EPEPE
(Epepe)
Mladá fronta, Praha, 1981
edícia Proud (5)
preklad a doslov Petr Rákos
prebal Jiří Svoboda
1. vydanie, 10.000 výtlačkov
23-038-81
beletria, román, literatúra maďarská
200 s., čeština
tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý
PREDANÉ
*home**h-tv-3*
Kdo je nebo co je Epepe? Na to kniha nedává okamžitou odpověď, a tak se čtenář zprvu ocitá ve stejné nejistotě jako hrdina příběhu lingvista Budai, když jeho letadlo přistálo omylem v jakémsi cizím velkoměstě, jehož jazyk i písmo mu byly naprosto neznámé. Co je to za město, kam Budaiho jeho neblahý osud zavál? Neví o něm nic, ani zda je na našem kontinentě nebo aspoň na naší planetě. Mluví se zde jazykem, který vzdělaný lingvista není s to rozluštit. Jak by se za takových okolností necítil osamělý v té cizí kamenné džungli, kde se nemůže dorozumět, kde mu nikdo nedopřeje sluchu. V té trýzni osamocenosti se objevuje ona, Epepe, podle níž Budai ve svých představách pojmenovává i neznámou řeč, neznámé město. To však není konec příběhu. Hrdina musí sestoupit až na dno: deklasovaný, vyvržený, zbědovaný, splývá čím dál víc s Městem a prožije spolu s milióny jeho obyvatel krvavou historickou přeměnu, bouři, z níž nic nechápe, a přesto se stane jejím účastníkem, aby pak na konci našel svou říčku naděje a hleděl s nevysvětlitelným, ale hluboko pudově zakořeněným optimismem vstříc dalším dnům.
FERENC KARINTHY laureát Kossuthovy ceny, se narodil v Budapešti roku 1921. Vystudoval obory maďarština a italština. Z románů je nejznámější Budapešťské jaro, 1953, česky vyšel 1957, dále příběh ze současnosti Oslava nového bytu, 1976, a Poslední dobrodružství Gézy Mariche. V cyklech Vyvolávání duchů, 1946, a Literární historky, 1956, vzpomíná na svého otce, věhlasného spisovatele Frigyese Karinthyho
