysoký

LÚKIANOS (okolo 120—180) se narodil v Samosatě v Sýrii. Měl se stát sochařem, ale z učení zběhl, studoval řečnictví a naučil se výborně řecky. V Antiochii působil jako soudní řečník. Na cestách po Malé Asii, Řecku, Itálii a Galii si svými sofistickými deklamacemi dobyl uznání a zbohatl. Kolem čtyřicítky se obrátil k filozofii, psal satirické dialogy a pobýval hlavně v Athénách. K stáru se stal vedoucím místodržitelské kanceláře v Egyptě a tam také zemřel. Pod Lúkianovým jménem se zachovalo na osmdesát prací, u některých z nich je však jeho autorství sporné. Jsou mezi nimi řečnická cvičení, hříčky, chvalořeči, soudní proslovy, řečnické listy, veršované skladby, epigramy, a zejména parodie a satirické dialogy, kterýžto literární druh dovedl Lúkianos k uměleckému vrcholu. Nebyl sice samostatný myslitel, popularizoval pouze filozofické názory různých škol, avšak psal bohatým atickým jazykem, do něhož mísil i obraty z mluvené řeči. Dbal o dokonalost a živost stylu svých prací a jeho dílo, vysmívající se chorobám své doby a pošetilostem spisovatelových současníků, přetrvalo tisíciletí.