OTČENÁŠEK, JANKALINA, VLADIMÍR
LÁSKA MEZI KAPKAMI DEŠTĚ
Favia, Praha, 1991
edícia Favia Fiesta (3)
1. autorizované vydanie, 1.000 číslovaných a autormi podpísaných výtlačkov
beletria, román, literatúra česká, číslovaný výtlačok, podpis autora,
116 s., čeština
hmotnosť: 285 g
tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý, "recenzní výtisk", číslované vydanie 237/1000
NEPREDAJNÉ
*kvaja* in *H-6-2*
„Tady je ukázka prvotřídní práce z mé dílny! Jsou to boty, šité na míru, panstvo, přesně na velikost a tvar vaší nohy! Taková bota sedí jak ulitá a netlačí - jako by byla součástí vašeho těla! V takových botách chodili naši otcové, dědové - a jak si vyšlapovali! Jako králové..! Copak si myslíte, že Karel čtvrtej, Otec vlasti, vzal na nohu takovej šmejd, co se tu prodává?! “
Ve svém rozhorlení si ani nepovšiml, že hlouček, který ho obklopil, se začíná vesele bavit - za jeho zády se ozve výkřik:
„Tenkrát ještě Baťa nebyl..! “
Bursík se otočí a trochu se v řeči zaplete:
„To je pravda... Ale taky nemoh bejt - ani kdyby byl: uvázali by ho na pranýř..! “
Muž v montérkách přistrčí k Bursíkovým nohám bedničku a vesele křikne:
„Stoupněte si na tribúnu, ať vás líp slyšíme! “
A Bursík bere všechno vážně, stoupne si na vratkou bedničku a znovu se rozmáchne:
„Kam jste dali oči, vážení? Dnes vás okouzlujou ceny - dvacet devět, třicet devět! - ale co jste loni koupili, letos vyhodíte! “
Hlouček se stále rozrůstá a kdosi vykřikne zcela reálnou otázku:
„A co by stály ty perka u vás?! “
Je to. otázka na tělo a Bursík začne od lesa:
„To záleží na materiálu a na vašem přání... Odborně řečeno - na pracnosti! - Sto - sto dvacet korun - to je takřka zadarmo! “ Pozornost rázem opadla.
„Za stovku obuju tady celou rodinu! “
Pár lidí odchází a Bursík rychle alarmuje všechnu svoji výřečnost: „To máte pravdu, vážený pane! Jenomže za rok sem se stovkou musíte přijít zas! A bosej! “
Podá své výstavní boty nejbližšímu divákovi a zaburácí:
„Račte se podívat na fortelnou práci! Deset let! Dvacet let! Do
konce života vás budou provázet “
Přeruší ho muž v montérkách:
„Hele, fotr - jde sem policajt! “
Jako by přilil oheň do jeho sebevědomí:
„Já se nemám čeho bát! Já jsem poctivej řemeslník! “
Obtloustlý strážník všechno už z dálky obhlédl a příliš se nevzrušuje, lidé mu ustoupí, ale teď neodcházejí, protože mírně tragikomické vystoupení se zřejmě blíží k vrcholu.
„Rozejděte se, prosím..! A vy, pane, půjdete se mnou. “
Bursík okamžitě postřehl zvýšený zájem okolostojících a dovolává se jejich souhlasu:
„Co dělám špatnýho?! Nikoho k ničemu nenutím! Já jenom chci, aby si lidi nehuntovali nohy..! “
Rozšafný hlas strážníka poněkud přitvrdil:
„Tohle je nekalá soutěž, pane - na to jsou paragrafy! “
Snad to opravdu slyší Bursík poprvé a jeho rozhořčený údiv je bezmezný:
„Jaká nekalá soutěž?! Já dělám, co umím - pan Baťa zrovna tak! Ať si to každej v palici srovná sám! “
„O tom si promluvíme jinde..! Buďte rozumnej... “
Představení skončí tak trochu do ztracena, lidé jdou po svém a žádná senzace se prostě nekonala - Bursík si přejede tvář s bezmocným povzdechem, celý se trochu scvrkl a snad by se rozbrečel, kdyby měl na to povahu: o jiné naději už opravdu neví...
A kousek opodál v uličkách pod Bezovkou se odehrává zcela jiné drama, daleko komornější a bez diváků; plynové lampy stydlivě pomrkávají na prázdné chodníky, z putyk burácí řev mazavků a sonorní hlas neviditelného zpěváka splynul s toužebnou strunou houslí: Seňorito - až se setmí...
Jako jediný chodec v té nevlídné pustině ztemnělých baráků jde Pepan s železničářskou čepicí a vyhrnutým límcem, obě ruce v kapsách a zimomřivě nakrčený.
Když prochází kolem výklenku tušených vrat, uslyší vybízivé syknutí - ale ani se neotočí; teprve po pár zpomalených krocích se zastaví, obrátí a zvolna se klátivým krokem vrací.
Žena ve výklenku je nestará, nemladá, má podivně křídově namalovanou tvář a podupává v sešlapaných střevících.
Řekne mazlivě:
„Tak co, fešáčku?! - Nechtěl by sis zahřát nožičky? “
Pepan zůstane bez hnutí stát a žena to pochopí zcela jednoznačně a dodá s věcností obchodníka:
„Dvacet kaček..?! - Tak pojď za mnou - ale potichu... “
