Vitajte v mojom antikvariáte!

Chcete mať prehľad o najnovších prírastkoch? Zadajte svoju e-mailovú adresu do kolónky "Prírastky kníh na e-mail" v ľavom stĺpci a na váš e-mail príde maximálne jedna správa denne.

Alebo sa staňte členom stránky na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/ripakovantikvariat/
Vyberte si to, čo je Vašej duši najbližšie.

Ak sa Vám niečo zapáči, napíšte mi na
riporipo@gmail.com
Postup bude nasledujúci :

a.) uveďte tituly, o ktoré máte záujem
b.) uveďte Vašu adresu, prípadne telefón
c.) skontrolujem dostupnosť kníh a následne vám pošlem pokyny na platbu vopred. Na dobierku, po zlých skúsenostiach, neposielam.
d.) Dáte mi avízo o zrealizovaní platby.
e.) Po obdržaní platby na môj účet vám knihy do troch dní posielam

Jednoduché, však? )

ANTIKVÁRIUM (magyarul)

Ha Magyarországról van, és bármelyik könyv érdekelné, kérjük írjon a riporipo@gmail.com címre. A könyvek küldhetök postán. Ha átutazóban van Kassán, a megrendelt könyveket személyesen is átveheti.

nedeľa 23. februára 2020

BLAŽÍČEK, PŘEMYSL - ŠKVORECKÉHO "ZBABĚLCI"

BLAŽÍČEK, PŘEMYSL

ŠKVORECKÉHO "ZBABĚLCI"

Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, Praha, 1992
edícia Oikúmené (30)
obálka Zdeněk Ziegler
1. vydanie
ISBN 80-85241-05-6

literárna teória
70 s., čeština
hmotnosť: 101 g

mäkká väzba s prebalom
stav: dobrý

4,50 €

*regihu2* in *H-parap*R3






Dozvídáme se, kde přesně byl umístěn telefon, jaké číslo Danny vytočil, že po hovoru zavěsil sluchátko, kam položil korunu apod., jedinou pozoruhodností v celé pasáži je nemožně dlouhý prapor, a dokonce i ten by měl stát za zmínku jenom proto, že hraje významnou roli v bezprostředně následující, už nikoli všední scéně překotného stahování vlajek.

Ani z telefonického hovoru se nedozvídáme nic, co by ospravedlňovalo jeho podrobnou reprodukci (na závěr v něm Přema jen potvrzuje, co dřív už napevno slíbil). Bývá právem připomínáno, že dialogy ve Zbabělcích vycházejí z vlivu Hemingwayova, jehož dialogy připadají jako naturalistický záznam banálních hovorů. Ve skutečnosti Hemingway věnoval dialogům velkou péči, vycházeje přitom — heslovitě řečeno — z výběru, opakování a řečového rytmu. Snad ještě víc než u Hemingwaye vystupuje u Škvoreckého banalita dialogů, okolnost, že mají minimální informativní funkci. Týká se to na prvním místě víceméně bezobsažných rozhovorů Dannyho s Irenou, které přesto nejsou nudné, už proto, že nejde především o to, co se v nich přímo říká, ale že nepřímo cosi vypovídají o vzájemném vztahu hovořících a o každém z nich zvlášť. Skutečnost, že většinou probíhají podle opakujícího se stereotypu, je výrazem neměnnosti „milostného“ vztahu této dvojice a neúmornosti Dannyho marného úsilí. Čtenář však nemůže vyloučit, že jakákoliv následující replika přinese něco nečekaného, a navíc se dialog odehrává vždy v odlišné situaci, a tím v poněkud odlišných významových vazbách, takže ani tyto variace daného schématu nepůsobí monotónně na rozdíl od některých Dannyho myšlenek na Irenu.

Ale Hemingwayův vliv na Zbabělce byl všestrannější. Projevil se nejprve v tom, co Škvorecký u svého vzoru nazývá pročištěním jazyka a konkrétněji určuje: Odmítl složitou syntax, ozdobný styl jako prostředky, které fantazii čtenáře spíše brzdí než rozvíjejí, a vědomě se omezil na strohý až barbarský záznam v krátkých až holých větách... To napsal Škvorecký v doslovu k románu Sbohem, armádo!, který několik let po napsání Zbabělců přeložil. Tomuto románu jsou Zbabělci zvlášť blízcí v postupu, který nás zajímá, v důsledném sledování jakoby každého hrdinova kroku včetně bezvýznamného jevového kontextu.

U Hemingwaye se za detailně rozvíjeným děním tají vágní podstatný smysl. Tento skrytý všeobecný smysl, jehož závažnost a spolu s tím i jeho míra bývají ostatně částí hemingwayovské literatury přeceňovány, Zbabělci postrádají. Často určitý smysl jednoznačně explikují, a to jako součást něčeho, co přetváří „hemingwayovské“ postupy ve značně odlišný typ románu. Próza Sbohem, armádo! je stejně jako Zbabělci psána tzv. Ich-formou, ve skutečnosti jako by byla vyprávěním o jiné osobě. Co poručík Frederick Henry cítí a co si myslí, se téměř vůbec nedozvíme, sledujeme jenom, co hrdina vidí a slyší. Naproti tomu Danny nás nejen bohatě zpravuje o svém duševním životě, ale i když věcně vypráví o tom, co se děje kolem něho, činí to neustále z vlastní hodnotící perspektivy a s častými komentáři; jsme tu hodně vzdáleni Hemingwayovu co možná objektivnímu konstatování faktů. Pozornost je soustředěna na Dannyho prožívání věcí: i kdyby vystupoval ve třetí osobě, chápali bychom vše v obdobném smyslu, v jakém to chápeme při jeho vlastním vyprávění, Ich-forma se zde stává vnitřní potřebou.
Myšlení

Má-li být zachycen aktuální průběh prožívání, musí být zachycena pokud možno zároveň niterná i jevová stránka prožitku, a celkově pak vzájemná vazba toho, kdo prožívá, s tím, čím je jeho prožitek podnícen. Má-li však být — na rozdíl od lyrického zpřítomnění prožitku — o této polaritě epicky vyprávěno, musí oba póly vystoupit ve vzájemné rozlišenosti. A do určité míry mohou přijít ke slovu v úplné izolovanosti: jednou je řeč o prvém, jindy o druhém; v duchu už zmíněných krajních označení se Danny jednou zpovídá, jindy podává svědectví o něčem kolem sebe. Ale i při